Temné mraky nad Evropou: Maďarská zrada

Začíná ruská invaze na Ukrajinu a v kontextu narůstajícího počtu důkazů začíná být jasné, že z Maďarské strany nešlo ani tak o přípravu na davy uprchlíků. Spíše o očekávání scénáře, který následoval v Československu po Mnichovské dohodě. Tehdy si Maďarsko ukouslo nejdříve bez výstřelu část Slovenska a po jeho osamostatnění se nebálo dokonce rozpoutat „Malou válku“, aby uhryzlo ještě více. Pojďme se ale podívat na časovou osu a události, které vedly Maďarsko na scestí až do takové míry, že je označováno za Trojského koně Ruské válečné mašinérie.

Upozorňujeme, že veškerý text je pouze výtažek zprávy, kterou jsme připravili s našimi slovenskými kolegy a která má přes čtyřicet stran. Odkaz na celou zprávu na konci článku.

Zatímco svět s napětím sledoval ruskou anexi Krymu a rozpoutání války na východě Ukrajiny v roce 2014, maďarský premiér Viktor Orbán již tehdy signalizoval odlišný přístup. Navzdory tlaku Evropské unie na uvalení tvrdých sankcí vůči Rusku se Orbánova vláda stavěla k těmto opatřením vlažně. Tento postoj vedl k prvním vážným obavám, že Maďarsko hraje roli „trojského koně“ a sleduje spíše ruské než euroatlantické zájmy. V maďarských médiích, zejména těch provládních, se začala ozývat ruská propaganda a narativy zpochybňující ukrajinskou suverenitu a legitimitu její vlády. Orbánův režim začal systematicky budovat hluboké vazby na kremelské sítě, zahrnující Rosatom, Gazprom a různé pro-kremelské evropské think-tanky.

Paralelně s tímto politickým a ekonomickým sbližováním se v ruských propagandistických kanálech začaly objevovat mapy naznačující údajné historické nároky Polska a Maďarska na části ukrajinského území. Tyto dezinformační kampaně měly za cíl podkopat územní celistvost Ukrajiny a vytvořit dojem, že sousední státy by mohly mít zájem na jejím rozdělení. Maďarská státní média tyto narativy přinejmenším nereflektovala kriticky, a v některých případech je dokonce aktivně šířila, čímž přispívala k toxické atmosféře a dezinformační kampani Kremlu.

Již minimálně desetiletí čelí Maďarsko, člen NATO a EU, systematickým kybernetickým útokům ze strany ruských tajných služeb GRU a FSB. Investigativní novináři odhalili, že hackeři napojení na Kreml získali plný přístup k interním sítím maďarského ministerstva zahraničí a dalším citlivým vládním systémům. Navzdory těmto zjištěním a informacím od partnerských zpravodajských služeb se zdá, že Orbánova vláda nebyla schopna, nebo ochotna, tyto ruské kybernetické operace účinně zastavit. Tato zranitelnost nejenže kompromituje maďarskou národní bezpečnost, ale představuje i vážné riziko pro celé NATO, jelikož citlivé informace Aliance mohly uniknout do Moskvy.

Znepokojivá jsou také zjištění, že maďarské zpravodajské služby v posledních letech zaměřovaly svou pozornost a zdroje primárně na Ukrajinu, nikoliv na Rusko, které přitom představuje největší bezpečnostní hrozbu pro region a Alianci. Podle informací od bezpečnostních představitelů NATO a investigativních novinářů, zatímco většina západních služeb intenzivně shromažďovala informace o ruské agresi, maďarské služby se soustředily na Ukrajinu.

Tento neobvyklý fokus vyvolává otázky o skutečných prioritách maďarské bezpečnostní politiky a možném sdílení citlivých informací o ukrajinských obranných schopnostech s Moskvou. Existuje rostoucí množství nepřímých důkazů naznačujících skryté vazby mezi maďarskými vojenskými zpravodajskými službami a ruskou GRU.

Klíčovým prvkem Orbánovy nacionalistické ideologie a jeho zahraničněpolitické orientace je takzvaný „trianonský narativ“. Pro mnohé Maďary dodnes Trianon představuje národní trauma a symbol ponížení. Viktor Orbán a jeho strana Fidesz tento narativ obratně využívají k mobilizaci voličů, k ospravedlnění své politiky „národní jednoty“ přesahující hranice a k latentním územním nárokům vůči sousedním státům, včetně Zakarpatí na Ukrajině. Některé krajně pravicové síly v Maďarsku, a dokonce i někteří členové Fideszu, otevřeně hovoří o revizi Trianonské smlouvy.

Jak již bylo zmíněno v úvodu, 1. února 2022 se Viktor Orbán setkal v Kremlu s Vladimirem Putinem. Oficiální komuniké hovořila o energetice a hospodářské spolupráci, avšak načasování schůzky, pouhé tři týdny před ruskou invazí na Ukrajinu, je vysoce podezřelé.

Následné události tyto pochybnosti jen posílily. V druhé polovině února 2022, těsně před zahájením ruského útoku, byly mechanizované jednotky maďarské armády rozmístěny poblíž ukrajinských hranic. Oficiálním vysvětlením byla příprava na zvládnutí případné uprchlické vlny. Rozsah a složení nasazených jednotek, včetně logistické podpory naznačující schopnost operovat hlouběji na cizím území, však podle analytiků dalece přesahovaly potřeby humanitární mise. Sílí podezření, že Budapešť měla předem informace o rozsahu a načasování ruské invaze a připravovala se na scénář, který by jí umožnil obsadit přinejmenším část Zakarpatí, pokud by se ukrajinský stát zhroutil.

