Christopher Nolan: Příběh režiséra, kterému dnes leží filmový svět u nohou

Christopher Nolan je jméno, které v posledních dvou dekádách rezonuje filmovým světem s nebývalou silou. Filmy tohoto anachronického vizionáře představují synonymum pro inovaci, komplexní vyprávění a vizuální velkolepost, která nemá v současné přemíře mainstreamové tvorby obdoby. Zároveň svými filmy dokazuje, že lze oslovit široké publikum bez kompromisů i v umělecké integritě.

Nolan bývá často označován za architekta filmových iluzí– tvůrce, který dokáže skloubit intelektuální náročnost s masovou atraktivitou. Jeho rukopis je v moderní popkultuře zcela výjimečný. V době, kdy Hollywood opakovaně sází na bezpečné franšízy, bezduché digitální efekty a algoritmicky generované příběhy streamovacích služeb, vyčnívá jako neústupný zastánce originálního vyprávění, praktických efektů a klasického filmového pásu.

Jeho tvorba staví na tématech času, nelineárního vyprávění, ohýbání reality, lidské paměti a posedlosti postav. Tyto motivy tvoří páteř režisérova rukopisu a činí z něj jednoho z posledních skutečných velikánů kinematografie 21. století.

Nolanova výjimečnost spočívá v schopnosti propojovat žánry, experimentovat s narativní strukturou a zároveň vytvářet emocionálně silné příběhy. Pro jeho styl se dokonce vžil pojem „Nolanesque“. Ve své autorské tvorbě dokonale propojuje vysoký studiový rozpočet s originální autorskou vizí, aniž by bylo ve vyprávění výrazně nutné rezignovat na inteligenci mainstreamového diváka.

Vypracoval se na úspěšného architekta velkolepých spektáklů, které oslňují nejen zrak a sluch, ale vyžadují i zapojení mozkových závitů – což se od popcornové zábavy očekává málokdy. Značka „directed by Christopher Nolan“ funguje jako spolehlivá garance kvalitní filmové podívané, jež do kin stabilně láká davy diváků po celém světě. Jak se tento britsko-americký velikán vypracoval na absolutní špičku v oboru a jak to, že mu to netrvalo příliš dlouho jako jiným jménům?

Narodil se v Londýně 31. července 1970 a už od dětství tíhnul ke kinematografii, když na otcovu 8mm kameru natáčel své první krátké snímky. Vystudoval anglickou literaturu na University College London, kde poznal svou budoucí manželku a dvorní producentku Emmu Thomas. Společně od roku 2001 řídí produkční společnost Syncopy, jež tvoří domovskou základnu pro veškerou jeho tvorbu.

K režii prvního celovečerního filmu se dopracoval v roce 1998, kdy doslova na kolenou natočil nezávislý thriller Sledování (Following). S rozpočtem pouhých 6 000 dolarů pobíhal Nolan po víkendech ulicemi Londýna s 16mm kamerou v ruce, zatímco skromné obsazení tvořili především jeho příbuzní a známí, kteří se v pracovních dnech museli vracet ke svým běžným povinnostem (jeho strýc John Nolan se opakovaně objevoval také v jeho pozdější studiové tvorbě).

Temný neo-noir o mladém spisovateli, který sleduje cizí lidi a zaplete se do světa zločinu, získal několik festivalových ocenění a otevřel Nolanovi dveře k velkolepějším projektům. Zlom nastal o dva roky později s psychologickým thrillerem Memento (2000), který byl uveden na festivalu v Benátkách. Snímek vydělal v kinech bezmála 40 milionů dolarů při rozpočtu 5 milionů a obdržel dvě nominace na Oscara, včetně nominace za nejlepší původní scénář, na němž Christopher spolupracoval se svým bratrem Jonathanem Nolanem.

Memento je dodnes považováno za jeden z nejlepších thrillerů 21. století. Navázalo na pozvolna vymírající žánr psychologických snímků populárních v 90. letech a stalo se vzorem nelineárního vyprávění pro celou řadu tvůrců.

