Článek
Nejednou jsem říkal to, že Motoristé prováhali ideální příležitost dělat mostovou politiku, kdy se může dohodnout se všemi stranami. Zatímco jejich voliči přesně tento ideál splňují, politici z řad Motoristů jdou pak naprosto proti nim. Motoristé totiž potopili hned několik vlajkových lodí a když se podíváme do jejich předvolebního programu, tak je to naprostá marketingová proklamace, a ne systém realistických řešení. Nejvíce se tady bude skloňovat ambice okolo vyrovnaného rozpočtu, ale to není to jediné od Motoristů, co nezvládnou splnit.
Můžeme si říkat, že přece jen vláda i její strany mají čtyři roky na to splnit své sliby. Jenže u Motoristů i SPD zkrátka nic takového nehrozí. Taková SPD naopak musela potopit své hlavní vlajkové lodě v podobě vystoupení z EU a NATO. A pokud by přišla o voliče například díky Jindřichu Rajchlovi, tak jeho koaliční impotence je tak šílená, že by tento šílený program nezvládl uvést do praxe takřka nikdy. Což lze vidět i teď, kdy tento bývalý pornoherec a profesionální dezinformátor si musel vyprosit pozici předsedy vyšetřovací komise v kauze Dozimetr. A zábava bude, až jeho voliči zjistí, že vlastně nic nevyšetřil. Bude nás to stát sice kopec peněz, ale aspoň bude zábava.
Ale zpět k Motoristům. Kdyby se rozhodovalo čistě na základě ekonomického programu, tak by mi byli rozhodně nejblíže. Jenže ekonomický program Motoristů šel do háje. Stejně jako hromada ostatních slibů. Motoristé zkrátka svůj program vyměnili za totální loajalitu Andreji Babišovi, který si o Motoristy utírá špínu z bot, laicky řečeno s nadsázkou. Tuhle postupně bezvýznamnou stranu již prakticky nepotřebuje a on sám se může smát nahlas v koutě, kterak mu Motoristé naletěli.
Motoristé slibovali před volbami levnější energie, kdy prosazovali tvrdé fosilní zdroje a šli proti zelené politice. Tady sice nešli na ruku Andreji Babišovi, ale namísto komplexních řešení rozjeli ideologickou válku s ekology a odborníky. Z jejich působení na ministerstvu životního prostředí mají největší radost uhlobaroni a energobaroni. A co se týče práce v oblasti energetiky, tak tam práci odvádí ministr průmyslu Karel Havlíček, zatímco Motoristé dělají resortu ostudu a zaměstnávají pouze své lokaje, kteří jim dostatečně podlézají.
Co se týče pohádek o vyrovnaném rozpočtu, tak ano, tam Motoristé si snížili, že do čtyř let chtějí mít vyrovnaný rozpočet. A dost možná by tento program prosadili, kdyby nešli do vlády s hnutím ANO. Ministryně Alena Schillerová rozvolňuje rozpočtová pravidla a dá se očekávat, že schodek v rozpočtu se přiblíží opět půl miliardě za rok a v posledním roce vládnutí bude muset vláda zatáhnout za dluhovou brzdu. Motoristé tedy jsou od svého vyrovnaného rozpočtu vzdáleni jen pár stovek miliard korun.
A ano, politika je o umění kompromisu, ovšem tady tohle není teorie podkovy. Ale tak šílený názorový a postojový nesoulad mezi partnery, že tohle není kompromis. Ale výsledek, že jedna ze stran zradí svůj vlastní program a v něm bod, který byl jednou z jejích vlajkových lodí. A v tomto bodě Motoristé absolutně se podřídili Andreji Babišovi, který populisticky rozhazuje peníze nebo chce rozhazovat peníze, kde se jen všude dá. Tyto pohádky jednou budeme vyprávět našim dětem, kterak parta fanoušků Václava Klause šla s ekonomicky negramotnými lidmi do vlády s cílem mít vyrovnaný rozpočet.
Podobně bídně dopadly i jejich ambiciózní plány v podpoře bydlení. Ministryně Mrázová totiž vyřešila bytovou krizi jen u sebe v životě, když bydlela v obecním bytě, přestože byla starostkou obce. A jinak? Kontroverzní novelu stavebního zákona rozzuřil obce. A digitalizace stavebního řízení byla posunuta na rok 2030. A co na to Motoristé? No samozřejmě, že zase nic. A zase jednoduše nic.
U Motoristů mě překvapuje, že tak moc bojují za dopravu a auta se spalovacími motory, až se vyhnuli resortu dopravy obloukem. Ovšem děsivé je, kde všude do svého volebního programu narvali všude ideologii a nadávky vůči zelené politice. Můžeme si o zelené politice myslet, co chceme, ale pokud nechceme mít do pár desítek let ekologicky zničené Česko, tak je třeba dbát důraz na environmentální politiku. Ani já nesouhlasím s aktivisty, co se lepí k silnici, když jen cítí dým z cigaret, řečeno v nadsázce. Ale ideologický boj z toho udělali sami Motoristé.
O tom, jak moc mimo jsou v oblasti přírody a životního prostředí, dokumentuje i to, kterak Andrej Babiš se naštval na Filipa Turka kvůli větrným elektrárnám. Anebo když se sami členové Motoristů proti Turkovi ohrazují, že nemá základní porozumění v mnoha tématech. A pokud Motoristé jsou tak moc proti nějaké zelené ideologii a podobně, tak přesně proti těm ideologickým změnám jako je Green Deal anebo ETS2 nedělají vůbec nic. Protože o ETS2 nebo Green Dealu nerozhoduje zmocněnec vlády. Ale tohle se řeší diplomatickou cestou na mezinárodní úrovni. A tady Motoristé selhali a tuto problematiku nemají šanci vyřešit.
