Článek
Pračka plná prádla
Byl to úplně obyčejný den. Prala jsem prádlo a při prohlížení kapes manželovy košile jsem našla zmuchlanou účtenku. Nebylo by na tom nic zvláštního, často zapomínal v kapsách vizitky nebo staré lístky z parkoviště. Jenže tentokrát mě zarazilo, odkud účtenka byla. Luxusní restaurace, do které jsme spolu nikdy nechodili, protože je mimo naše finanční možnosti.
Na účtence byly dvě hlavní jídla, láhev drahého vína a dezerty. Datum a čas jasně ukazovaly na večer, kdy mi manžel tvrdil, že je na služební cestě. Srdce mi poskočilo do krku. V hlavě mi hned začaly běžet myšlenky, s kým tam mohl být?
Jak to bylo
Rozhodla jsem se mlčet a počkat. O pár dní později jsem ale dostala odpověď dřív, než jsem čekala. V práci se mezi řečí moje kolegyně pochlubila, že byla v nádherné restauraci, kam ji vzal její známý. Popis místa, jídla i datum přesně seděly. Byla to rána. V tu chvíli jsem věděla, že tím známým byl můj manžel.
Zůstala jsem jako opařená. Nikdy by mě nenapadlo, že by zrovna ona, se kterou denně trávím tolik času, byla tou, která mi zničí manželství. Všechno mi začalo dávat smysl. Jeho časté služební cesty, pozdní návraty a nové oblečení, které si pořizoval kvůli práci.
Konec
Večer jsem mu účtenku položila na stůl a řekla: „Chceš mi k tomu něco říct?“ Zbledl, začal koktat a nakonec přiznal, že má poměr. A ano, je to právě s mojí kolegyní. Tvrdil, že je to jen úlet, že nechtěl, abych se to dozvěděla, a že mě vlastně pořád miluje. Ale jak můžete milovat někoho, koho takhle zradíte? Nešlo jen o nevěru. Byla v tom i dvojí zrada od muže, kterému jsem důvěřovala, i od ženy, se kterou jsem denně sdílela kancelář a myšlenku, že jsme přítelkyně.
Rozvod byl nevyhnutelný. Nechtěla jsem žít vedle člověka, který dokázal takhle lhát, a už vůbec jsem nechtěla každý den chodit do práce a dívat se do očí kolegyni, která mi ukradla manžela. Dnes, s odstupem času, vím jediné, že někdy stačí jediný zapomenutý papírek, aby se odhalila pravda, kterou by člověk nejraději nikdy nepoznal.
