Krokodýl Dundee po 40 letech: Jak podivín z buše dobyl Hollywood

Kdo by neznal Krokodýla Dundeeho? Jedna z nejmilovanějších osmdesátkových klasik se ve svých časech protáčela na VHS kazetách, až na ní přeskakoval obraz. Precizně namíchaná směsice odlehčené komedie a romantiky v neokoukaném exotickém prostředí australské buše se později uvelebila na televizních obrazovkách. Tam je dodnes stálicí letního schématu a baví už třetí generaci v řadě.

Ovšem už ne každý na ni nahlíží pouze jako na vzpomínku na staré dobré časy. Takové, kdy chlapi byli kusem masa, nosili pod sakem obří čepel, aby vysvobozovali sličné ženy v nesnázích, nebo beztrestně sahali transsexuálům do citlivých míst z důvodu kulturního nedorozumění.

Nápad na příběh o krokodýlím muži z australské buše, který se živí výhradně buvolím mlékem a dobře propečeným ještěrem, se zhmotnil přímo pod kloboukem Paula Hogana – samotného představitele Mika J. Dundeeho. Vzešel ze svého prvního zážitku při návštěvě „Velkého jablka“, které bylo tak kulturně odlišné od všeho, co doposud znal. Při procházkách po nekonečných avenue si v hlavě představoval západem vykresleného „typického Australana“, jak v betonové džungli zápolí s taxíky, výtahy nebo gangstery číhající na svou kořist.

A jak měl takový „australský buran“ a lovec krokodýlů opředený nespočty legend vypadat? Předlohou se stala skutečná osoba, Rodney Ansell. Tento muž v 70. letech musel živořit na vlastní pěst v australské džungli přes 50 dní poté, co jeho člun převrhl a následně zničil pravděpodobně obří krokodýl. Přespával na stromech, aby unikl predátorům, střílel divoký dobytek, pil jeho krev a přátelil se s domorodci, kteří mu pomohli se doplahočit zpět do civilizace.

Hogan mezitím byl v 70. letech již velkou televizní hvězdou s vlastní Paul Hogan Show. Předtím se přitom živil například jako stavební dělník na známém mostě Sydney Harbour Bridge nebo jako boxer. Vystupoval v ní jako typický australský komik v nejrůznějších krátkých skečích, které připomínaly třeba koncept námi známějšího britského pořadu Hale and Pace. Ve svém kraji se rychle stal snadno rozpoznatelnou tváří a divácky oblíbeným komikem, o kterého projevovaly zájem nejrůznější stanice.

Ačkoliv o herecké kariéře nikdy neuvažoval a byl veskrze spokojen se svým dělnickým životem, manželkou a pěti dětmi, jeho první vystoupení v soutěži A Current Affair, kde stepoval s noži v kovbojských botách, si vysloužilo okamžitý respekt publika. Neplánovaně se tak přičinilo o vznik jakéhosi typového vzorce bájného australského lidového hrdiny, který je na první pohled k smíchu, ale uvnitř je sympaťák každým coulem. A hlavně, mohl by lovit srdce lidí i na opačné polokouli.

Netrvalo dlouho a ambice účinkovat ve vlastní show přerostly v nápad na celovečerní projekt. Námět vycházel z klasického skromného narativu „ryby na souši“ (fish out of water), v němž se „Tarzan z buše“ ocitne v betonové džungli, kde možná (ne)platí úplně stejná pravidla. Hogan ho vypracoval ve spolupráci s kumpány ze show, ve kterých měl důvěru, Peterem Faimanem a Johnem Cornellem.

Peníze na natáčení se sháněly až podezřele snadno. Mohly za to štědré finanční pobídky australské filmové revoluce, která si kladla za cíl dvě podmínky: natřít to Hollywoodu a dokázat, že i protinožci umí točit velkolepé bijáky, a také prodat domácí krásy zahraničním turistům.

