Článek
Pořad Ano, šéfe! patří k předním průkopníkům gastronomických reality show v Česku. Na obrazovkách se pravidelně objevoval už od roku 2009. Výraznější přestávku si nekompromisní šéfkuchař Zdeněk Pohlreich dopřál v letech 2018 a 2025 z důvodu vyčerpání z náročného natáčení i povinností ve vlastním gastronomickém podnikání.
Loňský návrat na domovskou Primu měl být velkolepou událostí. Fanoušci po něm volali dlouhé roky a současná 10. řada na něj měla úspěšně navázat. K vyvěšování fanfár ani bouchání šampaňského ale není důvod. Znamená klesající zájem diváků Pohlreichův definitivní konec v televizním vysílání? A je o podobný koncept stále zájem?
Návrat kuchařské legendy zaostal za očekáváním
Dlouho vyhlížený návrat ikonické show přišel minulý rok. Televize Prima od srpna do října odvysílala deset zbrusu nových dílů. Nekompromisní šéf se v nich vypravil například do Liberce, Prahy, Mladé Boleslavi nebo turisty obávaného Bruntálu, aby zjistil, jak si vedou české restaurace po nevídané krizové vlně.
Právě pandemie, kvůli níž ukončilo provoz mnoho zavedených podniků, se stala nejvýznamnějším důvodem Pohlreichova návratu. Po covidu navíc dorazila další zatěžkávací zkouška: raketový růst cen energií a surovin, po které zůstala mnohá oblíbená místa nadobro zavřená.
Motiv nové série, kterou zde pro snazší čtení můžeme interně překřtít na „Ano, šéfe! 2.0“, se nabízel sám: Jak si české hospody a restaurace poradily s krizemi, proměnou trhu a novými nároky zákazníků? A dokázali se provozní od poslední série vůbec polepšit?
Při svém putování po podnicích Pohlreich opět narážel na typické neduhy české gastronomie. Mezi ně patřily přeplácané jídelníčky, nadmíra dochucovadel a mražených polotovarů na úkor čerstvosti či trestuhodné hygienické prohřešky, po kterých by se hostům obracely žaludky.
Podniky jako Ořechovka, U Jelena nebo Retro Česká restaurace Asie si po úspěšné měsíční snaze odstraňování nedostatků vysloužily po jedné hvězdě. Letovický statek v Horosedlech byl jediný, který si z 9. řady odnesl dokonce hvězdy dvě. Zbylé čtyři restaurace odešly bez doporučení.
V 10. řadě, která na televizních obrazovkách běží od letošního 27. srpna, Pohlreich navštívil restaurace U Zlatého Buřtu, Trilobit, pivovar Malý Janek, Hamrovku a Rabínův šenk (přejmenovaný na Plačkovu restauraci a pizzerii). S výjimkou Trilobita z Veselí nad Lužnicí si zatím všechna navštívená místa vysloužila po jedné hvězdě. Znamená to snad, že se české restaurace opravdu hromadně polepšily, až téměř není co kritizovat a nad čím hrubě nadávat?
Ohraný koncept bez šokujících momentů
Nová řada odhalila jeden zásadní problém, který se může stát fatálním pro budoucnost tohoto pořadu: formát kulinářské reality show už (zřejmě) nemá čím překvapit. Postup obávané návštěvy zůstává neměnný: štáb vybere přihlášený podnik, šéf dorazí na místo, ochutná nejbizarnější i klasická jídla, zkritizuje je a vyčiní personálu v kuchyni.
Jakmile opadne první hněv, Pohlreich přejde ke smířlivějšímu tónu. Pomůže restauraci nastavit jasný styl, představí vzorové menu a doufá, že se po měsíci nevrátí staré zvyky v podobě „šlehaček z flašky“, „mražených chcípáků“ nebo „smažení v jetém oleji“. Kdo pořad pravidelně sledoval nebo zná odpolední reprízy, zná tento scénář důvěrně.
Proč vlastně měnit koncept, který roky fungoval a vytvořil kultovní hlášky? Problém verze „Ano, šéfe! 2.0“ leží právě v nedostatku nezapomenutelných a virálních momentů. Předchozí série si získaly popularitu díky katastrofální úrovni hygieny a otevřeným konfliktům, které obávaný šéf trefně a humorně komentoval.
Záběry na lítající lahve kečupu, rozbíjející se talíře, plísně v chladničkách a generační špínu v útrobách kuchyně přirozeně přitahovaly diváky k obrazovkám. Současné epizody však ztratily potřebnou kontroverzi. Pohlreichovo poučování zoufalého personálu je znatelně mírnější. Restaurace navíc nepůsobí jako zanedbaná „čtvrtá cenová“, nad níž visí pověstný Damoklův meč.
Buď to zítra dáte do pořádku, nebo to můžete zavřít.
