Článek
Parlamentní volby 1935
V květnu roku 1935, kdy se čtvrté a současně také poslední prvorepublikové volby Poslanecké sněmovny Národního shromáždění konaly, byl prezidentem republiky stále Tomáš Garrigue Masaryk a země se snažila nalézt řešení hned několika zásadních problémů. V první řadě zde byla stále hospodářská krize, která na Československo dopadla plnou vahou. Jen o rok dříve přišel do kin film Hej Rup! s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem, který to sice demonstruje s laskavou a úsměvnou formou, to ale na podstatě věci nic nemění.
Druhým problémem byl opětovný vzestup moci a síly Německa v čele s Hitlerem, který se nikterak netajil tím, že Československo je jeho první cíl a dříve či později se tohoto dítěte nenáviděné Versailleské smlouvy zbaví. V této atmosféře se odehrávaly parlamentní volby v roce 1935.
Československo jako multinárodnostní stát
To hlavní, co je třeba si uvědomit pro pochopení výsledků voleb je to, že prvorepublikové Československo nebylo státem národním, nýbrž multinárodnostním. Většina obyvatel byla národnosti československé, konkrétně jich bylo 9 688 770 (podle sčítání lidu roku 1930). Už tady je ale první problém. Československá národnost byla samozřejmě umělý konstrukt a ve skutečnosti zde bylo asi 7 milionů Čechů, Moravanů a Slezanů a téměř 2,5 milionu Slováků.
Kromě toho ale v Československu žilo v roce době sčítání 3,2 milionu Němců, téměř 700 tisíc Maďarů nebo 550 tisíc Rusínů. Tento fakt už z prvorepublikových komedií nezjistíme. Národnostní problémy byly dokonce tak významné, že část politické reprezentace žádala odložení voleb a vyhlášení výjimečného stavu. Volby se ale nakonec uskutečnily, jejich výsledek ale idylku také zrovna nenaznačuje.
Ani volby samotné nebyly ušetřeny problémů a měnil se volební systém. Podstata zpřísnění spočívala ve zvýšení hranice pro vstup do Parlamentu, ovšem s výjimkou stran zastupujících národnostní menšiny. U těch se naopak hranice snížila. Proti tomu ale zase vystoupily nacionalistické strany a napětí se ještě zvýšila. Široká koalice, která byla před volbami u vlády, tak návrh přepracovala a prošel v mnohem mírnější verzi. To pak vedlo ke vzniku nových koalic.
Konrad Henlein jako nejpopulárnější politik
Volby do Národního shromáždění Československé republiky se uskutečnily v neděli 19. května 1935. Jejich vítězem se co do počtu hlasů stal Konrad Henlein a jeho Sudetoněmecká strana SdP s 15,2 % hlasů. To je fakt, který není v obecném povědomí příliš pevně ukotven. Na druhém místě se umístili Agrárníci Rudolfa Berana, na třetím Sociální demokraté Antonína Hampla, poté komunisté v čele s Klementem Gottwaldem a Národní socialisté Václava Klofáče. Do Parlamentu se potom dostali ještě Lidovci Jana Šrámka, slovenský Autonomistický blok Andreje Hlinky (na Slovensku vítězný), nacionalistické Národní sjednocení Karla Kramáře a Živnostníci Josefa Najmana a nakonec ještě němečtí Sociální demokraté, fašisté, koalice křesťanských socialistů, němečtí Křesťanští demokraté a němečtí zemědělci. Celkem tedy 14 stran a koalic.
Zajímavé a důležité bylo, že nejvyšší počet hlasů neznamenal nejvíce poslanců. Důvodem byl komplikovaný převod hlasů na mandáty v jednotlivých okresech. Zatímco tedy Henlein porazil Berana na hlasy, na mandáty to bylo naopak (44 ku 45). Prezident Masaryk tak pověřil sestavením vlády právě Agrárníky.
Staronový premiér Jan Malypetr z Agrární strany spolu s prezidentem Masarykem
Závěr
Z těchto výsledků je patrné, jak rozdělená země ve skutečnosti byla a jak silní byli radikálové na té či oné straně. Nejpopulárnější stranou byla SpD, Slovensko jednoznačně horovalo pro autonomii (v tom lepším případě), silní byli i komunisté a svoji roli hráli i fašisté a čeští nacionalisté či Maďaři ukrytí ve zmíněné koalici. To všechno vytvářelo mix, který má daleko k naší obvyklé představě idylické první republiky.
Na základě voleb vládu sestavil dosavadní premiér Jan Malypetr, kterého ale již na podzim vystřídal Milan Hodža. Prezident Masaryk potom v zimě abdikoval a Hitler na západě sílil. Nad první republikou se začala stahovat temná mračna…