Tento raný úspěch nemohl v Hollywoodu dlouho zůstat bez povšimnutí. Brzy nato přišla nabídka od studia Warner Bros. na režii remaku úspěšného norského thrilleru Insomnie (2002). Nolan se výzvy chopil a do hlavních rolí obsadil Al Pacina nebo Robina Williamse v nezvykle záporné úloze. Režisér si zde poprvé vyzkoušel koncept stavů snění a bdění, který mu o osm let později pomohl k dopsání jednoho převratného autorského díla.

Kritický i komerční úspěch Insomnie upevnil důvěru u Warnerů. Režisér, který pečlivě dodržoval harmonogram i rozpočet, získal prostor pro další společný velkolepý projekt. Přechod z nízkorozpočtové ligy do první hollywoodské třídy odstartoval s průlomovým komiksovým snímkem Batman začíná (2005).

Nolan se přitom nikdy netajil vlažným vztahem ke komiksovým sešitům a o adaptaci klasických příběhů zpočátku nejevil velký zájem. Postava Bruce Waynea jej však oslovila v jiné rovině – jako příležitost k niterné dekonstrukci dvojí osobnosti superhrdiny, který kromě protivníků svádí boj s vnitřními démony a životními strastmi. Nolan se chtěl vydat osobnější, komornější a temnější cestou v porovnání s barevným divadýlkem Batman a Robin (1997), ve kterém George Clooney pobíhal v nechvalně známém kostýmu s bradavkami.

Pro Warnery změna tónu jejich jedné z nejcennějších IP značek nepředstavovala takový risk jako jindy. Neměli co ztratit, sami si s látkou nevěděli rady a už tak jim ujížděl vlak našlapaného Marvelu, který ve spolupráci se Sony a Foxem úspěšně ovládal kina s X-Meny a Spider-Manem. Obě strany se tedy mohly dohodnout na spolupráci, která později předčila veškerá očekávání.

Na vzkříšení Batmana vyčlenili producenti štědrých 150 milionů dolarů. Nolan se spoluscenáristou Davidem S. Goyerem zavřel do garáže svého domu, kde sepisovali první verzi scénáře. Již tehdy se projevil režisérův extrémní důraz na bezpečnost a analogový přístup – scénář existoval v jediné fyzické kopii a každý, kdo si jej chtěl přečíst, musel Nolana osobním setkáním navštívit.

Do hlavní role byl vybrán Christian Bale, kterého si Nolan všiml po jeho drastické fyzické transformaci ve filmu Mechanik (během půl roku se Bale vypracoval z pouhých 40 kg na rovný metrák, až se nevešel do kostýmu). Režisér navíc ukázal, že nezapomíná na talentované adepty z konkurzů: roli padoucha Scarecrowa získal tehdy méně známý Cillian Murphy, který si o dvě dekády později pod Nolanovým vedením došel pro herce nejcennějšího – Oscara.

Základ Nolanova tvůrčího týmu od této chvíle po dlouhou dobu vždy vytvořila prověřená trojice: britský herec Michael Caine, německý skladatel Hans Zimmer a americký kameraman Wally Pfister. Obsazení trilogie postupně doplnila zvučná jména jako Liam Neeson, Gary Oldman, Morgan Freeman či Marion Cotillard.

Nolan ke svému prvnímu velkému studiovému projektu přistupoval bez ambice tvořit povrchní popcornovou zábavu. Přesto dosáhl obojího. Celosvětové tržby přesahující 370 milionů dolarů sice na první pohled neznamenaly jasný úspěch, kritika a tzv. šeptanda ale dokončily své. Ikonickým se stal Zimmerův soundtrack ve spolupráci s Jamesem Newtonem Howardem, jehož skladby pojmenované podle netopýřích druhů dodnes patří k vrcholům filmové hudby.

V pauze mezi prvním a druhým Batmanem nezahálel, opět upozornil na svůj talent povedeným, ač neprávem opomíjeným mysteriózním dramatem Dokonalý trik (2006), které se řadí k jeho nejvybroušenějším scénářům. Skutečný dějinný zlom však přišel v roce 2008 se snímkem Temný rytíř.

