Článek
Pohodlné začátky
Zpočátku jsem si říkala, že to není tak hrozné. Každý občas chrápe. Jenže dny ubíhaly a noci byly horší. Spolubydlící dokázal chrápat hodiny v kuse, hlasitě, pravidelně a s pauzami, při kterých jsem se budila strachy, jestli se vůbec nadechne. Ráno jsem chodila do práce nevyspaná, podrážděná a unavená.
Zkusila jsem to řešit normálně. Řekla jsem mu, že chrápe hodně a jestli by s tím nemohl něco dělat. Zasmál se, že o tom už slyšel od jiných a že s tím stejně nic nezmůže. Prý to mám brát s nadhledem. Zkusila jsem špunty do uší, jiný režim spaní, cokoli, ale nic. On neustále tvrdil, že přeháním a že je to můj problém. Postupně mi začalo docházet, že mě prostě nebere vážně. Žila jsem v bytě, kde jsem se bála večera, protože jsem věděla, co přijde.
Nápad
Nešlo už jen o chrápání. Šlo o přístup. O to, že jeden člověk systematicky ignoruje, jak moc druhému komplikuje život, a ještě si z toho legraci. Jednu noc jsem se probudila s pocitem absolutní bezmoci. Zvuk byl tak silný, že vibrovala i skříň. Vzala jsem telefon a bez dlouhého přemýšlení jsem začala nahrávat. Nebyla v tom pomsta, spíš zoufalství. Chtěla jsem důkaz. Ne pro sebe, ale pro něj.
Ráno jsem si nahrávku pustila a sama jsem byla v šoku. Neznělo to komicky ani roztomile. Znělo to šíleně. V ten moment jsem se rozhodla. Když to nechce řešit soukromě, uvidí to všichni.
Reakce stála za to
Nahrávku jsem anonymně sdílela na sociální sítě s krátkým popisem. Bez jména, bez adresy. Jen realita jedné noci. Během pár hodin měla desítky reakcí. Lidé psali, že by se zbláznili, že je to extrém, že tohle už se řešit musí. Spolubydlící si to spojil rychle. Přišel za mnou naštvaný, uražený a tvrdil, že jsem ho ztrapnila. Poprvé ale neříkal, že přeháním. Poprvé uznal, že to je vážné.
O pár dní později si domluvil vyšetření u lékaře a začal řešit praktické kroky. V bytě se postupně vrátil klid. Nejen noční, ale i ten mezi námi. Nejsem na ten krok pyšná, ale udělala bych ho znovu. Někdy nestačí mluvit potichu a slušně. Někdy vás začne někdo brát vážně až ve chvíli, kdy uslyší sám sebe tak, jak vás nutil poslouchat každou noc. A ten spánek, který se mi vrátil, za to ticho rozhodně stál.
