Článek
V čem tkví význam Staroměstského náměstí
Projdete-li se dnes po Staroměstském náměstí (po Staromáku, jak říkají Pražané), pravděpodobně si budete všímat především davu turistů obdivujících pražské památky. Přesto toto místo patří především Čechům. Jen málo dalších míst v sobě totiž koncentruje tolik z naší dlouhé a turbulentní historie. Jedná se o prostor, který existuje nepřetržitě více než tisíc let a za tuto dobu zažil nespočet událostí, z nichž některé měly vskutku celonárodní význam.
Nejstarší historie Staroměstského náměstí
Již v dobách, o kterých máme jen velmi kusé informace, se na místě Staroměstského náměstí rozkládalo velké tržiště. Není divu, neboť právě zde se stýkaly a křížily obchodní a karavanní stezky. A není důvod zamlčovat, že v desátém století zde byli nejvýznamnějším obchodním artiklem otroci. Z dnešního pohledu se samozřejmě jedná o dosti děsivou představu, v době před tisíci lety to však bylo vnímáno jinak. Zisk z prodeje otroků i celní poplatky od ostatních obchodníků přinášely tehdejšímu českému státu velmi zajímavé příjmy.
Z vykopávek a z historických záznamů dokážeme dnes říct, že nejpozději v 11. století zde již stála tvrz sloužící jako celnice. Clo z importu zboží se přitom nazývalo ungelt. Toto slovo je se Staroměstským náměstím a jeho okolím spojeno dodnes. V dalších desetiletích a staletích se Staroměstské náměstí dále rozvíjelo a přibývaly kamenné domy, jejichž zbytky můžeme ve sklepeních dnešních domů stále vidět. V této době se náměstí nazývalo Velký nebo také Starý rynk. Přicházející období vrcholného středověku mělo pro dnešní Staroměstské náměstí připraveno celou řadu dalších významných událostí.
Staroměstské náměstí od středověku do třicetileté války
V roce 1338 získali měšťané od krále Jana Lucemburského privilegium, které jim umožnilo stavbu Staroměstské radnice. Ta je dodnes jednou z hlavních dominant celého prostoru. K jižní stěně radnice přibyl v patnáctém století světoznámý orloj. Právě na něj se turisté těší především. Při čekání na jeho představení se potom často potkávají se svatebčany, kteří míří do Staroměstské radnice sdílet radostný den s novomanželi. Ve středověku se tu však pořádaly trhy, představení potulných herců a komediantů i rytířské turnaje.
Ve středověku však po Staroměstském náměstí kráčela i tzv. velká historie. V roce 1422 zde byl popraven Jan Želivský, radikální husitský kazatel. A nebyla to zdaleka poslední poprava, které bylo Staroměstské náměstí svědkem. Ještě předtím, než se dostaneme k té nejznámější, je však třeba zmínit také zvolení z Jiřího z Poděbrad za českého krále v roce 1458. To se totiž událo právě na Staroměstské radnici.
Sťatá hlava Jana Želivského je ukazována na Staroměstském náměstí
Dne 21. června 1621 zažilo Staroměstské náměstí možná vůbec nejvýznamnější událost, která na něm kdy proběhla. Jedná se samozřejmě o popravu 27 českých pánů, vůdců stavovského povstání. Od pěti hodin ráno do deseti hodin dopoledne popravoval kat Jan Mydlář všechny odsouzené za přihlížení měšťanů a pod dohledem císařského vojska, kterému velel Albrecht z Valdštejna. Dnes připomíná na místo popravy mozaika 27 křížů a pamětní deska na zdi Staroměstské radnice.
Symbolickou tečku za třicetiletou válkou učinila stavba mariánského sloupu v roce 1650, ten se později stal nenáviděným symbolem českého útlaku ze strany Habsburků a v roce 1918 byl rozvášněným davem stržen. Od roku 2020 je však jeho kopie na náměstí opět k vidění. Kompletně dokončen by sloup měl být v srpnu roku 2024, kdy na něj bude nainstalována socha posledního chybějícího anděla.
Novodobá historie Staroměstského náměstí
V dalším období se na podobě Staroměstského náměstí podepsalo především baroko. Jeho asi nejvýznamnější památkou je chrám svatého Mikuláše od Kiliána Ignáce Dientzenhofera z let 1732 až 1737. Mimochodem, právě zde byl v roce 1791 vystaven balón francouzského vynálezce Jeana-Pierra Blancharda, prvního člověka, který kdy překonal kanál La Manche vzduchem.
Ve třicátých letech 19. století se dočkala přístavby Staroměstská radnice a o půl století později zamířily na náměstí tramvaje. Začátek století dvacátého opět významně zasáhl do podoby Staroměstského náměstí, neboť tzv. pražská asanace změnila proporce náměstí a učinila z chrámu svatého Mikuláše jeho součást. V neposlední řadě zde byla v roce 1915 vztyčena socha mistra Jana Husa, která je dnes asi nejznámějším symbolem náměstí.
Jen o čtyři roky později se stalo Staroměstské náměstí svědkem demonstrací a oslav spojených se vznikem Československé republiky. Ta o dvacet let později zažila kruté časy, které vyvrcholily v květnu 1945 Pražským povstáním proti německým okupantům. Stopy po něm si odnesla i Staroměstská radnice, jejíž část musela být stržena.
Obnovený mariánský sloup na Staroměstském náměstí
V únoru 1948 zde pronášel projev Klement Gottwald a země se opět ponořila do dob, na které nevzpomíná ráda. Doba komunistické totality trvala dokonce 41 let a v roce 1989 byla symbolicky ukončena na jiných místech Prahy, Staroměstské náměstí tentokrát zůstalo trochu stranou.
I v době po sametové revoluci však Staroměstské náměstí zažívalo a zažívá mnoho zajímavého a důležitého. Jsou to třeba vánoční či velikonoční trhy nebo sportovní přenosy a oslavy úspěchů našich reprezentantů. Kdo by si nepamatoval přenos slavného naganského finále v roce 1998 nebo náledné triumfální přivítání hokejových vítězů?
O Staroměstském náměstí by bylo možné psát ještě hodně dlouho. Vždyť jsme zatím nezmínili třeba dva bombové atentáty z let 1962 a 1990 nebo pád vánočního stromu v roce 2003. Nepřipomněli jsme ani to, že jím probíhá pražský poledník či fakt, že v domě U Kamenného zvonu se zde podle některých narodil samotný Karel IV. Třeba někdy příště.
