Článek
Slavná spisovatelka měla včera, 15. září, 136. narozeniny a já na ni musím zavzpomínat. Třeba tím, že zapojím vaši představivost.
Dokážete si představit, že by každý obyvatel naší země, tedy více než deset milionů lidí, zašel do divadla na úplně stejné představení? Abych byla upřímná, já ne. Přesto právě tolik diváků a milovníků detektivek už vidělo divadelní hru Agathy Christie Past na myši, v originále The Mousetrap.
Její příběh začal jako rozhlasová hra Three Blind Mice, kterou Christie napsala v roce 1947 pro BBC na přání královny Mary. Následovala povídková verze a nakonec divadelní hra The Mousetrap. Ta měla londýnskou premiéru 25. listopadu 1952 a letos na podzim to bude neuvěřitelných 74 let.
Tehdy bylo úterý, počasí mizerné, něco málo nad dva stupně Celsia a oblačno. Omlouvám se, ale počasí nemohu vynechat, u Angličanů je přece na přetřesu při zahájení každé konverzace.
Zdvořilostní úvod máme za sebou a já k rekordní šňůře divadelních představení dodám, že její nepřerušený londýnský běh zastavila až pandemie covidu. V březnu 2025 Past na myši oslavila 30 000. představení. Což je více než úctyhodné.
Musím ještě připomenout, že Agatha Mary Clarissa, Lady Mallowan – nespletla jsem se, stále píši o Agathě Christie – je autorkou 66 detektivních románů, 14 povídkových sbírek, divadelních her a dalších knih. Šest románů vydala také pod pseudonymem Mary Westmacott.
Předem opět upozorňuji, že jsem se nespletla ani v následujících číslech. Podle oficiálních údajů se prodalo přes dvě miliardy jejích knih – více než miliarda v angličtině a více než miliarda v překladech do více než stovky jazyků. Románu A pak nezbyl žádný, který byl dříve česky vydáván pod názvem Deset malých černoušků, se prodalo kolem sta milionů výtisků a patří k nejprodávanějším knihám všech dob.
V počtu prodaných knih se Agatha Christie pohybuje ve společnosti, do níž se běžný spisovatel nedostane ani ve snu. Její díla jsou překonávána snad jen Biblí a Shakespearem. Shakespeare na to ovšem měl o několik století více času.
Uvedená čísla jsou nesplnitelným snem každého současného spisovatele, který by klidně několik nul vyškrtal, a ještě stále by hořel nadšením sám nad sebou a rostoucími čísly na svém bankovním kontě.
Její první detektivní román Záhada na zámku Stylesvyšel v roce 1920 a už v něm měl tu čest objevit se belgický detektiv Hercule Poirot. Agatha Christie zemřela 12. ledna 1976 ve věku 85 let, její knihy však samozřejmě vycházely dál. V roce 1997 například vyšla posmrtná sbírka raných povídek Dokud světlo nepohasne.
V roce 1968 byl její manžel, archeolog Max Mallowan, povýšen do rytířského stavu, a Agatha tak mohla užívat titul Lady Mallowan. Roku 1971 se navíc sama stala Dame Commander Řádu britského impéria za svůj přínos literatuře. Není to krásné mít doma rytíře a sama být dámou britského impéria? Ale ani já, i když rytíře doma nemám, si nestěžuji.
Po malém rytířském zasnění se vraťme k Pasti na myši. Agatha Christie si nepřála, aby byla povídková verze Three Blind Mice ve Spojeném království vydána, dokud se bude divadelní hra hrát, aby čtenáři předem neznali její rozuzlení. Ve Spojených státech však povídka vyšla.
A ještě jedna pěkná rodinná historka. Práva k Pasti na myši darovala Christie svému vnukovi Mathewovi Prichardovi k jeho devátým narozeninám. Chlapec prý tehdy toužil spíše po jízdním kole. Netušil, že babička mu právě věnovala dárek, který bude vydělávat ještě o mnoho desetiletí později.
V Pasti na myši se samozřejmě také jí a vaří. Kuchyně zde na okamžik představuje něco obyčejného a bezpečného uprostřed vražedného chaosu. Mollie při vaření nachází útěchu v představě normálního domácího života. U Agathy Christie je ovšem bezpečí vždycky relativní – zvlášť když je poblíž vrah.
