Článek
Nejhodnější profesor z fakulty
Když jsem začala chodit k nám na fakultu, tak na tento kurz jsem se těšila snad ze všeho nejvíc. Mikroekonomie mě bavila a těšila jsem se, že se dozvím další věci. Profesor byl poměrně mladý a co jsem slyšela, tak je velmi oblíbený. Učí tak trošku jinak. Nově.
Po několika seminářích mi napsal mail, kde mi nabízel dobrovolné úkoly a materiály. S radostí jsem přijala, protože mě to opravdu zajímalo. Bylo vidět, že si mě pamatuje, protože na dalším seminářích se mě často ptal na otázky a já mu ráda odpovídala. V mailech jsme se dohodli, že bych u něj potom mohla psát diplomovou práci a tu následně prezentovat na jedné ekonomické konferenci.
Není to trošku osobní?
Pokračovali jsme ve společné práci a dopisovali si stále častěji. Stále jsme samozřejmě používali školní mail. Postupem času se začaly objevovat různé poznámky na můj osobní život. Ptal se mě, jestli mám přítele. Jestli chodím na brigádu a nebo co dělám ve volném čase. Z počátku mi to moc nevadilo a nebudu lhát, trošku mi to i lichotilo.
Bohužel jak čas plynul, tak se tyto naše konverzace přesunuly v podstatě výhradě do osobní roviny. Školní věci jsme řešili minimálně. Dokonce mi poslal své soukromé číslo, že bychom si mohli dopisovat přes sms. Začala jsem z toho být nervózní. Ne jen proto, že to sklouzávalo někam kam by nemělo, ale profesor dokonce začal být čím dál víc nevybíravý, když jsem třeba delší dobu neodepisovala.
Konec
Rozhodla jsem se, že tuto hru hrát nechci. Přeposlala jsem veškerou naši komunikaci na studijní oddělení. Nejdřív jsem z toho měla dobrý pocit, ale to co se stalo v následujících dnech jsem nečekala. Další týden profesor nepřišel na seminář bez ohlášení, takže jsme celá třída vyčkali akademickou čtvrthodinku a pak jsme odešli. Asi onemocněl, říkali jsme si. Pravda ale byla jiná. V dalším týdnu škola vydala prohlášení na stránkách, že byl s tím profesorem ukončen pracovní poměr z důvodu nevhodného chování na pracovišti. Už mi nikdy nenapsal. Říkala jsem si, jestli jsem se zachovala správně, ale myslím, že takové chování na půdu univerzity nepatří.
