Článek
Narozeninová oslava
S Janou jsme kamarádky už od střední školy. Společně jsme prošly vším možným, prvními láskami, zklamáními, svatbami i dětmi. Když mě pozvala na oslavu svých narozenin, neváhala jsem ani minutu. Chtěla jsem jí udělat radost, vzala jsem květinu, lahev vína a těšila se, že si popovídáme jako dřív. Netušila jsem, že ten večer změní naše přátelství.
Oslava byla veselá, v malém penzionu mimo město. Hudba hrála, lidé se smáli, a i její manžel byl nezvykle v dobré náladě, možná až moc. Vždycky byl trochu vtipálek, ale ten večer to s alkoholem přehnal. A jeho „vtípky“ začaly překračovat hranici slušnosti.
Lichotky
Nejdřív to byly lichotky. „Ty pořád vypadáš stejně dobře, jak to děláš?“ usmíval se, zatímco Jana byla v kuchyni. Zasmála jsem se rozpačitě a změnila téma. Jenže po pár panácích začal být dotěrnější. Sedl si ke mně na gauč, naklonil se a zašeptal: „Víš, že jsi byla vždycky moje tajná slabost?“
Ztuhla jsem. Myslela jsem, že to je opilý vtip, ale pak mi položil ruku na stehno. Odskočila jsem a řekla ostře: „Tohle ne. Okamžitě se vzpamatuj, nebo odejdu.“
Usmál se, ale v očích měl zlost. „No tak, nebuď prudérní,“ sykl a zvedl se. Když se vrátila Jana, tvářil se, jako by se nic nestalo. Já jsem se omluvila, že mi není dobře, a odešla dřív.
Proti mně
Dva dny poté jsem se rozhodla Janě všechno říct. Nechtěla jsem, aby si myslela, že se něco dělo za jejími zády. Zavolala jsem jí, ale hned poznala, že už něco slyšela.
„Vím, co se stalo,“ řekla chladně. „Říkal mi, že jsi ho prý sváděla. Že ses k němu chovala nevhodně.“
Zůstala jsem v šoku. Snažila jsem se jí to vysvětlit, ale neposlouchala. „Nechci, aby ses mezi nás míchala,“ dodala a zavěsila. Od té doby se mi neozvala.
Pravda, kterou nechce slyšet
Párkrát jsme se potkaly ve městě. Jana se dívala jinam, její manžel se na mě usmíval s tím svým falešným klidem. Neřekla jsem už nic, věděla jsem, že v jejich manželství stejně není všechno v pořádku a že pravda by teď jen přidala další ránu.
Bylo mi to líto, ale zároveň jsem cítila klid. Věděla jsem, že jsem udělala správnou věc a řekla jsem mu ne. A i když jsem přišla o dlouholeté přátelství, neztratila jsem sebeúctu. Někdy se totiž ukáže, že člověk, kterého považujete za přítele, stojí na druhé straně hned, jak pravda přestane být pohodlná.
