Samy Naceri: Sympaťák z Taxi, taxi v mládí vykradl banku. Opakovaně končil za mřížemi

Do srdcí diváků po celém světě se Samy Naceri zaryl především jako charizmatický vůní benzínu nasáklý taxikář Daniel Morales, který možná miluje svoji potuněnou „čtyřistašetsku“ víc než přítelkyni Lilly (Marion Cotillard). Ovšem s přirozeným talentem porušovat dopravní předpisy, ale i s nedobrovolným policejním čuchem, srdcem na pravém místě má pochopení také pro policejního ňoumu a dobrého kamaráda Émiliena (Frédéric Diefenthal).

Cesta tohoto dnes 64letého rodáka z Paříže k filmu byla všechno, jen ne tradiční. Saïd Naceri (jak zní jeho úřední jméno) vyrůstal v nuzných podmínkách pařížských přistěhovaleckých čtvrtí, což ho už v mládí svedlo na scestí. V šestnácti opustil školu a začal se živit krádežemi.

V roce 1984 byl dokonce odsouzen na 5 let za účast na bankovní loupeži, kde dělal únikové řidiče. Přestože hrdinně odmítl „naprášit“ svoji partu, po čtyřech letech byl propuštěn na podmínku. Po propuštění z vězení se rozhodl tehdy teprve třiadvacetiletý Saïd rázně přehodnotit svůj dosavadní život a okusit hereckou dráhu, která mu poprvé učarovala coby komparzistu na place krimikomedie Inspektor popleta (1980) s Gérardem Depardieu v hlavní roli.

Přijal proto zvučnější umělecké přízvisko Samy, bral herecké kurzy a až se probojoval na samotný plac převratného francouzsko-amerického thrilleru Léon (1994) vizionáře Luca Bessona. Ten si alžírského mladíka s výrazem pouličního drsňáka (který se v kombinéze jednotky SWAT mihnul ve výbušném finále v přestřelce s Jeanem Renem) dobře zapamatoval, a o pár let později mu dohodil jeho zlomovou roli, kterou mu napsal přímo na tělo.

Progresivní snímek nové francouzské filmové vlny – který vzešel z Bessonovy hlavy, zatímco čekal na schválení svého sci-fi Pátý element, a natočen byl pod taktovkou režiséra Gérarda Pirèse – měl nejen ve Francii ohromný úspěch. Sám Besson prohlásil, že ho Naceri nezklamal, když na něj vsadil takřka vše, což při jeho nehvězdném statutu byla riskantní sázka. Ani doplňující jména adrenalinového snímku rozhodně ve své době nepatřila k nejzvučnějším.

Kladné přijetí prvního dílu Naceriho katapultovalo do pozice národní hvězdy a vyneslo mu nominaci na Césara pro nejslibnějšího herce. Jeho postava Daniela – antiautoritářského, geniálního řidiče s těžkým odporem k policii – rezonovala s celou generací diváků napříč věkem a společenskými poměry. Zlidovělými se staly filmové hlášky o policejních či rasových předsudcích, které byly zdařile přeloženy do češtiny, kde Danielovi propůjčil svůj zvučný hlas Martin Stránský.

Pro zajímavost, protože byl Samy i ve skutečnosti solidním řidičem, většinu méně náročných kaskadérských kousků odjezdil před kamerou za reálného provozu on sám. V soukromí to však takový laskavý miláček, spořádaný a poctivý občan, jak jej vykresluje film, rozhodně nebyl.

Avšak zařaďme nejprve dvojku – pokračování Taxi, taxi na sebe nepřekvapivě nenechalo dlouho čekat. Jednička s rozpočtem v přepočtu okolo 10 milionů dolarů utržila v kinech po celém světě přes 38 milionů. Dvojka, která vjela do kin v roce 2000, si globálně vedla o něco lépe, přesto pro ni byl nejdůležitější domácí trh, kde utržila v přepočtu neslýchaných 63 milionů dolarů.

