Článek
Nejstarší kořeny Velké pardubické
Historie nejslavnějšího českého dostihu sahá až do 70. let 19. století. To byla doba, kdy se dostihový sport v moderní podobě teprve utvářel. Během více než 150 let se však Velká pardubická proměnila ze šlechtické kratochvíle ve velkou mezinárodní sportovní událost, která láká tisíce diváků a stala se jednou z těch českých „značek“, které daleko přesáhly Českou republiku.
Vznik pardubického dostihu byl samozřejmě ovlivněn vznikem slavné Grand National of Liverpool v Anglii. Ta je oním nejstarším dostihem vůbec. Velká pardubická jej následovala. Jak k tomu došlo?
Asi nikoho příliš nepřekvapí, že na začátku stála šlechtická zábava. Konkrétně to byla tradice tzv. parforsních honů. O co šlo? Lovnou zvěří byl v tomto případě jelen, který byl hnán smečkou psů. Lovci pak jelena stíhali na koních. A právě tyto hony, při nichž jezdci překonávali přírodní překážky v krajině, vtiskly pardubické dráze i charakteristickým profilům překážek jejich specifický ráz.
Na pardubickém závodiště je těžké necítit odkaz historie.
První dostihy
První oficiální ročník, nazvaný Velká pardubická steeplechase, se běžel 5. listopadu 1874 za účasti císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty. Na start se tehdy postavilo 14 dvojic a premiérovým vítězem se stal šestiletý hřebec Fantôme vedený anglickým žokejem G. Sayersem. Již při prvním ročníku koně překonávali obávaný skok přes příkop, který později získal název Taxisův příkop.
Před první světovou válkou dominovali dostihu především angličtí profesionální žokejové. V této éře se do historie zapsala legendární klisna Lady Anne, která mezi lety 1891 a 1896 dokázala zvítězit celkem třikrát. Prvním českým vítězným žokejem se stal v roce 1902 Ulrich Rosák v sedle hřebce Jour Fixe.
Další vývoj
První světová válka konání dostihu samozřejmě přerušila. Po vzniku Československa pak převzal organizaci dostihu nově založený Československý Jockey Club. Meziválečné období charakterizoval vzestup domácích amatérských a armádních jezdců. Významnou osobností této éry byl kapitán Rudolf Popler, dvojnásobný vítěz dostihu, který však tragicky zahynul v roce 1932 při jiném dostihu. Historický milník přinesl ročník 1937. V něm zvítězila Lata Brandisová v sedle klisny Normy. Stala se tak první a do dnešního dne jedinou ženou, která kdy dokázala Velkou pardubickou vyhrát. O té jsme již psali.
Druhá světová válka znamenala značné poškození pro samotné závodiště. V roce 1944 bylo totiž zasaženo bombardováním. Po opravách se dostihy znovu rozběhly v roce 1946. S nástupem komunistického režimu a poválečnými změnami se pak dostaly pod státní správu.
V době komunistického režimu ztratil dostih něco ye své prestiže, ale od roku 1985 byla zavedena povinná kvalifikační pravidla, což zásadně zvýšilo připravenost koní i bezpečnost samotného dostihu a dostih se stal ve všech ohledech kvalitnější. Konec 80. let pak patřil asi nejznámější dvojici historie Velké pardubické, tj. ryzákovi Železníkovi a jezdci Josefu Váňovi.
Po roce 1990 se dostih opět otevřel světu. Dráha i překážky prošly zásadními bezpečnostními úpravami a v roce 1993 byl částečně zasypán Taxisův příkop. To už se dostáváme do podoby, kterou znají fanoušci dostihů z dnešních přenosů.
Zdroje informací: https://theses.cz/id/a3rbzq/xstav205_bp.pdf
