Článek
Toto zjištění bylo a může být pro mnohé překvapivé. Avšak z veřejně dostupných údajů uvedených v integrovaném registru znečišťování (IRZ) či ve zprávách o kontrole zveřejněných v systému IPPC, resp. z dokumentů poskytnutých dotčené veřejnosti na základě zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, prokazatelně vyplývá, že Cementárna Prachovice aktuálně od roku 2019 produkovala více karcinogenního benzenu než zástupci z oblasti výroby těžké chemie jako např. společnost DEZA a.s. (zpracovatel černouhelného dehtu a surového benzolu) či rafinerie Záluží provozovaná společností ORLEN Unipetrol RPA s.r.o.
Z těchto veřejně přístupných či zveřejněných údajů vyplývá, že v období let 2017 až 2021 byly produkovány následující emise karcinogenního benzenu do ovzduší (kg/rok):
2017: DEZA – 5306 CEMEX – 4917 Záluží – 1642
2018: DEZA – 6200 Záluží – 5031 CEMEX – 4459
2019: CEMEX – 6043 DEZA – 5863 Záluží – 4252
2020: CEMEX – 11328 Záluží – 4828 DEZA – 4191
2021: CEMEX – 7762 Záluží – 2626 DEZA – 2206
Pro upřesnění – pod označením CEMEX jsou uvedeny údaje pro Cementárnu Prachovice, pod označením DEZA pak výrobní závod společnosti DEZA a.s. ve Valašském Meziříčí a označením Záluží rafinerie společnosti ORLEN Unipetrol RPA s.r.o. v Záluží. Údaje pro rafinerii Záluží a závod společnosti DEZA a.s. byly získány z veřejně přístupného systému IRZ. Především pak z přehledu je zřejmé, že Cementárna Prachovice v roce 2019 získala nelichotivé postavení největšího producenta karcinogenního benzenu v České republice, přičemž v letech 2020 a 2021 vyprodukovala více škodlivého benzenu než nejvýznamnější producenti z oblasti těžké chemie dohromady.
Vzhledem k tomu, že produkce benzenu v případě Cementárny Prachovice dlouhodobě unikala pozornosti kontrolních orgánů, ze systému IRZ vychází pouze údaj pro rok 2021. Zbylé hodnoty pak byly zjištěny ve zveřejněné zprávě o kontrole, resp. v kopii protokolu poskytnutého dle zákona č. 123/1998 Sb. Jestliže závazně stanovený ohlašovací práh pro benzen je 1000 kg/rok, potom z poskytnutého protokolu vyplývá, že Cementárna Prachovice jej trvale překračovala v období i před rokem 2017, a to minimálně od roku 2012: 2012 – 1531 kg/rok, 2013 – 5054 kg/rok, 2014 – 2420 kg/rok, 2015 – 1685 kg/rok a 2016 – 8267 kg/rok.
Pro doplnění je žádoucí uvést, že základním smyslem systému IRZ (integrovaný registr znečišťování) je mj. poskytovat veřejnosti, průmyslovému odvětví, vědcům, pojišťovacím společnostem, místním orgánům, nevládním organizacím a jiným subjektům v rozhodovacím procesu spolehlivou databázi pro srovnávání a budoucí rozhodování v záležitostech životního prostředí. Pokud by byl veřejně přístupný systém IRZ řádně naplňován správnými a úplnými údaji, mohl by tak představovat pro veřejnost významný zdroj spolehlivých údajů. Např. při rozhodování o koupi nemovitosti z pohledu životního prostředí, resp. při úvahách o přesídlení z nadměrně zamořené aglomerace.
V tomto ohledu lze opět uvést příklady z okolí Cementárny Prachovice. Jeden příklad za všechny. Rodina se rozhodla, že se z blízkých a z jejich pohledu nadměrně zamořených Pardubic přestěhuje do nedalekého malebného kouta podhůří Železných hor. Tak se i za vynaložení nemalých finančních prostředků stalo. Pohoda. Ale pouze do okamžiku, kdy se probudili do nechutně smradlavého rána, jelikož ten den vanul vítr přesně ve směru od komína cementárny vzdáleného zhruba 6 km. Přitom tehdy ani netušili, že s obtěžujícím a úporným zápachem jsou spojeny nadměrné emise karcinogenního benzenu.
Zjištění o nadměrné produkci karcinogenního benzenu, jakož i skutečnost, že Cementárna Prachovice se stala minimálně v letech 2019 až 2021 největším známým producentem této škodlivé látky v České republice, bylo pravděpodobně překvapivé i pro samotného provozovatele cementárny, a to i s ohledem na předchozí vyjádření jejího představitele v kauze související s výskytem obtěžujícího zápachu v okolí cementárny. Tehdy k uchlácholení dotčené veřejnosti, jakož i příslušných úřadů konstatoval, že spalinový zápach s chemickým charakterem v žádném případě nemůže pocházet z cementárny, jelikož ta se nezabývá chemickou výrobou, ale výhradně výrobou cementu. Pro doplnění uvádím, že odborná publikace: Bárta, Rudolf – Chemie a technologie cementu, Nakladatelství ČSAV, 1961 obsahuje 1107 stran a že výroba cementu byla a pravděpodobně dosud je součástí výuky na středních a vysokých chemických školách.
Tímto se dostáváme i k vysvětlení použitého pojmu největší známý producent benzenu v ČR. Upřesnění, že se jedná o známého producenta vychází mj. i ze skutečnosti, že emise karcinogenního benzenu i ze samotné Cementárny Prachovice unikaly minimálně v období let 2012 až 2019 pozornosti dotčených orgánů státní správy, v důsledku čehož nelze pro roky 2012 až 2020 nalézt ve veřejně přístupném systému IRZ údaje o únicích karcinogenního benzenu do ovzduší z tohoto zařízení. Upřesněním, že se tedy jedná o skutečně známého producenta, tak není vyloučena ani možnost, že případně i jiný subjekt mohl vyprodukovat více benzenu než Cementárna Prachovice.
V souvislosti s tím je nutno mít na zřeteli, že v oblasti ochrany životního prostředí si na potkání zcela běžně lžeme do vlastní kapsy. Počínaje politiky, pro které bývá vrcholným snažením v této oblasti přijímání mnohdy nenaplněných či nedostatečně realizovaných závazků, na které se pak při konfrontaci jejich dopadů na podnikatelskou sféru prostě a jednoduše zapomenou nebo se ignorují či se překrucují a uzpůsobují potřebám byznysu. Nelichotivou vizitkou či spíše špatným vysvědčením je pro naše politiky, jakož i orgány veřejné správy skutečnost, že Česká republika se pohybuje v oblasti stavu životního prostředí na chvostu mezi členskými zeměmi EU.
Pojednání o tom, jak si v České republice v oblasti ochrany životního prostředí nalháváme do vlastní kapsy, by bylo neskutečně rozsáhlé a dlouhé. Namátkou tedy pouze heslovitě: kauza Bečva, pokračování těžby v Dolu Bílina, zahrabání sudů se styrenem na skládce Celio atd. Tohoto mlžení ve stylu bla, bla, bla jsou zúčastněny vedle politiků i orgány veřejné správy, a to bohužel občas včetně Ministerstva životního prostředí, svým chování i samotné obyvatelstvo a samozřejmě nemůžeme zapomenout ani na podnikatelskou sféru.
I když v podnikatelské sféře připustíme, že některé podnikatelské subjekty skutečně dbají na ochranu životního prostředí, na druhou stranu nelze pominout, že dalším výrobcům jde i v oblasti ochrany životního prostředí vždy na prvním místě především o peníze. V tom případě se provozovatelé běžně uchylují k různým proklamacím, jako např.: „CEMEX – to nejlepší ze Železných hor!“, kdy pod pojmem CEMEX je míněna Cementárna Prachovice, která je mj. aktuálně největším producentem karcinogenního benzenu. Dále jsou ve hře různá nenaplňovaná nebo nesplnitelná prohlášení o zajištění udržitelného rozvoje nebo uhlíkové neutrality. Či dokonce závazek k nulovým emisím ze strany subjektu, který v období května 2021 až prosince 2022 vehementně usiloval o navýšení emisního limitu TOC (celkový organický uhlík zahrnující i karcinogenní benzen a další nebezpečné látky) na dvojnásobnou hodnotu 80 mg/m3 (díky úsilí veřejnosti bezúspěšně). Navíc provozovatel cementárny v období ode dne 30. 10. 2021 do dne 28. 10. 2022 bez jakýchkoliv skrupulí ve více jak 100 případech překročil závazný emisní limit TOC 40 mg/m3, a to až do výše 74,4 mg/m3.
V rámci lhaní do vlastní kapsy, které přímo souvisí s produkcí karcinogenního benzenu z Cementárny Prachovice, je žádoucí věnovat pozornost přístupu povolovacího orgánu, tj. v tomto případě Krajský úřad Pardubického kraje. Minimálně ze zveřejněné zprávy o kontrole zahájené dne 7. 10. 2021 a poskytnuté kopie protokolu vyplývá, že krajský úřad prokazatelně znal reálné hodnoty emisi karcinogenního benzenu. Tzn. bez jakýchkoliv pochybností musel vědět, že průměrné reálné hodnoty emisí benzenu se pohybovaly v řádu mg/m3, a to až do výše 5,9 mg/m3. Avšak bez jakéhokoliv uzardění se v řízení o navýšení emisního limitu TOC (celkový organický uhlík) opíral o dvě rozptylové studie a hodnocení zdravotních rizik, které vycházely z poněkud záhadně zjištěné průměrné hodnoty emise benzenu 0,046 mg/m3, tj. o dva řády nižší hodnoty, než bylo zjišťováno při běžném provozu.
To se to příslušným povolovacím orgánům v rámci lhaní do vlastní kapsy rozhoduje ve prospěch byznysu, když poněkud záhadně zjištěné hodnoty emisí ze dne 20. 10. 2021 jsou opatřeny kulatým razítkem akreditované laboratoře nebo když zmíněné rozptylové studie a hodnocení zdravotních rizik vypravovaly odborně způsobilé osoby podle zásady: „Čí chleba jíš, toho píseň zpívej.“
V souvislosti s nadměrnými emisemi karcinogenního benzenu z Cementárny Prachovice je dotčené veřejnosti známo, že její provozovatel poté, co po několik měsíců prohlašoval, že mu krajský úřad musí povolit požadované navýšení emisního limitu TOC (celkový organický uhlík zahrnující i benzen), provedl technologické zkoušky. Na jejich základě nahradil používané odpadní slévárenské písky coby druhý nejvýznamnější zdroj organických látek v používaných surovinách čistými přírodními písky. V souvislosti s tím pak provozovatel prohlásil, že je schopen dodržet stávající limit TOC ve výši 40 mg/m3 a že tedy jeho navýšení na požadovaných 80 mg/m3nepotřebuje.
V tento okamžik by se s ohledem na emise z Cementárny Prachovice dalo konstatovat, že se vše k lepšímu obrátilo. Avšak dotčená veřejnost zůstává ve střehu a situaci týkající se provozu cementárny nadále každodenně monitoruje pomocí informací ve veřejně dostupných databázích. Jednak s ohledem na zkušeností s provozovatelem cementárny má důvodné obavy, zda se někdy v budoucnu opětovně nepokusí již potřetí požádat o navýšení emisního limitu TOC (celkový organický uhlík) na hodnotu 80 mg/m3. Především pak je v okolí cementárny zaznamenáván výskyt zápachu i po provedených technologických změnách, i když s nižší četností a o menší intenzitě.
Právě obtěžujícím zápachem, který se v okolí cementárny objevil v roce 2017 po předchozím navýšení emisního limitu TOC na dnešní hodnotu 40 mg/m3, vše začalo. Ostražitost dotčené veřejnosti má své kořeny právě v přístupu provozovatele k problematice obtěžujícího zápachu. Ještě v průběhu roku 2018 pracovníci cementárny nepopírali, že zdrojem obtěžujícího zápachu je Cementárna Prachovice a dotčené veřejnosti slibovali, že zjistí, odkud pochází. Začátkem roku 2019 se vše obrátilo o 180°. Pracovníka, co za cementárnu komunikoval s veřejností, propustili pro údajnou spolupráci s dotčenými občany. Od tohoto okamžiku začala cementárna popírat, že by jen náznakem obtěžující zápach mohl pocházet z jejího provozu. A od tohoto okamžiku má dotčená veřejnost nedůvěru ke krokům cementárny, jakož i vyjádřením jejich představitelů.
Jestliže ve věci obtěžujícího zápachu mohla cementárna nasadit zastírací taktiku, potom v případě emisí karcinogenního benzenu a postavení Cementárny Prachovice coby stávajícího největšího známého producenta benzenu v ČR je to diametrálně odlišné. Emise benzenu byly a jsou stanovovány dvakrát ročně pomocí jednorázového měření přímo v komíně rotační pece cementárny. To je rovněž hlavní důvod, proč jsou pro cementárnu všechny informace týkající se emisí karcinogenního benzenu tak nepříjemné, jelikož prvotně popírají jejich bezduché proklamace: „CEMEX – to nejlepší ze Železných hor!“
Není proto divu, že oficiální prohlášení představitelů provozovatelů cementárny, že se v brzké době vypořádají s emisemi karcinogenního benzenu, vzbuzuje důvodné obavy u dotčeného obyvatelstva. Ty kromě zastírací strategie cementárny, pramení v poněkud záhadném měření ze dne 20. 10. 2021. To jednak nastoluje otázku, jak bylo dosaženo toho, že dne 20. 10. 2021 byly emise benzenu o dva řády nižší, než před tím při běžném provozu cementárny? S ní je pak spojena další zásadní otázka, proč dne 20. 10. 2021 byly v celkovém součtu kvantitativně specifikovány emise jednotlivých zjištěných organických látek včetně benzenu ve výši necelých 4 % z celkového obsahu organických látek (TOC)? Dotčená veřejnost nabyla s ohledem na tyto otázky dojmu, že nelze při jednorázových měřeních vyloučit ani ovlivnění výsledků.
A tak obavy veřejnosti vzbuzuje i manipulativní odůvodnění pracovníků cementárny zpracované v rámci výše popsaných technologických zkoušek. V něm byly používané odpadní slévárenské písky označeny jako jediný zdroj emisí karcinogenního benzenu. V tomto závěru se cementárna opřela o informaci z jednoho vědeckého článku, ve kterém se uvádí, že uhlovodíky v surovině těžené v lomu (především vápenec) jsou alifatického charakteru. Je tedy zřejmé, že benzen jakožto aromatická organická sloučenina mezi alifatické látky nepatří ani náhodou. Tato informace je známa i dotčené veřejnosti. Avšak ta si je vědoma i toho, že v předmětném vědeckém článku zahraničních autorů je jednak konstatováno, že benzen vzniká z organických látek obsažených v surovině z lomu, až když jsou suroviny při zpracování na cementářský slinek zahřívány a jednak závěr, že emisní limit TOC ve výši 80 mg/m3 může mít za následek nadměrné emise karcinogenního benzenu a dalších znečišťujících látek.
Z toho tedy pramení důvodné pochybnosti veřejnosti, že jediným zdrojem emisí karcinogenního písku byly používané odpadní slévárenské písky. Nelze se tedy divit obavám veřejnosti, že v průběhu dvou jednorázových měření se hodnota emisí karcinogenního benzenu bude blížit k nule, přičemž úderem 14.00, tj. po skončení jednorázového měření, budou reálné hodnoty karcinogenního benzenu o řád až dva řády vyšší, jak tomu dosud bylo v rámci běžného provozu.
Vyhledávání v IRZ | Integrovaný registr znečišťování (po zadání kalendářního roku, výběru znečišťující látky - benzen, výběru typu úniku / přenosu - únik do ovzduší do vyhledávače)
ippc.mzp.cz/ippc/ippc.nsf/%24%24OpenDominoDocument.xsp?documentId=1362E&action=openDocument (stránka pro zařízení provozované v Cementárně Prachovice ve veřejně přístupné části informačního systému IPPC)
ippc.mzp.cz/ippc/ippc.nsf/$pid/MZPJNHPALC61 (zpráva o kontrole zahájené dne 7. 10. 2021 zveřejněná v infomačním systému IPPC)
Protokol o kontrole č.j. ČIŽP/45/2021/7974 ze dne 16. 12. 2021 (poskytnutý podle zákona č. 123/1998 Sb.)
Český překlad vědeckého článku „Nakládání s palivy a surovinami vyráběnými z odpadů v cementárnách v Německu a Švýcarsku – co se lze naučit pro praxi a politiku spoluspalování na globální úrovni?“, autoři Josef Waltisberg, Roland Weber, z roku 2020
Nařízení PARLAMENTU A RADY (ES) č. 166/2006 ze dne 18. ledna 2006, kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek a kterým se mění směrnice Rady 91/689/EHS a 96/61/ES