Francouzi v čele s vizionářským Bessonem, který zažíval vrcholnou dekádu, měli nový vývozní artikl, který se ostatní pokoušeli spíše neúspěšně napodobovat. Nejlépe o tom svědčí zapomenutý americký remake z roku 2004 s Queen Latifah, Jimmym Fallonem a Gisele Bündchen.

Tento vliv na moderní akční kinematografii potvrzuje, že Bessonova vize rychlého bílého taxíku (v motoristickém světě „podřadné značky“ Peugeot) v ulicích Marseille byla trefou do černého, která navždy změnila jak tvář francouzského filmu, tak i vytapetované pokojíčky dospívajících kluků snících o první rychlém fáru.

Samy Naceri se, spolu se svými ostatními kolegy, rázem stal přední globální hvězdou, která měla stůl neustále zavalený nabídkami na role. Svého absolutního vrcholu dosáhl v roce 2006, kdy obdržel cenu za nejlepší mužský herecký výkon na filmovém festivalu v Cannes za roli ve válečném dramatu Den vítězství.

Souběžně s profesními úspěchy se však jeho osobní život začal nezadržitelně hroutit jako sen o francouzském povstání během 2. sv. války. Naceri se stal jedním z nejproblémovějších herců francouzské historie, jehož trestní rejstřík se plnil incidenty zahrnujícími surová napadení, řízení pod vlivem omamných látek a výtržnictví.

Jeho stručný výpis z rejstříku proto vypadá následovně:

Sám se ke svým prohřeškům měl vyjádřit v tom smyslu, že sice je bouřlivákem jako každý druhý muž s arabskými kořeny, ale nikdy nevztáhl ruku na ženu nebo dítě. Své účty vyřizoval ručně vždy a pouze s muži.

Byl vlastně zázrak, že se Naceri v letech 2003–2007, kdy vznikal třetí a čtvrtý díl, dokázal z mříží vrátit před kameru zpět do role Daniela. Jeho odpor vůči policejním stanicím, uniformám a obuškům mu jistě každý divák od teď dobře uvěří. Ačkoliv jeho kariéra setrvává do dnešních dnů, čtvrté Taxi nejen pro české diváky znamenalo v jeho případě poslední výraznější roli.

Z pátého dílu, který šel do kin v roce 2018, byl totiž vyloučen, což nesl velmi nelibě a film ostře kritizoval jako dílo postrádající duši původní série. A nebyl jediný. Z původní sestavy se vrátil prakticky jen komisař Gibert (Bernard Farcy), který si obdobně posteskl, že nelze natáčet pokračování bez původní party. Z pětky se nepřekvapivě stal kvalitativní i kasovní propadák, který značku definitivně (?) pohřbil.

V roce 2018 se Naceri přestěhoval do Moskvy se svým bratrem Bibim, který je rovněž hercem a scenáristou, z důvodu natáčení nových filmů. O těch už ale nelze říci nic převratného. Ani jeho milostný a rodinný život není žádná idylka. V roce 2005 si vzal herečku Marií Guillard, to ale dlouho nevydrželo. Naposledy byl spatřen, jak randí s o 33 let mladší ruskou modelkou Sofií Athénou.

Se svou první láskou Sally má syna Juliana. Další tři dcery pak má z předchozích vztahů. Dnes třicetiletý Julian se rovněž vydal na filmovou dráhu. Ostatně spatřit jsme jej mohli již coby osmiletého drzého floutka s bouchačkou v ruce v krátkém cameu v Taxi, taxi. Jeho vztah se otcem je popisován jako blízký, leč komplikovaný kvůli otcovým četným problémům se zákonem.

Nyní se zdá, že se turbulentní jižanský životní styl tohoto charizmaticky prošedivělého Maročana se stále rošťáckým kukučem konečně poměrně ustálil. Dále se věnuje francouzsko-ruským produkcím nebo si občasně odskočí k propagaci luxusních oděvních značek. Éra snímků Taxi proto nadále zůstává v kariéře Sama Naceriho pouhým odrazem v řece minulosti. Příště si posvítíme na zbytek osazenstva tohoto kultovního spektáklu.

Zdroje: csfd.cz, csfd.cz, wikipedia.org, wikipedia.org, theguardian.com, blesk.cz, youtube.com, youtube.com