Posun nastal i v produkční stránce. Zvuk je čistý, v záběrech se už neobjevují mikrofony ani kameramani a obraz netrpí nešvary prvních řad. Navzdory vyšší kvalitě však výsledek působí až příliš uhlazeně, místy až jako zaplacená reklama přítomným podnikatelům. Celek postrádá dřívější syrovost a autentičnost skrytých kamer, jež odhalovaly nefalšované „sádlo zkázy“.
Klesající sledovanost je nepřehlédnutelná. Diváci se přesouvají na web
Nové díly jsou poklidnější a Pohlreich jedná s provozními v rukavičkách, jako by tvůrci nechtěli podnikům poškodit pověst. Absence vyhrocených scén se přímo odráží v číslech sledovanosti.
První díl loňské 9. série přilákal k obrazovkám přibližně 330 tisíc diváků. Na dlouho očekávaný návrat šéfkuchaře šlo o skromný výsledek, což částečně způsobil i pozdní vysílací čas kvůli tradičnímu vulgárnímu jazyku. Následující dva díly se ještě udržely nad touto hranicí, poté však nastal pozvolný pád.
Aktuální 10. řadu sleduje v průměru 250 až 280 tisíc diváků. Televize Prima si přitom slibovala vyšší statistiky, zejména u mladší věkové kategorie 15+, která ve vzbuzení zájmu vyžaduje tzv. virální momenty a kontroverze.
Anketa
Ztráty v lineárním vysílání částečně kompenzuje platforma prima+, kde mají premiéry několikadenní předstih. V online prostředí se gastro show drží na předních příčkách, i když ji momentálně sesadila jiná dlouho očekávaná reality show, Zrádci.
U první obnovené 9. řadě z roku 2025 se Prima pochlubila, že překonala čísla té poslední, tedy 8. série z roku 2018. A to v podílu sledovanosti ve skupině 18–54 let, který činil 24,5 %, tedy o 2 % více než v roce 2018.
Nové, mladší publikum tak Pohlreichovi roste na internetu, byť celková čísla ani zdaleka nedosahují předchozích největších vrcholů. Tehdy rekordní epizody Ano, šéfe! (např. s případem babiččina ztraceného řetízku) sledovalo přes 600 tisíc diváků v kategorii 15+. Závěr první éry 2018, již vykazující známky únavy materiálu, stále dokázal přivábit alespoň okolo 450 tisíc fanoušků. Na takovéto hodnoty se druhá éra „nadře jako Bulhar“ i ve spojení s internetovým vysíláním.
Nová konkurence na kulinářském trůnu. Pohlreich už není jediný šéf
Teorie o uvadajícím zájmu podporují i nepříliš úspěšné vedlejší projekty. Pokus vytěžit Pohlreichovu popularitu na maximum u Primy tvrdě narazil. Pořad Superšéf: 24 hodin do pekla a zpět z roku 2020 skončil už po čtyřech epizodách kvůli nepřesvědčivému konceptu bleskové proměny a přemíře divácky podbízivého patosu.
Ještě hůře dopadla soutěž Česko na grilu z roku 2024. Sledovanost v sobotním hlavním vysílacím čase spadla pod hranici 150 tisíc diváků. Šlo o propadák, při kterém lepší výsledky vykazovala i legendární vysmívaná zrůdnost, telenovela Eliška a Damián.
Zdeněk Pohlreich tak zřejmě dosáhl svého vrcholného období před rokem 2020. Během dlouhé pauzy se na trhu prosadila nová generace šéfkuchařů, jako jsou Radek Kašpárek, Jan Punčochář nebo Přemek Forejt. Pohlreich tak ztratil monopol na pozici jediného televizního gastro kuchaře, poučujícího národ, jak (ne)vařit.
Přesto zůstává jeho přínos nezpochybnitelný. Pořad Ano, šéfe! výrazně pomohl pozvednout úroveň českého pohostinství. Tím, že napravil největší prohřešky, si však paradoxně zkomplikoval návrat, kdy už zdánlivě není, co napravovat. Nová verze nabízí méně emocí i šťávy, kterou dnešní diváci žádají. Pokud bude sledovanost nadále klesat, formát „Ano, šéfe! 2.0“ může na obrazovkách rychle vychladnout jako talíř na studeném pultě.
V příštím článku si posvítíme na celou životní dráhu tohoto kuchařského velikána – od úplných začátků až po vybudování gastronomického impéria. Nenechte si ho ujít!
Líbil se vám tento text? Přihlaste se k odběru na mém profilu. Libovolným příspěvkem můžete podpořit moji tvorbu a četnost dalších článků. Děkuji za každou podporu!
Zdroje: csfd.cz, wikipedia.org, wikipedia.org, medium.seznam.cz, idnes.cz, mediaguru.cz, mediaguru.cz, iprima.cz