Jenomže v dosavadních počinech byli obyvatelé pátého kontinentu téměř vždy vyobrazeni jako lidská zvěř živořící v nehostinné dystopické krajině. Za to se neúmyslně zapříčinila první díl Šíleného Maxe, v němž debutoval Mel Gibson (nikoliv Mal Gibson!), a který srovnal americké pokladny se zemí jako vůbec první australský megahit.

Pozdější pachuť třetího dílu dystopické vize George Millera s podtitulem Dóm Hromu, který v USA už bolestivě vyhořel, bylo tentokrát potřeba přebít veselým vyprávěním s cukrkandlovým happyendem. Až tak se budoucí tvůrci museli podbízet americkému publiku, na jehož vřelém přijetí filmu závisel přísun silnějšího dolaru i zvídavých turistů.

Scénář k Dundeemu se proto šil na míru Američanům s osvědčenými vztahovými klišé, humorem a odlehčenou satirou. Nejzásadnější posila dorazila ze samotného New Yorku. Osmadvacetiletá herečka Linda Kozlowski, čerstvá absolventka prestižní Juilliard Film School (kam docházel třeba Robin Williams), odletěla na doporučení Dustina Hoffmana na opačný konec světa navzdory nářku tehdejší herecké asociace. Ta hořekovala nad tím, proč roli všetečné žurnalistky Sue Charlton nedostala domácí hvězda.

Naštěstí Hogan spolu se svými kumpány dobře pochopili, že roli „rybky na souši“ nejlépe ztvární skutečná herečka z ciziny než někdo ze země, kam se k sousedům na oběd plahočíte pěšky dvě hodiny vyprahlou pustinou. Se Sue se navíc snadněji ztotožnil samotný „civilizovaný“ divák, jelikož s ní postupně prozkoumává krásy i nástrahy neznámého prostředí australského vnitrozemí za doprovodu vždy pohotového průvodce Mika.

Sám režisér Peter Faiman ukrýval v rukávu ještě jedno eso, aby vybudoval věrohodnější chemii mezi herci před kamerou, které (nejen američtí) diváci instantně podlehli. Rozhodl se natáčet společné scény Mika a Sue chronologicky – od počátečních nesympatií z rozdílných kultur po závěrečné vzplanutí lásky.

Velkou výzvou bylo samotné natáčení, které v první fázi probíhalo v extrémních podmínkách národního parku Kakadu v Severním teritoriu. Štáb dennodenně řešil četné problémy: kde se ubytovat či jak dopravit těžkou techniku do nehostinných míst s takřka nulovou infrastrukturou. To byl případ scény s útokem krokodýla na Suenebo potřeby „zprovoznit“ vodopád Gunlom Falls pro ikonickou scénu sprchování, protože zrovna vyschnul.

Povolán byl rovněž skutečný lovec krokodýlů, který dohlížel na bezpečí štábu a prohledával okolní křoviny, zda v nich nedříme jedovatý had (No, musela to být vskutku ohromná legrace). Mnohé scény se natáčely na malebných místech v chráněných památkových rezervacích původních obyvatel – Aboridžinců. S nimi a s příslušnými úřady měl Hogan velmi dobré vztahy po sérii předchozích úspěšných turistických spotů, jako byl například ten s legendárním heslem „Hodím ti na gril ještě jednu krevetu“.

Když se Sue po šokující informaci dozví, že Mike nikdy neviděl skutečné město ze železa a betonu, rozhodne se ho tam dovléct. Živoucí kulisy australské buše střídá betonová džungle – pulzující chaotická metropole, jež se nazývá New York City. I nejlidnatější město, které nikdy nespí, totiž na každém rohu hýří nástrahami, jež mohou nepřipraveného nebožáka stát život.

