Článek
Kde se vzala změna času?
Budeme-li chtít vysledovat historii posouvání hodinek v závislosti na ročním období, dojdeme až do roku 1784. V tomto roce totiž vynálezce a jeden z otců zakladatelů Spojených států Benjamin Franklin v jednom ze svých dopisů zmínil, že by lidé mohli usínat a probouzet se o hodinu dříve, aby efektivněji využili denního světla. Je však třeba zdůraznit, že Franklin to ve své době myslel k žertu. Reálně se možností posunu času na část roku začal zabývat až Angličan William Willett. Jeho nápad padl na úrodnou půdu a v roce 1916 zavedlo Švédsko jako první na světě tzv. letní čas. V témže roce zavedlo letní čas i Rakousko-Uhersko a týkal se tedy i našich zemí. Ještě než se blíže podíváme na další vývoj změn času u nás, je na místě si ujasnit, proč k časovým posunům vlastně dochází.
Důvody pro změnu času
Takzvaný letní čas, tedy čas posunutý o jednu hodinu vpřed byl zaváděn s vidinou úspory elektrické energie nutné pro večerní svícení. Čas klasický, vůči kterému letní čas definujeme však často nazýváme špatně. Mluvíme-li o něm jako o zimním času, dopouštíme se chyby. Podle správné definice je totiž zimní čas takový, který vznikne posunutím hodinek zpět vůči normálnímu času, kterému se říká pásmový. V současné době tedy ve skutečnosti nemáme letní a zimní čas, nýbrž čas letní a pásmový.
V dnešní době již však energie vynaložená na svícení představuje jen malou část celkové energetické spotřeby a i energetici přiznávají, že úspora je prakticky nulová. Naopak se ozývají lékaři, kteří tvrdí, že pro lidské tělo jsou časové posuny nezdravé. Není proto příliš divu, že v moderní době již je střídání času považováno za zbytečný přežitek. I proto Evropský parlament odhlasoval v roce 2019 směrnici o jeho zrušení. K té se ale ještě dostaneme.
Čas a jeho podoby
Jak šel čas v českých zemích
O časových posunech v době První světové války již byla řeč. Nově vzniklé Československo si však tuto vymoženost neponechalo a zatímco řada dalších zemí po První světové válce střídání času naopak zavedla, nás se v první době první republiky netýkalo.
Posouvání hodinek si Češi vyzkoušeli opět v roce 1940, tedy v době Protektorátu. Jednalo se však o unikátní řešení, neboť Adolf Hitler zavedl v Německu a na okupovaných územích letní čas trvající deset měsíců. Za Druhé světové války byl pak letní čas zaveden například i ve Velké Británii.
S koncem Druhé světové války u nás však experimentování s časem neskončilo, spíše naopak. Pětiměsíční letní čas platil v roce 1946, necelých šest měsíců potom platil v letech 1947 až 1949. Co je ovšem opravdovým unikátem je období zimního času (skutečného zimního času, tedy takového, kdy se hodinky posouvají směrem dozadu vůči standardnímu pásmovému času). Tento experiment se zimním časem byl realizován v období 1. prosince 1946 až 23.února 1947. Bez zajímavosti není ani to, že jeho zavedení bylo lidem oznámeno 27.listopadu, tedy pouhé čtyři dny před začátkem platnosti.
Každoroční posun směrem k letnímu času byl zaveden v roce 1979. Většinou se dodržovalo pravidlo prvního březnového a posledního zářijového víkendu. V roce 1996 potom celá Evropská Unie a Česko jako kandidátská země sjednotili střídání času na poslední březnový a říjnový víkend. V této formě jej známe i my.
Kdy se dočkáme zrušení?
Hlasování Evropského parlamentu z rou 2019 bylo již zmíněno. Původní optimistický plán počítal se zrušením letního času do roku 2021. Neshody mezi Evropskými zeměmi o tom, který čas ponechat, zda-li ten přirozený, tedy ten pásmový, a nebo čas letní, se ukazují být velmi hluboké. Z obchodního a ekonomického hlediska je pro všechny země žádoucí najít shodu na jednom z nich, to se však zatím nedaří. Již nyní je proto jasné, že střídání času tady s námi bude minimálně do roku 2026.