Lady Agatha a gastronomie
Každému musí být jasné, že v tolika detektivních příbězích musí být čas na vraždy a jejich vyšetřování, ale také na jídlo. Autorka sama měla jídlo ráda, ale kupodivu s pověstí anglické kuchyně dost hazardovala. Slavný detektiv Poirot totiž, a teď se podržte, měl k anglickému kulinářství výhrady.
Nechápu!
Románový detektiv jídlo miloval a měl v tomto směru dokonale vytříbený vkus. Až na… anglickou kuchyni. K té se vyjadřoval značně rezervovaně a občas i s úšklebkem. Byl to koneckonců Belgičan a rád připomínal, že britské gastronomické zvyklosti nejsou vždycky podle jeho představ.
Ke snídani si potrpěl na vejce, pečivo a další kontinentální pochoutky. V oblibě měl také lapin à la cocotte, králíka připravovaného v kastrolu, a obecně dával přednost elegantnějším jídlům kontinentální evropské kuchyně.
To slečna Marplová byla často viděna se šálkem kvalitního čaje, jak si k němu dává koláčky, džem nebo sendviče. Nelze jí upřít, že k tradičním anglickým chutím měla podstatně blíž.
Dá se vypozorovat, že si autorka prostřednictvím svých postav trochu protiřečí, takže podle Poirota a slečny Marplové nelze jednoduše rozhodnout, co sama preferovala.
Jedno však víme poměrně bezpečně. Agatha Christie vyrůstala v Devonu a na tamní chutě nezapomněla. Zvláštní místo mezi nimi měla devonshirská clotted cream, velmi hustá smetana konzistencí připomínající spíše jemný krém nebo máslo.
Pro smetanu měla skutečnou slabost.
Podle vzpomínek jejího vnuka Mathewa Pricharda ji dokázala pít z velkého hrnku. Ten měl navíc příznačný nápis: „Nebuď chamtivý.“
Agatha Christie vzpomínala na devonshirskou smetanu také ve své autobiografii. V jejich domácnosti se podávala ve velkém a její matka byla přesvědčena, že je mnohem lepší než olej z tresčích jater.
V tomto případě naprosto souhlasím s výrokem moudré maminky.
Pochoutka slavné spisovatelky
Víme tedy, že Agatha Christie měla pro smetanu slabost. A když už jsme v Devonu, těžko ji můžeme oddělit od tradičních scones a odpoledního čaje.
V jejich případě jsem sáhla do vlastního archivu a nabízím vám recept ze své knihy Vidličkou po mapě. Připravte si scones, uvařte čaj a otevřete si některou z detektivek Agathy Christie.
Anglické nadýchané čajové koláčky scones
Ingredience asi na 10 scones
225 g hladké mouky
4 lžičky kypřicího prášku do pečiva
1/2 lžičky jemné mořské soli
55 g lehce změklého másla
150 ml polotučného mléka
25 g krupicového cukru
1 lžička vanilkového extraktu
hrst rozinek
1 vejce na potření
K servírování
clotted cream nebo jiná velmi hustá smetana, případně máslo
jahodový džem
mátové lístky
jahody a borůvky
Postup
Nejdříve si předehřejeme horkovzdušnou troubu na 180 °C, běžnou elektrickou na 200 °C.
Do mísy odměříme hladkou mouku, přidáme prášek do pečiva a sůl a promícháme. Přidáme na kostky nakrájené lehce změklé máslo a prsty zpracováváme, dokud nevznikne směs připomínající žmolenku.
Odměříme mléko, vmícháme do něj cukr a vanilkový extrakt a vlijeme do mísy. Přidáme hrst rozinek. Vařečkou vše jen lehce spojíme – těsto zbytečně nepropracováváme – a přendáme na pomoučněnou pracovní plochu.
Těsto lehce vytvarujeme do bochánku a vyválíme nebo rukama upravíme na plát vysoký přibližně 2 cm. Vykrajujeme kolečka a klademe je na plech vyložený papírem na pečení.
Rozšleháme vejce, případně přidáme lžíci mléka, a koláčky potřeme.
Pečeme 10 až 12 minut, dokud nevyběhnou a nezezlátnou. Přendáme je na drátěnou mřížku a necháme mírně zchladnout.
Scones rozpůlíme a podáváme s hustou smetanou a jahodovým džemem. Kdo chce, může přidat čerstvé jahody či borůvky.
A k tomu samozřejmě anglický čaj a některou z knih Agathy Christie. Jen bych při čtení příliš nedůvěřovala nikomu, kdo vám bude dolévat čaj.
Zdroje:
