Článek
Když si otevřete články z různých mediálních subjektů, tak všude vidíte poslední dny informace na jedno brdo. Tam stále nevyřešený Babišův střet zájmů, tam se Turek chová tak, jak se chová, tam Okamura šíří nenávist, tam Macinka pouráží kdekoho okolo sebe. Žádné pozitivní informace, jen stále nové a nové informace ohledně chování vládních gaunerů, kteří aktuálně mají výkonnou moc v naší krásné zemi. Člověku je z toho na zvracení a může ho těšit aspoň trošku fakt, že postupně se od vlády odvrací i jejich voliči. Horší už je pak přiznání si toho, kam se odvrací.
Protože od říjnových voleb a krizí s repatriačními lety si můžeme klást otázku, jestli má Česko vůbec nějakou opozici. No skutečně, má vůbec Česko nějakou opozici? Nemá. Nemá pořádně ani koalici, protože tato „blemcanice“, co se slepila jen kvůli společné imunity, ale má víc vnitřních sporů než manželé z Výměny manželek, se nedá nazvat něčím stabilním. Ovšem u opozice to je horší. Možná zastávají fajn postoje v proevropské a prozápadní integraci, ale jinak? Je to jedno velké fiasko a opozice má už pouze tento rok na to, aby něco s tím udělala. Jinak nás čekají skutečně kruté časy.
Dneska si rozebereme v kapitolách, co opozici chybí v tom, aby začala stahovat hnutí ANO. Kde se stále tváří jako naivní idealisté či odevzdaní panáci. A jak může opozice uškodit prezidentu Pavlovi, který nikdy v životě opozičním lídrem nebyl, není a nebude. Sledujte
Kdo je vlastně lídr opozice?
Když se podíváme na procenta ve volebních průzkumech, tak o druhé místo se přebíjí STAN a ODS. Když hodně zavřeme oči, tak Vít Rakušan by se dal považovat za silnějšího lídra, než je Martin Kupka. Ale na standardy skutečného opozičního lídra je to málo. Rakušan je inteligentní chlap, dokázal očistit sebe i své hnutí od kauz (nad analýzami Thomase Pauknera se nahlas směju) a glosoval jsem v minulosti, že on bude Babišovým vyzyvatelem. Jenže asi jen v poměru toho, že svou cestou po regionech vytáhne STAN max na 20%, přetáhne možná procento umírněnějších voličů vlády anebo pouze přetáhne voliče jiných opozičních stran.
Ale zpět k tomu lídrovi. Vít Rakušan není typ politika, který by vzbuzoval emoce a sáhl by k lidovějšímu slovníku, kterému porozumí běžný občan. Totéž je i Martin Kupka, který je takovým politickým tofu. Neurazí, nenadchne, ale příliš lidem nezachutná. Navíc Kupka se musí prát se skutečností, že expremiér Petr Fiala přešel do úplně jiné role a je takovou samostatnou jednotkou uvnitř strany. Zdeněk Hřib přitahuje zejména mladé voliče a pomáhají mu v tom i pohledné pirátské poslankyně. Jenže lidem vadí arogantní vystupování předsedy Pirátů.
Potenciál na lídra opozice by měli určitě Jan Grolich anebo Martin Kuba. Jenže Grolich je stále uvězněn v lokální politice a dokud nevyhraje senátní volby ve svém obvodu, bude stále jen hejtmanem Jihomoravského kraje. Martin Kuba s hnutím Naše Česko zažil poměrně solidní vstup na politickou scénu, ale otázka je, zda-li se zrovna on zvládne vůči Andreji Babišovi vymezit. Kuba sice poslední dobou se vymezil proti vládní koalici již několikrát. Ale taky dost připomíná Andreje Babiše v jeho začátcích a tak se spíš ptejme, zda-li než opozičním lídrem nebude Kuba jen řízenou opozicí Andrejem Babišem.
Odsoudit kroky vlády je v pořádku. Ale co dál?
Za půl roku třetí vlády Andreje Babiše jsme tady toho zažili mnoho. Útoky na prezidenta, slovník jak z nacistické Třetí říše, zestátnění veřejnoprávních médií nebo úprava zákonu o střetu zájmů. Vláda tady naservírovala hromadu témat, které opozice absolutně nezvládla uchytit. V době menší vládní krize, kdy Andrej Babiš si odletěl na Maledivy, spáchaly opoziční strany hrůzostrašnou chybu. A to, že Babišovy nepřítomnosti nevyužily, nepřišly s žádným řešením. Prostě měly takové nějaké volno a nebombardovali vládu.
Přijde mi, že namísto reálných řešení se tady stále jede jen program Antibabiš. Je v pořádku kritizovat kroky vlády i samotného premiéra, ale zatím se vydáváme i v tomto slovenskou cestou. Na Slovensku se premiér Fico víc bojí novinářů než opozice a když už nějaký politik mu působí vrásky na čele, tak je to Igor Matovič, který svým ostrým slovníkem oslovuje i voliče Smeru. Ale koho oslovuje opozice? Já nevidím u nich žádný informační přesah, který by donutil voliče vlády nad něčím přemýšlet. Tohle měl Andrej Babiš zmáknuté lépe. Ten dokázal prodat i navýšení dluhu o 250 miliard skrz jeho populistické krizové návrhy z opozičních lavic jako úspěch.