Tento postup nápadně připomíná události po Mnichovské dohodě a následné První vídeňské arbitráži v roce 1938, kdy Maďarsko anektovalo jižní část Slovenska a Podkarpatské Rusi. Po vyhlášení samostatného Slovenského státu v březnu 1939 pak Maďarsko vojensky napadlo východní Slovensko, což vedlo ke krátkému konfliktu známému jako „Malá válka“, a obsadilo zbytek Podkarpatské Rusi. Historické paralely jsou více než znepokojivé a naznačují, že maďarské územní ambice, živené trianonským revizionismem, nejsou pouze rétorickou figurou.

Zvláštní kapitolou maďarsko-ruské spolupráce je působení maďarské OTP Banky na ruském trhu. Navzdory ruské agresi proti Ukrajině a mezinárodním sankcím OTP Bank nejenže neukončila své operace v Rusku, ale naopak tam navyšuje své zisky. Jen v roce 2024 vzrostl její čistý příjem z operací v Rusku o 40 % a dosáhl 372 milionů dolarů. Banka je / byla Ukrajinou vedena na sankčním seznamu. Znepokojující jsou informace, že OTP Bank poskytuje zvýhodněné úvěry ruským vojákům a obsluhuje řadu firem přímo napojených na ruský obranný průmysl, včetně výrobců zbraní. Existují podezření, že OTP Bank hraje klíčovou roli v tajných finančních mechanismech, které umožňují obcházení sankcí a financování ruské válečné mašinérie, například prostřednictvím transakcí maskovaných jako „logistika na vnitrozemských vodních cestách“. Tyto aktivity nejenže podkopávají západní sankční úsilí, ale také naznačují, že Budapešť se stala pro Kreml hybridní základnou uvnitř západních institucí.

Napětí mezi Maďarskem a Ukrajinou dále eskaluje - naprosto pochopitelně. V květnu 2025 ukrajinská kontrarozvědka SBU oznámila zadržení dvou osob v Zakarpatské oblasti, které jsou podezřelé ze shromažďování vojenských zpravodajských informací pro Maďarsko. Údajně měly zjišťovat, jak by místní obyvatelstvo reagovalo na případný vstup maďarských vojsk do regionu. Tento incident představuje další důkaz o aktivní špionážní činnosti Maďarska na ukrajinském území. Ačkoliv maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó případ označil za „propagandu“, tyto události zapadají do širšího obrazu maďarských snah o destabilizaci regionu.

Postup Maďarska vyvolává otázku, jaké nástroje mají Evropská unie a NATO k dispozici, aby čelily takovémuto „vnitřnímu nepříteli“. V rámci EU existuje mechanismus podle článku 7 smlouvy o EU, který umožňuje pozastavit členská práva státu, jenž soustavně porušuje základní hodnoty Unie. Tento proces byl vůči Maďarsku již dříve iniciován, avšak jeho účinnost je omezená. Evropská komise také zadržuje Maďarsku miliardy eur z fondů EU kvůli nedostatkům v oblasti právního státu, což představuje určitou finanční páku, ale evidentně není pro Kreml problém platit dostatek přímo do kapes maďarských elit. A kdo by se pak staral o lidi.

NATO se spoléhá spíše na politický tlak, ale čelí dilematu, jak jednat se spojencem, který aktivně podkopává jednotu Aliance a spolupracuje s jejím hlavním protivníkem. Diskutuje se o cílených sankcích USA a EU vůči osobám z Orbánova blízkého okolí zapojeným do finančních transakcí s Ruskem.

Při pohledu na maďarskou historii nelze přehlédnout znepokojivý vzorec, kdy se země v klíčových historických okamžicích ocitla na straně poražených mocností a následně čelila katastrofálním důsledkům. Spojenectví s Rakousko-Uherskem v první světové válce vedlo k Trianonské smlouvě a drastické ztrátě území.

Spojenectví s nacistickým Německem za druhé světové války skončilo národní tragédií a sovětskou nadvládou. Současná Orbánova sázka na Rusko, zemi vedoucí brutální agresivní válku a usilující o revizi evropského bezpečnostního uspořádání, hrozí zapsat další temnou kapitolu do maďarských dějin.

Je nejvyšší čas, aby si maďarské vedení i společnost uvědomili, že cesta izolace, konfrontace se spojenci a příklonu k autoritářským revizionistickým mocnostem nevede k prosperitě ani bezpečnosti, ale naopak k další národní pohromě.

Evropa a NATO musí najít účinné způsoby, jak čelit maďarskému trojskému koni, dříve než napáchá nenapravitelné škody na jednotě a bezpečnosti Západu. Řešení vždy existuje, ale vyžaduje odvahu, rozhodnost a především poučení se z bolestných lekcí historie.

Chcete-li další podobné články, nebojte se přihodit polínko do ohýnku boje za demokracii. Můžete začít tím nejdůležitějším - ochranou dětí a podporou vzdělávání. Protože vzdělání další generace a péče o ty nejzranitelnější nám zajistí příjemnou budoucnost.

Začít můžete zde: https://donio.cz/pomozte-vybavit-podzemni-skoly-a-kryty

Pomáhejte dál.

P.S. Kompletní čtyřicetistránkovou zprávu najdete ve Slovenštině na tomto odkazu.