Článek
Pozvánka, která nepřišla
Firemní večírky jsem nikdy nebrala jako středobod pracovního života, ale vždycky jsem je považovala za příležitost trochu se uvolnit, poznat kolegy jinak než u počítače a být součástí týmu. Když se začalo šuškat o plánovaném večírku k výročí firmy, brala jsem to jako samozřejmost, že se zúčastním taky. Kolegové si mezi sebou povídali o místě, hudbě i jídle a já čekala, kdy přijde oficiální pozvánka.
Jenže ta nepřišla. Nejprve jsem si myslela, že je to jen chyba v e-mailu, možná přehlédnutí. Ale když jsem slyšela, jak si mezi sebou domlouvají dopravu a vtipkují o tom, co si obléknou, začalo mi být jasné, že mě do plánu vůbec nezahrnuli. Seděla jsem mezi nimi a připadala si neviditelná.
Pravý důvod
Rozhodla jsem se zeptat přímo. „Hele, a kdybych se chtěla přidat, kam se mám nahlásit?“ Kolega se na mě podíval rozpačitě a řekl: „No, ono je to spíš pro lidi, co jsou víc mezi námi, tebe skoro neznáme.“ Jeho slova mě bodla do srdce. Byla jsem přece ve stejném týmu, pracovala na stejných projektech, dělala přesčasy, když ostatní nestíhali. Jaktože tedy nejsem součástí kolektivu?
Nakonec jsem se od jedné upřímnější kolegyně dozvěděla pravý důvod. Šéf prý řekl, že na večírek půjdou jen ti, kteří „umí udělat dobrou atmosféru“ a zapadnou mezi ostatní. Já jsem byla označená za tu, která je moc vážná, moc tichá a kazila by zábavu.
Zklamání a konec
Seděla jsem doma s tím vědomím a v hlavě se mi honily všechny ty večery, kdy jsem pracovala přesčas, zatímco ostatní odešli na pivo. Všechny ty chvíle, kdy jsem pomohla dokončit úkoly, aby se tým neztrapnil před klientem. A výsledek? Že nejsem dost zábavná na to, abych byla součástí kolektivu i mimo kancelář.
Další ráno jsem se rozhodla. Přišla jsem do práce, sepsala výpověď a šéfovi ji položila na stůl. Když se zeptal proč, řekla jsem mu rovnou: „Protože práce by měla být o výsledcích a respektu, ne o tom, kdo je vtipnější na večírku.“ Odcházela jsem s pocitem zklamání, ale i úlevy. Uvědomila jsem si, že nechci pracovat někde, kde se lidská hodnota měří podle toho, jak moc člověk baví ostatní u vína. Chci být tam, kde se oceňuje poctivá práce, ne falešná popularita.