Film s rozpočtem 185 milionů dolarů utržil přes 1 miliardu dolarů a stal se vůbec prvním komiksovým snímkem, který tuto hranici překonal. Warneři tak převálcovali Marvel na plné čáře, než se karta později zase obrátila. Nolan už současně byl jménem, které budilo vášnivou pozornost, co předvede příště.

Celý příběh a dopad Temného rytíře si necháme na jindy, nyní nám stačí zmínit dva zásadní aspekty: Nolan si zde poprvé vyzkoušel velkoformátové kamery IMAX (nasnímal s nimi 37 minut akčních scén), a hlavně výběr Heatha Ledgera do role Jokera. Obsazení do té doby známého představitele romantických hrdinů vyvolalo na internetu vlnu skepse a hejtů, kvůli čemuž studio tajně zvažovalo jiné alternativy (osloveni byli Adrien Brody, Paul Bettany i původní představitel Jack Nicholson).

Nolan si však svou vizi obhájil. Když Ledger poprvé vstoupil na plac jako psychopatický klaun v otrhaných šatech s mrazivým hlasem, vytvořil jednu z nejvýraznějších postav filmové historie. Ledgerův strhující výkon v první společné scéně vyvedl z míry i tak zkušené kolegy, jako byl Michael Caine, který zapomněl svůj text.

Za své metodické herectví získal Ledger posmrtně Oscara i Zlatý glóbus. Celkově si film, inspirovaný legendárním lupičským krimi Nelítostný souboj, odnesl z 8 nominací dvě sošky Oscara, což bylo do té doby v komiksovém žánru nemyslitelné.

Završení trilogie snímkem Temný rytíř povstal (2012) stvrdilo Nolanovu pozici jednoho z nejvlivnějších režisérů současnosti. Po náročné studiové práci na Netopýřím muži se autor ochotně vrátil k originálním námětům zaměřeným na koncepci času a ohýbání reality. V Hollywoodu si tou dobou už mohl diktovat, co chtěl, a studio pouze vyčkávalo na jeho požadavky.

Čas pro Nolana nikdy nepředstavoval pouhou lineární osu, ale tvárnou hmotu a často i hlavního protivníka postav. Zatímco v Mementu využil fragmentovanou strukturu pro simulaci poruchy paměti, v Počátku (2010) posunul hranice ponorem do několika exponenciálně se zpomalujících úrovní snění. Pro svůj smyšlený svět si vždy dokázal dotvořit fungující pravidla, která navzdory fantaskním jevům působí věrohodně.

Ve sci-fi Interstellar (2014) čerpal ze spolupráce s teoretickým fyzikem a nobelistou Kipem Thornem. Společně zasadili fyzikální a časové paradoxy přímo do srdce emocionálního příběhu. Hodina strávená na planetě u černé díry představuje sedm let na Zemi, což pro hlavního hrdinu Coopera (Matthew McConaughey) znamená neúprosnou formu vzdalování se vlastním dětem, kde je paradox stárnutí umocněn.

Působivá témata času a lidského osudu zapracoval Nolan i do válečného dramatu Dunkerk (2017), dravého sci-fi Tenet (2020) a biografického spektáklu Oppenheimer (2023), který mu vynesl dlouho očekávaného Oscara za nejlepší režii a nejlepší film.

Nolanovi je v jeho tvorbě často vyčítána emocionální odtažitost a chladnost postav. Ačkoliv kritika i dle mého názoru zaznívá oprávněně, mnohdy je příliš přísná. Emoce se v jeho filmech vyskytují dostatečně, pouze bývají upozaděny vizuálním rozsahem a propleteným vyprávěním, které diváka uchvátí výrazněji.

Nolanův celosvětový úspěch pramení z pevné důvěry diváků: Lidé věří, že i ten nejsložitější koncept – od snových rovin přes relativitu času až po kvantovou fyziku – dostanou zpracovaný s maximálním řemeslným mistrovstvím a úctou k jejich inteligenci.

