Konec modřin: Gen Z odmítá násilí na ženách převlečené za tradici. Staří se jim vysmívají

Šlehání dívek pomlázkou a polévání vodou se opakovaně stává předmětem intenzivních společenských debat, které obracejí tento lidově-náboženský zvyk vzhůru nohama, což se nese v nelibosti zastánců tradičních hodnot. Důvodem je rozdílné vnímání mezi mladou generací (Gen Z) a tou starší, která na zvycích vyrůstala, aniž by to kdokoliv, jakkoliv společensky rozebíral.

Jádrem celého sporu je stále obecně převládající mužský pohled konkrétně na tradiční pomlázku, který zastiňuje ten ženský. Ten se však v poslední době čím dál tím více dere do popředí, aby poukázal na stinnou stránku českých velikonočních tradic a jejich vzájemné netoleranci a současně varoval před vznikem společenských traumat, ponížení a bolestivých zkušeností, kterými si nejedny dívky procházejí při každých svátcích jara.

Letos se pomyslnou rozbuškou každoročního společenského rozporu, zdali je „bití“ žen a polévání studenou vodou v dnešní době vhodné, stal týden starý facebookový příspěvek hudební stanice Óčko. Ta si z internetových uživatelů vystřelila v aprílovém žertíku, ve kterém informovala o fiktivní chystané protestní akci Gen Z v centru Prahy, která se měla odehrát na Velikonoční pondělí a postavit se nevhodnosti těchto lokálních zvyků.

A protože do toho všeho připadl apríl na minulou středu jen den před začátkem velikonočních školních prázdnin, působil příspěvek aktuálně a věrohodně (což ostatně byl „clickbaitový“ záměr této stránky v rámci zvýšení dosahu). Mnoho lidí se proto nechalo nachytat a ostře se pustilo do mladých lidí, kteří odmítají slavit letité české jarní rituály, ba je chtějí zakazovat (což není pravda).

Pod příspěvkem se dle očekávání roztrhla roztržka mezi zastánci tradic (nejčastěji starší „konzervativní“ diskutující) a spíše reformátory nežli odpůrci (mladší „uvědomělí“ jedinci). Konzervativci se pustili do mladých, že snad nerespektují národní kulturní dědictví a regionální zvyklosti, protože jsou prostoduší, zženštilí a na všechno přecitlivělí.

Poradili jim, aby raději šli pracovat, a neustále neprotestovali a nerozvraceli společenský konstrukt. Výjimkou nebyly ani daleko ostřejší, vulgární výrazy na jejich adresu. Způsobem, jakým staří útočí na mladé, pouze dali najevo, jak je pro ně normální bít ženy pod záštitou tradice.

Tento (ne)plánovaný střet názorů úmyslně popudlivého příspěvku byl dokonalou ukázkou odhalení propastných rozdílů ve vnímání (nejen) těchto velikonočních tradic napříč generacemi a sociálními vrstvami, které přetrvávají ve veřejném mínění. A právě tento myšlenkový konstrukt chce nová krev obrátit uvědomělejším směrem.

Mnohé (a netřeba je hned nazývat feministické) ženské spolky usilují o to, aby se o tradici pomlázce častěji mluvilo a aby si především muži-koledníci vyslechli, že ne každé dámě je příjemné nechat se celý den mrskat půlkou rodiny nebo celou vesnicí, když je jim to fyzicky i společensky nepříjemné – ponižující. Protože, kdo se kdy v minulosti hlouběji zamýšlel nad tím, jak tento akt vnímá žena-hostitelka?

Když se nad našimi velikonočními tradicemi hlouběji zamyslíme, zjistíme, že jsou (jako mnohé jiné zvyky) orientované především na muže. Muž-koledník je odměňován, žena-hostitelka se podřizuje, nesmí kazit tradici a zábavu, a ještě každého z nich musí odměnit koledou – mnohdy v podobě alkoholu, protože se jím zavděčí téměř každému.

Tato podoba velikonoční zvyklosti, mnohými označovaná jako maskulinní, při níž muži a chlapci dostávají odměny prakticky za nic, zatímco ženy a dívky pečou, vaří, malují, nalévají, nechávají se mrzačit a za den se x-krát převlékají do suchého oblečení, mladá generace zavrhuje. Označuje za přežitek minulých dob, kdy se muži stavěli nad ženy a nebyli si vzájemně rovnocenní. A současně bylo fyzické trestání žen a dětí na běžném pořádku.