Stačí si za krokodýly dosadit pouliční gangy, které si na vás brousí nůž (či spíše nožík) v temné uličce. Splašená buvolí stáda pro změnu nahrazují žluté taxíky plné neurvalých řidičů řítících se po špatné straně silnice. A propečené ještěří masíčko zase stánky s nevábnými hot dogy, které sice mají hnusnou chuť, ale uživí vás. K tomu připočtěte všudypřítomný kokain a transsexuály (o těch ještě později). Inu, osmdesátkový New York vyšitý jako ze Scorseseho Špinavých ulic. Jak malebné…

Koncept „krokodýla na souši“ dovedli tvůrci v tomto nostalgickém skvostu k absolutní filmařské dokonalosti. Za pouhých 97 minut sledujeme střet dvou na sebe perfektně navazujících dějství v naprosto odlišných kulisách. Tak odlišných, až jsou si maximálně podobné, v nichž se děj neustále vyvíjí, diváka překvapuje, baví i dojímá.

Mike, konstantně oděn v krokodýlích hadrech s kloboukem se zuby a opatřen 16palcovou čepelí, na každého působí jako zjevení živoucího Maxe Rockatansky. Odmítá spát na pohodlné posteli, televizi už jednou viděl (a to mu stačí), neví, k čemu slouží bidet, a netuší, že hotelová pokojská může mít i „jiný význam“.

Dovede však sestřelit prchajícího zloděje kabelek na 20 metrů konzervou rajčat, naučit burzovního makléře inhalovat kokain stylem, „jak to dělají doma“, nebo jednou dobře mířenou ranou „vypnout“ nezdvořilého Richarda, snoubence Sue.

Hlavně se ale s každým hned po pár okamžicích spřátelí svým milým vystupováním, nadhledem ke kulturním rozdílům a bezednou dobrosrdečnou náladou, na kterou Newyorčané nejsou zvyklí. Nakonec tak nekrotí zvířata, ale samotné lidi.

Někteří lidé čerstvých generací údajně u Krokodýla Dundeeho skřípou zuby, jak už to na internetu u filmových klasik z časů minulých bývá zvykem. Podle nich je totiž snímek ztělesněním toxické maskulinity, neskrývaného alkoholismu a vidláckého buranství.

Mnoha kritikům se zvláště nelíbí, že Mike Sue neustále zachraňuje, jako v první části. Sue je v ní vykreslena jako bezbranná „Jane“, která by bez svého „Tarzana“ nepřežila ani den, protože jí život v civilizaci vyhnal z hlavy přirozené instinkty pro přežití daleko od Reaganovy zdravotní péče. To naprosto výstižně shrnuje scéna s útokem krokodýla v zátoce. Jenomže to se dnes neslučuje s feministickým vnímáním silné ženské hrdinky, která chlapa potřebuje leda…no vlastně už k ničemu, maximálně pro zábavu.

Opak je však pravdou. Mike Dundee je možná ten největší gentleman pod sluncem, kterého byste pohledali nejen ve Walkabout Creek, ale obzvlášť na celém Manhattanu. Mike se jí dvoří, jak se patří, jenže Sue má svého Richarda. Mike to respektuje a je ochoten se z jejího života tiše stáhnout. Richard se však sám chová jako buran, a proto si ho Sue nakonec nevezme (tuhle scénu prostě miluju!).

Mike se tedy celou dobu chová přesně tak, jak by se měl i dnes chovat každý správný chlap. Poradí si v každé situaci, necouvne před stádem buvolů, umravní smečku rozdivočelých rotvajlerů, zachrání nevinné klokánky před opilými nájezdníky a v souboji muže proti zvířeti zneškodní i hladového krokodýla. A přitom zůstává neškodný a roztomilý jako koalí mládě.

Dnešní kinematografie se zmítá v propletených vztahových dramatech plných manipulace, psychického nátlaku a toxického chování vystřižených jako z epizody Love Islandu. Z toho důvodu může chlap staré školy mladšímu publiku vyznít jako zastaralý archetyp, pro kterého v dnešním světě není místo, protože je až moc chlapský. Ale tak to má být! I kdyby Krokodýl Dundee vznikl v současné době, jeho přijetí by bylo srovnatelně nadšené jako ve své době, škarohlídům navzdory.

