Článek
Když se slunce pomalu vyhouplo nad kuželovitou horu mezi Milešovem a Velemínem, les pod hradem Ostrý se zaleskl rosou a tiše zavanul vítr od kopců. Na první pohled obyčejný kopec, čedičový kužel, na jehož vrcholu leží pár kamenů, zbytky zdí a pár vytesaných schodů. Ale kdo zná kraj, ví, že tady, na tom místě, kde se kámen leskne jako železo, nespí jen historie – spí tu legenda.
Hrad, který se bránil i mlčením
Říká se, že hrad Ostrý vznikl v bouřlivých časech po husitských válkách. Když zemi zmítaly změny, když každý kus země měl svého pána i svého strážce. Václav Kaplíř ze Sulevic prý vyhlédl právě tuto horu, ne kvůli kráse, ale kvůli její síle. Z vrcholu bylo vidět až k Milešovce, na druhou stranu do dálky, a kdo držel Ostrý, měl přehled nad celým krajem.
Postavili tedy pevnost, vysokou věž a hradby vysekané do čediče. Po nocích prý bylo slyšet kladiva, jak bijí do skály, a pod kopcem se třpytily ohně dělníků. Z hradu se stal symbol, ostrý jako jeho jméno, strmý, pevný, neústupný.
Ale hrad měl i druhou tvář. Říkalo se, že kdo v noci uslyší, jak se z hradu ozývá klepání, a přesto se vydá vzhůru, toho ráno nikdo nenašel.
Výhled
Loupeživí bratři z Ostrého
Když Kaplířové hrad opustili, zůstalo místo pusté. Les se začal vracet, zdi popraskaly, ale ne na dlouho. V polovině 16. století prý hrad obsadili dva bratři, Pašek a Pol, loupežníci, kteří přepadávali kupce a rolníky mezi Lovosicemi a Milešovem.
Na Ostrém si zřídili skrýš, odkud bylo možné zahlédnout každého, kdo projíždí krajem. Dole v údolí zadrželi vozy, v noci z lesa znělo ržání koní a cinkot zbraní. Když se po nich začali páni ptát, bratři se prý stáhli do podzemních chodeb, které vedly přímo do srdce hory. Tam, v jedné jeskyni, ukryli poklad, truhlu stříbra a zlatých mincí.
Jedné noci se však s bratry zem rozevřela. Místní lidé vyprávěli, že hradní skála zahučela jako bouře, ozval se křik a vše se propadlo. Od té doby se pod hradem objevuje světýlko, bludička, která prý tančí nad místem, kde leží poklad a duše obou bratrů.
Když vítr šeptá mezi kameny
O staletí později, když už z hradu zbyly jen zdi a torzo brány, přišel pod Ostrý zedník jménem Franta. Měl zvláštní sen, že se mu ukázal jeden z bratrů, prosil ho o pomoc a slíbil mu zlato. Franta se tedy vydal na vrchol, začal kopat a opravdu narazil na dutinu. Jenže když chtěl otevřít víko truhly, ozval se rachot a vítr zafoukal tak silně, že mu zhasil lucernu.
Od té chvíle už ho nikdo na hradě neviděl. Našel ho až pasák ovcí o pár dní později, ležel u brány, ruce sevřené kolem kusu čediče, v očích prázdnota. Lidé říkali, že se podíval do očí samotného ducha Ostrého.
Dnes
Dnes se na hrad chodí pro výhledy, ticho a dotek dávných věků. Z brány zbyl jen klenutý oblouk, kamenné moře pod kopcem hraje barvami a v noci se z lesa ozývá vítr, který zní skoro jako vzdálené hlasy. Možná šumí jen stromy. Možná ne.
Když si však na vrcholu sednete a necháte oči klouzat po kraji, uvidíte víc než ruinu. Uvidíte místo, které si uchovalo paměť, sílu kamene, odvahu těch, kdo tu žili, a tajemství, která nikdo nedokázal vyčerpat.
A jestli někdy půjdete kolem a uvidíte malé modré světýlko tančit mezi balvany, nezastavujte se. Duch hradu Ostrý prý nestrpí chamtivce. Ale když se mu pokloníte a v duchu popřejete klid jeho kamenům, možná vám odpoví, lehkým závánem větru, který se vynoří z ničeho a ztratí se stejně tiše, jako vznikl.
---
Zřícenina hradu Ostrý stojí v Českém středohoří, asi 2 km jihovýchodně od obce Milešov a zhruba 6 km západně od Lovosic, v okrese Litoměřice (Ústecký kraj). Hrad byl postaven na čedičovém vrcholu Ostrý (553 m n. m.), který je typickým kuželovitým kopcem, z dálky ho poznáte podle výrazného tvaru a skalnatého vrcholu.
Souřadnice: 50.5439 N, 13.9298 E Přístup, nejlépe pěšky z obce Bílý Újezd nebo Milešov, cesta vede lesem a prudce stoupá po kamenné stezce až ke zbytkům hradu. Kopec Ostrý je tvořen olivinickým čedičem (bazaltem), takže i bez hradu by sám o sobě patřil mezi geologické skvosty Českého středohoří.