Když se proto dnes ozývají samotné ženy a dívky se svými neblahými zážitky z minulosti především s podnapilými koledníky, od kterých si vysloužily nedobrovolnou mrskačku, až jim na hýždích zůstaly modřiny a jelita, opravdu je na čase, abychom se konečně zamysleli, zdali nepřehodnotit přístup k tomuto zvyku a respektovat přání tzv. neslavičů.

Právě negativní zkušenosti s opilými koledníky jsou nejčastějším důvodem, proč se ženy velikonočním oslavám začínají vyhýbat. Z průzkumu veřejného mínění agentury NMS Market Research z loňského roku, který vyslechl na tisíc respondentek a respondentů, vyplynulo, že:

Sluší se dále dodat, že 49 % dotázaných nemá s velikonoční pomlázkou žádné větší problémy, přesto tradici nijak zvlášť nedodržují. Nicméně jen 26 % žen z generace Z má pomlázku rádo, zatímco u mužů ze stejné generace je to podíl 64 %. Zde není nijak překvapivé, proč obliba u mužů přetrvává, kdežto u žen stabilně klesá.

Pro většinu žen v Česku Velikonoce nadále představují nikoliv oslavu jara, mladosti či plodnosti, ale spíše fyzického ubližování a ponižování něžného pohlaví, pro které v současné společnosti přestává být místo. Příčinu negativního vztahu lze vyhledávat ve spojitosti s jedinci, pocházející ze zázemí, kde je jistá forma násilí na denním pořádku, a alkoholem.

Stejně jako je konzumace alkoholu v nejrůznější formě a množství v Česku dlouhodobě společensky tolerovaná („kdo nepije alko, pije vodu proti nám“), je to také fyzické násilí. Za krátkou zmínku stojí nedávný zákon zakazující tzv. výchovnou facku aneb zpřísnění toho, co se už považuje za domácí násilí na dětech. S tím se dodnes někteří nedokáží ztotožnit a považují to za zásah do své svobodné výchovy dítěte.

Na internetu je možné dohledat celou řadu diskuzních vláken, v němž ženy popisují své zkušenosti s nedobrovolnou mrskačkou, která se zvrhla v letité traumata, po kterém zůstaly šrámy na hýždích i na duši. Chtěly tím dát všem najevo opačnou perspektivu věci, kdy takové dobývání se do domu a nahánění po dvoře není hra, nýbrž forma nesouhlasu.

Vylákat nic netušící oběť před dveře a oblít ji kýblem studené vody je možná legrace, ale jen pro jednu stranu. Ta druhá z toho moc velkou radost nemá, nebo spíš žádnou.

Naštěstí současná generace rodičů vychovává své nejmilovanější v nejvyšším zájmu oboustranné tolerance. Učí je, že „ne“ znamená „ne“ a k respektu a přání druhých. Jde převážně o to, aby se dítě naučilo, že hranice cizího těla nejsou nepřekročitelné, ani pokud k tomu je tradiční důvod.

To by mohlo později vést k oslabení schopnosti bránit se skutečnému násilí v dospělosti nebo k přejímání agresivních vzorců chování. Učí je, že jsou ženy rovnocennou součástí společnosti jako muži a že je naprosto v pořádku, když někdo slavit odmítá.

Samotné české velikonoční zvyky nikdo z mladých nezakazuje ani neruší. Naopak je svým činěním chtějí transformovat do moderní podoby. Vyzdvihují kupříkladu samotnou řemeslnou stránku jako pletení a zdobení samotné pomlázky, barvení vajíček nebo pečení – což jsou pro děti daleko využitelnější dovednosti do života. Samotné mrskání zůstává symbolické a s oboustranným souhlasem, což možná někomu zní toxicky feministicky, ale je to nejspravedlivější varianta.

Pro koho nadále zůstávají tyto svátky o obžerství, opilství a příležitostném násilí, budiž těmto vyznavačům nesprávných hodnot země lehká, brzo si totiž neškrtnou, když jim jedna po druhé zavře dveře. Pro ostatní, pro které jsou Velikonoce o vítání jara, odpočinku, sdružování a o učení se řemesla, pro něj tu budou i nadále. V lepší podobě. Jako skutečné „Veselé Velikonoce“.

Zdroje: idnes.cz, seznamzpravy.cz, simindr.cz, inregion.cz, aktualne.cz,