V roce 1986 s ním distribuující studio Paramount Pictures obsadilo druhou příčku nejvýdělečnějšího filmu roku (prvním byl rovněž jejich Top Gun). Na domácí půdě pak sesadil dosavadního krále trůnu – Šíleného Maxe.

S celosvětovými tržbami přesahující 328 milionů dolarů při rozpočtu 8,8 mil. dodnes platí Krokodýl Dundee za nejúspěšnější nezávislý film všech dob, o což se dále postaraly hojné prodeje VHS kazet, a následně DVD.

Vhodně nastavený systém pobídek a smlouva, která Hoganovi a producentovi Cornellovi zajišťovala návratnost 65 % z výnosů (u dvojky pak rovnou 100 %), z obou udělala okamžité milionáře. Do Austrálie nato začaly proudit davy zvědavých turistů, které se na některých místech ztrojnásobily. Mise splněna!

Ovšem ne všechno mělo nejzářivější konec. Nedlouho po natáčení se Hoganovi definitivně rozpadlo manželství s matkou svých pěti dětí, Noelene Edwards (už jednou byli rozvedení). Příčinou byl pochopitelně nekonvenční vztah Mika a Sue, který přerostl z plátna do skutečnosti. To na jednu stranu ocenili vášniví fanoušci, na straně druhé to ale poškodilo obraz Hogana jako „idealizovaného národního hrdiny z dělnických poměrů s ukázkovým manželstvím“.

V roce 1990 se Hogan oženil s Lindou Kozlowski a usadili se v Kalifornii, kde se jim v roce 1998 narodil syn Chance. V roce 1988 společně navázali na úspěch prvního dílu v pokračování, které v podstatě jen obrátilo původní koncept – z New Yorku zpět do buše. Postupně se vyčerpávající námět ještě ze setrvačnosti vygeneroval dost peněz, třetímu dílu z roku 2001 už ale došel dech a vyhýbají se mu fanoušci i televizní stanice.

Pro Kozlowski to současně představovalo předčasný konec herecké kariéry. Zatímco Hoganovu karikaturu šlo dále uplatnit ještě v pár projektech (především doma), stín novinářky Sue Charlton herečku nikdy nepřestal pronásledovat a ani nominace na Zlatý glóbus jí v tom nepomohla.

Na takzvané typové obsazování nakonec dříve či později doplatili oba dva, a stejně tak i jejich vzájemné soužití. V roce 2014 oznámili rozvod způsobený odlišným stylem života, který se alespoň nesl v přátelském duchu a Linda si z něj odnesla značné jmění nastřádané ze společných projektů.

Krokodýl Dundee přese všechno přetrvává dodnes jako příklad bájného vzplanutí na place, které přežije déle, než zhasnou záře reflektorů. Je to ideální oddechová dobrodružně-romantická komedie a rovněž předobraz správného chlapáka, který se postará o svoji „Jane“ za všech okolností.

Zasloužil se o to také nedávný 4K remaster s vylepšeným obrazem a zvukem. Z něj však studio s posvěcením samotného Hogana nechalo odstranit potenciálně transfobní a homofobní scény, kde Mike sáhne do rozkroku transsexuálovi, aby se „ujistil“. Tuto scénu byste hledali marně i v nedávné televizní repríze.

Zdá se, že dnešní přecitlivělý svět není na dřívější pichlavý humor stavěný. Inu, buďme rádi, že to náš zbožňovaný Mike přežil prakticky bez větší úhony. Jiní filmaři by totiž o takovém štěstí vyprávět nemohli.

Pakliže se vám líbil tento článek, můžete přispět libovolnou částkou, kterou podpoříte moji budoucí tvorbu a četnost dalších příspěvků. Každá kačka potěší.

Zdroje: csfd.cz, csfd.cz, imdb.com, kinobox.cz, kinobox.cz, wikipedia.org,