Článek
Přibližně 300–1600 místních Židů (odhady se liší) bylo brutálně zavražděno svými polskými sousedy, zatímco německá okupační moc byla přítomna, ale přímou roli sehrála spíše jako iniciátor a pozorovatel. Dlouho byla tato událost zahalena mlčením a oficiální verze vinila výhradně nacisty. Až na počátku 21. století byla skutečná role místních Poláků odhalena a veřejně diskutována.
Historický kontext
Po napadení Sovětského svazu Německem v červnu 1941 se oblast Podlasí, kam spadalo i Jedwabne, dostala pod německou okupaci. Místní obyvatelstvo zde žilo v napjatých vztazích: během sovětské správy (1939–1941) část Židů spolupracovala s novou mocí, což mezi Poláky posílilo antisemitské stereotypy o „židobolševismu“. K tomu se přidávaly dlouhodobé předsudky a hospodářské konflikty.
Němci při svém postupu podporovali a využívali lokální antisemitské nálady. V některých městech a vesnicích vyzývali Poláky k „vyřizování účtů“ se Židy.
Průběh masakru
10. července 1941 byli Židé z Jedwabného shromážděni na náměstí. Mnozí byli týráni, ponižováni a fyzicky napadáni. Část byla zabita okamžitě na místě, jiní donuceni odnášet sochu Lenina jako symbol „židobolševismu“. Poté byli stovky Židů nahnány do stodoly na okraji města. Stodola byla polskými útočníky polita hořlavinou a zapálena. Ti, kdo se pokusili uniknout, byli dobíjeni.
Odhady počtu obětí se liší: oficiální polský Institut národní paměti (IPN) hovoří o přibližně 340 zavražděných, jiné zdroje uvádějí i více než 1000.
Kdo nesl odpovědnost?
Dlouho panoval názor, že masakr byl zcela dílem nacistických jednotek. Teprve kniha historika Jana T. Grosse Sousedé (2000) přinesla šokující důkazy o přímé účasti místních Poláků. Následné vyšetřování IPN (2000–2003) potvrdilo, že masakr provedla skupina místních Poláků z Jedwabného a okolí, podněcovaná a dozorovaná německými bezpečnostními složkami.
Němci poskytli rámec – okupaci, propagandu, podporu antisemitismu a „povolení“ k násilí. Samotné vraždění však vykonali převážně civilní Poláci.
Mlčení a tabu
Po válce byla tato tragédie v Polsku téměř neznámá. Komunistický režim udržoval oficiální narativ, že zločiny na Židech páchali výhradně Němci. Diskuse o spoluúčasti místních byla nepřípustná.
Až po pádu komunismu a vydání Grossovy knihy začala veřejná debata. Vyvolala silné emoce — od uznání a smutku až po popírání, odmítání a obviňování autora z „očerňování“ Polska.
V roce 2001, při 60. výročí masakru, vystoupil polský prezident Aleksander Kwaśniewski s omluvou jménem polského národa a uznal podíl Poláků na této tragédii. V Jedwabném byl odhalen památník obětem.
Nicméně diskuse o Jedwabném stále rozděluje polskou společnost. Pro jedny je to bolestivý, ale nutný krok k čestné reflexi minulosti. Pro jiné jde o útok na „dobré jméno Polska“.
Důsledek masakru
Masakr v Jedwabném ukazuje, že holocaust nebyl jen výsledkem nacistické ideologie a německých rozkazů, ale také důsledkem lokální nenávisti, předsudků a ochoty obyčejných lidí páchat násilí na svých sousedech. Je připomínkou toho, že genocida může být umožněna i pasivitou, atmosférou strachu a souhlasu společnosti.
Dnes více než kdy jindy je potřeba zamyslet se nad původem všech těchto příčin a neopakovat chyby minulosti.
Zdroje
Jan T. Gross: Sousedé. Zničení židovské komunity v Jedwabném v Polsku (2000).
Institut paměti národa (IPN), zpráva z vyšetřování masakru v Jedwabném (2003).
Anna Bikont: My z Jedwabneho (2004).
Yad Vashem – dokumentace o pogromech ve východní Evropě 1941.