Ovšem schoval jsem si zde body, které jsou přímo navázány na zájmy Andreje Babiše. A to je oblast zemědělství, potravinářského průmyslu, politické kultury a obrany. V oblasti zemědělství prosazovali politiku zdravého rozumu. Dotacemi pomoct zejména malým a středním podnikům. A výsledek? Babišův Agrofert může čerpat i nadále stovky milionů dotací. Dále pak obvinili ve svém volebním programu obchodní řetězce za vysoké ceny potravin, a tudíž ony se topí v zisku. Což ale opět není pravda.
Vysoké ceny potravin nemají jen jednoho viníka. Rozhoduje mnoho faktorů včetně těch geopolitických. Vzhledem ke geopoliticky nestabilní době, kdy jsou ve válce i Ukrajina a Írán, s nimiž je provázáno silné zemědělství, pohonné hmoty a energetika, rostou náklady pro firmy, zemědělce i řetězce. Na druhou stranu, když už Motoristé chtějí plkat na něčí stranu, můžou si otevřít pusu na Andreje Babiše, jehož koncern prodává výrobky, které patří spíše do koše než do pusy. A ve srovnatelné ceně jako se prodávají kvalitnější potraviny.
Pohádky o rozumném zemědělství, o zemědělství, kde budou chemie a hnojiva s rozumem, a ne s pocitem viny, si mohou také schovat za klobouk. Protože to by museli brojit proti pesticidům, které Andrej Babiš vehementně využíval na svá řepková pole. A pokud chtějí levnější potraviny, můžou se premiéra zeptat, proč v letech 2022-2024 byl čistý zisk Agrofertu okolo dvaceti miliard korun. Takže kde je podpora malých a středních podniků? Ano, není nikde. Protože v zemědělství stejně jako v dalších oblastech jsou Motoristé velmi malí pánové.
Stejně jako v oblasti obrany, kde Motoristé sice avizovali, že 5 % HDP na obranu je ekonomicky nesplnitelných, ovšem přišli s ideou, že by mohl být zaveden tříměsíční povinný vojenský výcvik. Petr Macinka přišel s originálním vysvětlením, že mladí lidé tak nebudou mít čas řešit klima nebo pohlaví. A opět a zase, další ideologická válka, kdy skrz pár jedinců Motoristé hází všechny mladé lidi do jednoho pytle.A nehledě na to, že to je opět proti zájmům Andreje Babiše. Ten jako mírotvorce svého druhu je přece proti válce a cokoli, co by souviselo se slovem voják nebo výcvik, je podle něj zatahování do války. Respektive tohle byla jeho rétorika v prezidentské kampani.
Takže nějaká obranná politika, kdy by byl povinný výcvik, pak vyznívá stejně směšně jako pohádky o vyrovnaném rozpočtu. A co teda politická kultura? Hned první bod v jejich programu je ten, že kultura má lidi spojovat a ne je rozdělovat nebo vychovávat. Což zní opět komicky, když vidíte, že ministr zahraničí Petr Macinka označuje lidi za méněcenné, chová se arogantně k novinářům anebo když zmocněnec vlády pro Green Deal Filip Turek označuje úředníky za parazity. To je skutečně kultura par excellence.
Právě útoky na novináře sám Babiš dost výrazně v posledních týdnech stupňuje, což radikálně ohrožuje demokratické pilíře v Česku. A ruku v ruce to jde i s tím, kterak Motoristé nechtěli sahat před volbami na veřejnoprávní média. Aby pak Oto Klempíř na ně nejen sáhl, ale rovnou je obrazně vyfackoval a zmlátil. A samozřejmě, v čím zájmu je ovládnout veřejnoprávní média? Ano, samozřejmě v zájmu Andreje Babiše, kde mu zdatně sekunduje Tomio Okamura. Protože kritické a nepříjemné otázky jsou to poslední, co by si Babiš s Okamurou přáli.
O tom, jak Motoristé vyměnili svůj volební program za loajalitu vůči Andreji Babišovi, už jen dokresluje čerstvá událost. Filip Turek s Radkem Vondráčkem totiž navrhli změnu zákona o střetu zájmů, čímž by Babišovy firmy vypadly ze seznamu zákazu dotací. Což Babiš jistě ocení, neboť jeho firmy SynBiol a Hartenberg čerpají nemalé dotace. Co tím ale Filip Turek sleduje? Snaha o odpustek u Andreje Babiše. Turek totiž je u Babiše v nemilosti a potřebuje pohladit Babišovo ego a jeho byznys. Díky tomu by tak Turek mohl dostat od Babiše zelenou, aby mohl dělat další stupidní věci, nad kterými zůstane člověku rozum stát.
Motoristé tak naprosto zničili svůj volební program, aby aspoň ty čtyři roky něco znamenali. Ale co čekat od strany, jejímž ajatolláhem je Václav Klaus? Muž, který Babišovi ze startu nedělal v podnikání žádné překážky, aby se pak vůči němu vymezoval, nakonec si k Babišovi cestu našel. A podobným stylem šli i Motoristé, neboť vůči Babišovi se na sociálních sítích vymezovali jak Petr Macinka, tak Filip Turek. Aby nakonec skončili pod jeho stolem, na kterém hoduje se svými firmami.
A to je realita, do které se dostali Motoristé.
Zdroje
Příběh řepky olejky, Andreje Babiše a monopolu Agrofertu na výrobu biopaliv v Česku — HlídacíPes.org
S Agrofertem to prý nemá nic společného… Vondráček a Turek chtějí přepsat lex Babiš. Firmy českého premiéra by ze zákazu dotací vypadly - Hospodářské noviny