Babiš se může vysmívat opozičnímu idealismu
Kde může premiér se pak nahlas bavit, to je rozhodně opoziční naivní idealismus a pohádce, že vyznávají správné hodnoty. A že přece oni jsou ti lepší, to menší zlo než Babiš, Okamura nebo Turek. Svým způsobem by i možná měli pravdu, ale politika není pohádka a komunikace s voliči není jen o pravdoláskařství. Babiš, Okamura i Turek jsou sice zlo a vyhýbají se spravedlnosti. Ale pokud tohle je jediný program opozice, nemůže se divit, že se jí nedaří přitáhnout nové voliče. A také neumí využít toho, že vládní strany zažívají neobyčejně vysokou ztrátu voličů po volbách.
Politologové sice toto označují, že vláda pokaždé má úbytek voličů, když převezme moc. Jenže v Česku to tak úplně pravda není. Dokonce i taková vláda Petra Fialy začala výrazněji ztrácet až dva a půl roku po volbách, do té doby jejich podpora oscilovala na hranici 42-44 procent. A to bohužel ukazuje na naivitu současných opozičních stran. Neustálé se spoléhání na hodnoty, vize a další, to je cesta do záhuby. Stejně jako styl komunikace. Neustále byla Fialově vládě předhazována mizerná komunikace. A co se stalo? Začalo se komunikovat až těsně před volbami. A kdyby Petr Fiala vypral Pavla Blažka z vlády, tak by bitcoinová kauza nezastavila růst preferencí.
Stejně tak ten idealismus je i v online prostoru. Politici z ODS, STAN či TOP 09 si nechávají zamořit své profily falešnými účty. Vidíme tak tisíce „haháček“ na jejích příspěvcích. Opoziční poslanci ovšem toto vykládají za úspěch, neboť přece jejich příspěvky mají dosah. V době, kdy se o dezinformacích, falešných účtech a hybridní válce postaví opozice k této problematice takto, nelze se divit, že vlastně přešlapuje na místě. A nad touto snahou o hraní na city, naivním pravdoláskařství, mantře o lepších hodnotách a podobně, se musí Babiš s kolegy ve vládě nahlas smát.
„Stojíme za tím a tím. Babiše nejde porazit“
Aby nedošlo k mýlce, žádná opoziční strana nebo politik to takhle přímo neříkají, ale když se podíváte na jejich rétoriku, tak daleko od pravdy nebudeme. Když se podíváme na to, jaké akce zosnoval Milion chvilek pro demokracii, tak co udělali opoziční poslanci? Namísto toho, aby šli do tvrdší metody, kdy by zablokovali vládní budovy skrz zestátnění veřejnoprávních médií, tak si jdou udělat politickou agitku na akci, kterou ani neorganizují. Tam se poplácají po ramenou, zazpívají si hymnu a řeknou, že jsou proti tomu. No řekněte, kdybyste byli ve vládě, vy byste se tomuto nesmáli?
Je sice fajn, že opoziční poslanci stojí za veřejnoprávními médii anebo jsou proti změně zákonu o střetu zájmů. Ale co to reálně změní? Bez radikálnějších opatření zkrátka budou opoziční strany slony v porcelánu, co absolutně neví, jak se chovat v politickém dění. Nejhorší je i ta absence sebereflexe, neboť tyto věci jim v říjnu prohrály volby. Opoziční styl je takový jako byste viděli lupiče, co vám vykrádá byt, pánvičkou omráčil tři rodinné příslušníky a vy mu řeknete: „Jestli ještě někoho trefíš pánvičkou a vezmeš i ty dvě televize, tak už se vážně rozzlobím.“ Asi tolik k tomu, jak se chová opozice.
Mnozí pak říkají, že i kdyby pytel brambor kandidoval za hnutí ANO, tak bude mít dvacet procent ve volbách. A tím podprahově říkají, že vlastně Andrej Babiš nejde porazit. Připadá mi to jako by opozice byla pohřbena pod kamenem. Neboť Péter Magyar v Orbánově Maďarsku, kde si přizpůsobil i volební systém, dokázal Orbána porazit tak, že jeho Tisza má ústavní většinu. U nás je férový volební systém a v Babišových baštách by mohli snadno se bavit o tom, co se změnilo v jejich městech nebo krajích za vlády ANO. A mohli by se bavit o tom, jak Babiš zavřel doly OKD, jak odmítl Gigafactory v Dolní Lutyni nebo když v Děčíně ANO i SPD zdražily i takovou ZOO. Ale to od opozice nečekejte, ti se jen poplácají po ramenou, zazpívají si hymnu, řeknou Antibabiš program a tím to pro ně končí.
