Avatar je zpět, ale kouzlo originálu je pryč. Máme se v kině ještě na co těšit?

Filmografie velikána Jamese Camerona patří k těm nejcitovanějším nejen mezi filmovými nadšenci, ale i u běžných diváků. Přesto, když se podíváme na jeho tvorbu za posledních bezmála třicet let, najdeme v ní pouze dva režisérské zářezy– Titanic (1997) a Avatara (2009). Zatímco Titanic je dávno uzavřený příběh, s modrými hrdiny z planety Pandora se od té doby doslova roztrhl 3D pytel s příliš mnoha (nevyžádanými) pokračováními.

Došlo to až do takového stavu, kdy s nadsázkou jeden z nejopěvovanějších filmových tvůrců v posledních dvou dekádách téměř nic nenatočil. V porovnáním se Stevenem Spielbergem, Ridleym Scottem či Clintem Eastwoodem, kteří i na stará kolena točí jako o život, by se chtělo říci, že se „Železný Jim“ trochu fláká.

To pochopitelně není pravda, dře jako málokterý. Avšak podívejme se na tzv. Avataří paradox trochu hlouběji. Možná pochopíme, proč je současná kinematografie v situaci, v jaké je.

Vánoční svátky jsou za rohem, což kromě anarchie v supermarketech znamená, že se do kin hrnou poslední z nejočekávanějších filmů roku. Zatímco v Česku není úplným pravidlem trávit svátky v přeplněných kinosálech mezi „usrkávači“ coli a „chroustači“ popcornu, v Americe je to silná tradice a oblíbená forma rodinného setkávání. Z toho důvodu se o tyto lukrativní termíny perou ty největší hity s potenciálem rozbít bank. A jestli je někdo jejich králem, tak právě Cameron.

První díl vydělal po celém světě se započtenou inflací neskutečné 4 miliardy dolarů (bez inflace 2,92 mld.) a dodnes se řadí na první místo nejvýdělečnějšího snímku v moderní historii kinematografie.

Na pokračování s podtitulem The Way of Water (Cesta vody) jsme čekali přes 12 let – tedy podobně dlouho jako Sirius Black na vysvobození z Azkabanu. A výsledek? I přes dozvuky pandemie se Cameronovým „šmoulům“ podařilo vydělat 2,34 miliardy dolarů, čímž se film stal třetím nejúspěšnějším v historii, čímž se vklínil mezi Avengers: Endgame a Titanic. „Vy nás miliardovými hity ale zásobujete, pane Cameron.“

Napodruhé Cameron sice potvrdil, že technologicky nemá žádnou konkurenci, ale příběhově jako by se zacyklil. Druhý Avatar sice důstojně navázal na fenomén předchůdce, ale z pohledu děje to byla, přiznejme si, krásná nuda.

Premisa víceméně kopírovala originál (který už sám o sobě připomínal sci-fi verzi Pocahontas), představila spoustu nových postav, oživila ty mrtvé a k tomu přidala ekologickou agitku za záchranu velryb. Vizuál byl sice díky natáčení na 3D kamery a špičkovému CGI (zejména v podvodních scénách) bezkonkurenční, ale pro tak drahý spektákl (s odhadovaným rozpočtem přes půl miliardy) už to bylo prostě málo.

Většina z nás sice odcházela z kina spokojená, ale v paměti nám toho utkvělo jen málo. Na dvojku stačilo jít jednou, zatímco na jedničku se chodilo opakovaně (klidně i 3×, 4×). Diváci neměli mnoho důvodů se ochotně vracet a utrácet stokoruny za lístek.

Skeptici proto predikovali tržby pod miliardou a půl, optimisti pak klidně miliardy tři. Samotnému Cameronovi (jehož slova byla zprvu nesprávně interpretována) údajně stačily tržby okolo dvou miliard. Přání se mu nakonec splnilo, takže tu máme trojku.

Avatar: Oheň a popel se už nemůže opírat o dlouhou pauzu, postcovidový hlad po blockbusterech nebo o zájem fanoušků tohoto mimozemského světa. Je to už jen regulérní sequel, kterých máme do roka spoustu a co chvíli to bolí.

Problémem je, že i když zdejší postavy nějakým vývojem procházejí, není tu nikdo, o koho bychom se opravdu báli. Není tu ani žádný herecký tahoun. Jednak jsou herci doslova schovaní za CGI avatary, mnohem podstatněji tu chybí emoce a napětí, které by v nás vyvolaly chuť o filmu diskutovat roky po premiéře, jako se to děje u Titaniku nebo Terminátora. Není divu, že další návrat modrásků nevyvolává žádné velké nadšení.

O filmu sice každý ví, ale málokdo se o něj skutečně zajímá. Třetí díl totiž bude s největší pravděpodobností stejná polívčička s totožným kořením, jen ten vývar už nebude tažený 12 let, ale narychlo ochucený bujónem, protože za dalších tucet let by si na modrásky nevzpomněl už vůbec nikdo. Zahřeje, zachutná, ale znovu si ho nedáte.

Tento „Avataří paradox“ ukazuje, že film bez hlubších emocí v paměti diváků dlouho nepřežije. I přes nezpochybnitelné opětovné kasovní úspěchy a zaplněné sály se tu pokoutně odkrývá nepřehlédnutelná únava z materiálu, který nám velká hollywoodská studia neustále servírují. Sequely, remaky, restarty, velké filmové značky na úkor originální tvorby.

Navzdory tomuto všemu si buďte jisti, že Avatar: Oheň a popel vydělá. Tržby se odhadují alespoň na 2 miliardy dolarů z celého světa, čemuž výrazně pomůže čínský trh. Jednička i dvojka tam utržily okolo 250 mil. dolarů. A pro info, aktuálnímu animáku Zootropolis 2 (rovněž od Disneyho) se dokonce podařilo urvat už rekordní půl miliardu.

Přesto se nemohu zbavit pocitu, že je Avatar jako novoroční ohňostroj: všichni se na něj přijdou podívat, chvíli žasnou, fotí a natáčí si jej, ale jakmile opulentní show skončí, nezůstane po něm žádná výraznější stopa. A na pořízená videa v mobilu se nikdy nikdo znovu nepodívá, protože nejpozději za rok je tu zas.

Cameronovo dřívější velkohubé prohlášení o pěti dílech Avatara vyvolalo v spíše zděšení než nadšení. Opravdu chce sedmdesátiletý režisér dožít jen s modrásky? James si myslí, že svět Pandory má stále co nabídnout a studio Disney při pohledu na ty miliardy spokojeně přikyvuje. My ostatní se ale toho filmového fastfoodu začínáme přejídat.

Jisté je, že na stará kolena dosáhl toho, po čem každý režisér ve svém životě touží a prakticky nikomu se to nepodaří. Může si točit, co chce, za kolik chce a jak dlouho chce, aniž by mu kdokoliv šahal pod ruce. Filmovému světu to sice přináší nezpochybnitelný přínos v podobě nových technologií, ale co diváci?

Rádi bychom od Jima viděli ještě jeden originální a převratný snímek, protože Avatarů už bylo podle mnohých dost. Ale koho se snažím oklamat? Stejně do toho kina za pár dní vyrazím i já…

Další zdroje: csfd.cz, csfd.cz, csfd.cz, moviezone.cz, boxofficemojo.com, boxofficemojo.com