Režisér zůstává jedním z mála autorů, kterým hollywoodská studia svěřují obří rozpočty na autorské projekty spolu s právem finálního střihu. Na oplátku se producentům odvděčuje stamilionovými až miliardovými tržbami i prestižními akademickými cenami. To mimochodem do Nolanovic rodinné kasy přináší stovky milionů z každého projektu díky ojedinělé dohodě o procentech ze zisku z kin.

Známá je také Nolanova filozofie ohledně vizuálních efektů: „Cokoli, co není natočeno kamerou, působí jako animace a ztrácí autenticitu.“ Kdykoli je to možné, dává přednost praktickým efektům a reálným kulisám– ať už jde o známou rotující chodbu v Počátku, pětirozměrný Tessarakt v Interstellaru nebo monstra v Odyssey. Někdy se jeho záměr setká s úžasem, s odstupem času však začíná být jeho neměnný přístup mírně kritizován. Své autorské rozhodnutí si přesto vždy dokáže plně obhájit.

Jako nekompromisní zastánce klasického filmu zarytě odmítá chytré telefony nebo e-mailovou komunikaci a natáčí výhradně na velkoformátový materiál IMAX. Ačkoliv jsou historky o něm, že zakazuje hercům a štábu sedět na židlích nebo používat telefony, přikrášlené, zdůrazňují jeho zásadovost a vyžadování nasazení při výrobě svých filmů. Jinak by dle něj nezasloužily záři největšího stříbrného plátna na světě.

Když proto Warneři plánovali během pandemie uvést sci-fi Tenet primárně na streamovacích platformách, sebral se a odešel vstříc náruči studia Universal Pictures, které mu garantovalo tradiční exkluzivitu v kinech (aktuálně jim vynesl minimálně 2 miliardy dolarů s Oppenheimerem a Odysseou).

Za všeobecným úspěchem jeho tvorby stojí také opakované kolaborace se známými jmény – Zimmera později vystřídal za Švéda Ludwiga Göranssona, kameramana Pfistera zase za Švýcara Hoyta van Hoytemu. A dále je tu plejáda zvučných jmen jako Matt Damon, Anne Hathaway, Cillian Murphy, Tom Hardy nebo dřívější Michael Caine, kteří s Nolanem rádi opakovaně spolupracují, což jim mnohdy přináší nejvyšší odborné uznání (odnese si Damon za Odyssea prvního hereckého Oscara?).

Od domácí 8mm kamery se Christopher Nolan vypracoval k používání největších 70mm kamer na světě. Společně s tvůrci jako Denis Villeneuve (Duna) udává směr, který navrací kinematografii její spektakulární rozměr v kontrastu s digitální produkcí určenou pro malé obrazovky.

Své soukromí si pečlivě střeží. Na svém sídle v Los Angeles vychovává se svou manželkou a stálou producentkou Emmou čtyři děti (dceru s povědomým jménem Flora a tři syny). Rodinné zážitky se přitom promítají i do jeho tvorby – například Interstellar vnímal jako osobní výpověď o návratu k rodině po vyčerpávajícím natáčení Batmanů, Odysseu naopak jako nově vybudovaný vztah k psům, když děti odešly na vysokou.

Nolanovy snímky v součtu utržily v kinech již přes 7 miliard dolarů a nasbíraly desítky akademických ocenění, přičemž Odyssea zůstává jeho nejvýnosnějším dílem (mou recenzi si můžete přečíst zde). To z něj činí jednoho z nejvýdělečnějších a nejoceňovanějších režisérů všech dob, nadohled jménům jako Spielberg, Cameron nebo Tarantino. Přesto si režisér podle svých kolegů zachovává skromnost a neokázalý životní styl.

Jak poznamenal Michael Caine: „I přes miliony na účtu žije Nolan stále stejně, nosí stejné hodinky i oblečení jako před lety.“ Christopher Nolan tak zůstává zásadovým tvůrcem, od něhož se současný filmový průmysl má stále co učit.

Pakliže se vám líbil tento článek, můžete přispět libovolnou částkou, kterou podpoříte moji budoucí tvorbu a četnost dalších příspěvků. Každá kačka potěší.

Zdroje: csfd.cz, imdb.com, wikipedia.org