Článek
Žádná káva
Byl to sobotní podvečer a s kamarádkou jsme si chtěly dopřát trochu klidu po náročném týdnu. Vybraly jsme si malou kavárnu v centru města, o které jsme slyšely spoustu chvály. Uvnitř to vonělo kávou, koláči a čerstvě upečenými croissanty. Usadily jsme se k oknu a prohlížely menu. Jenže zatímco většina lidí kolem nás objednávala latté, cappuccino nebo horkou čokoládu, my jsme měly chuť na něco úplně jiného, obyčejný čaj.
Když k nám přišel číšník, objednaly jsme si dvě konvičky zeleného čaje. Mladík se na nás podíval trochu překvapeně a ironicky poznamenal: „Takže vy sem jdete do kavárny na čaj?“ Usmál se tím způsobem, že bylo jasné, že to nemyslel jako vtip, ale spíš jako shazování. Zasmála se i servírka u baru a my jsme se cítily trapně, jako bychom udělaly něco špatně.
Vtip na oplátku
Seděly jsme tam ale dál, povídaly si a čaj nám chutnal. Postupně jsme si všímaly, že číšník má podobné narážky i na jiné hosty, někomu připomněl, že si objednal jen jeden zákusek, jiného odbyl, když se ptal na bezkofeinovou kávu. Bylo jasné, že se rád povyšuje.
Když jsme dopily a přišlo na placení, vytáhla jsem kartu a požádala o účet. Číšník se zase ušklíbl: „Tak co, dámy, jen ty dva čaje? To se vám moc neprodražilo.“ Tentokrát jsem se ale usmála já. Podala jsem mu věrnostní kartičku kavárny, kde jsme s kamarádkou měly nasbírané body, a řekla: „Právě že prodražilo. My sem totiž chodíme pravidelně a nejen na čaj. Dneska to máte za body, takže od nás nedostanete ani korunu navíc.“
Kdo se směje naposled
Výraz, který se mu objevil na tváři, stál za to. Najednou přestal být vtipný. Věděl, že nás podcenil, a že se smál úplně zbytečně. Kamarádka k tomu ještě dodala: „Možná byste se měl víc starat o obsluhu než o to, co kdo pije.“
Odešly jsme z kavárny se smíchem a s pocitem zadostiučinění. Někdy není potřeba hádat se nebo křičet, stačí počkat na správnou chvíli a ukázat, že člověka nelze shazovat jen proto, že si objedná něco jiného než většina.