Petr Pavel nikdy nebyl lídrem opozice. Ale opozice ho sama do této role staví a může mu prohrát volby
Kdekdo hořekuje nad tím, že vláda jede strategii udělat z Petra Pavla opozičního lídra. Jenže tady absolutně nesouhlasím. Z Petra Pavla dělá opozice lídra sama. Ale pojďme postupně. Petr Pavel nikdy nemohl být lídrem opozice už jen z důvodu, že na rozdíl od Andreje Babiše nebo zesnulého Jaroslava Bašty nemusel spoléhat na hlasy vládních poslanců, aby ho do voleb dostali. Naopak, přes 80 tisíc podpisů občanů ho do voleb dostalo. A kromě vyčkávání, jak Andrej Babiš vyřeší svůj střet zájmů, neměl problém s tím, aby vládu jmenoval. Nejmenoval protiústavně pětikoaliční vládu, která by neměla potřebnou většinu v parlamentu. Oproti Miloši Zemanovi, který v roce 2017 jmenoval jednobarevnou Babišovu vládu, přestože měla důvěru jen 78 poslanců a nevyžadoval po Babišovi 101 hlasů.
Už jen z toho důvodu Pavel nemůže fakticky být nikdy lídrem opozice. Navíc s vládou Andreje Babiše se snaží komunikovat a vyjednávat i při takových otázkách jako důchodová reforma pozval i zástupce opozice. To u Zemana se nedělo. Jenže opozice Pavla do této role dostala sama. Protože už jen to, když se řešil spor o summit NATO, tak opozice nepřišla s vlastním tématem. Naopak jen přicmrndávala prezidentovi a v pozadí mu tleskala, jak to vlastně Macinkovi s Babišem natřel. A to je další z důkazů, že opozice je slabá jak pětkrát vylouhovaný čaj.
Pokud opozice nenajde do konce tohoto roku lídra ve svých řadách, který skutečně bude Andreji Babišovi pít krev, rozhazovat ho, znervózňovat ho, tak dají vládě eso do rukávu, že celý příští rok budou prezidenta vykreslovat jako opozičního lídra. A ať by v roce 2028 kandidoval proti Petru Pavlovi kdokoli, bude mít snazší ho porazit. Ačkoli Pavel má po celou dobu mandátu podporu takřka tří pětin obyvatel včetně 30% voličů hnutí ANO a takřka poloviny voličů Motoristů, tohle mu může ublížit. A ti, co si přejí Pavlovo vítězství, by neměli hořekovat nad tím, že vláda udělala z Pavla opozičního lídra. Ale spílat můžou především opozičním stranám, že za 13 let, co je Babiš v politice, nenašli nikoho, kdo je schopen se Babišovi postavit.
Závěr: Andrej Babiš se může těšit na jednobarevnou vládu, Senát i prezidenta
Zatímco v začátku vládního řádění to vypadalo, že opozice co nevidět zamíří k ústavní většině, situace se dramaticky změnila. Opozice je úplně mimo a stále nechápe, jak se v politice orientovat. A tím Babišovi umožňují vyhrávat jeho dlouhodobou hru ve snaze o jednobarevnou vládu. A co hůř, tohle Babišovi může umožnit ovládnout i Senát a prezidentský úřad. Protože SPD a Motoristé se s největší pravděpodobností nedostanou příště do sněmovny, neboť jim Babiš přebere voliče. Další body nyní rozeberu.
Neschopnost opozice totiž může snadno zapříčinit, že ANO za dva roky totálně ovládne Senát. A vzhledem k tomu, že v Senátu jsou i pseudovlastenecké tváře jako Daniela Kovářová, Michael Canov, Jana Zwyrtek Hamplová nebo Zdeněk Hraba, kterým nebude dělat problém si s ANO potřást rukou, může mít ANO v extrémním případě i ústavní většinu v Senátu. A pokud by se podařilo Petra Pavla dobře dehonestovat a postavit silného vlastního kandidáta, například Karla Havlíčka, tak by hnutí ANO mělo všechny tři nejvyšší ústavní instituce. Říkal by pak Andrej Babiš, že to je nová totalita, jak hlásil v roce 2023? Asi ne.
Opozice by se měla ihned probudit a změnit svůj styl. Jinak se taky může za dva roky stát, že Andrej Babiš dotáhne do konce svůj sen o privatizaci České republiky. A nebude nás čekat slovenský nebo maďarský scénář. Ale rovnou gruzínský scénář, kde děním v politice i ve společnosti hýbe multimiliardář a proruský oligarcha Bidzina Ivanišvili. Který skrz zmanipulované volby a změnu volby prezidenta drží u moci svého věrného podřízeného Irakli Kobachidzeho anebo proruského prezidenta Mikheila Kavelašviliho.
Tak si dávejme pozor na to, ať co nevidět nedopadneme stejně.
Zdroje
sociální sítě opozičních stran a opozičních politiků
