Článek
Pizzové kuličky plněné sýrem s příchutí česneku a bylinek jsou ideálním pokrmem, o který se můžete podělit s rodinou i přáteli. Servírují se nejlépe horké, právě vytažené z trouby. Můžete je podávat jako hlavní jídlo s rajčatovým chilli dipem, jako pečivo k salátu, ale také jako přílohu k masu či vegetariánským pokrmům.
Na kuličky použijte těsto jako na pizzu
Tajemství těchto nadýchaných kuliček je v použití jednoduchého kynutého těsta jako na pizzu. A pizza je vlastně pradávné jídlo, pokud za její vzdálené předchůdce budeme považovat nejrůznější chlebové placky známé už v antice.
Římský spisovatel a politik Cato starší ve 2. století před Kristem ve svém díle De agri cultura popisoval různé druhy chleba a pečených výrobků z těsta. O plackách se dočteme i v dalších antických pramenech. Známá je například pasáž z Vergiliovy Aeneidy, v níž hrdinové jedí placky sloužící jako podklad pod další pokrmy. Antický svět tedy znal nejrůznější chlebové placky, které můžeme považovat za vzdálené příbuzné pozdější pizzy. Pizza, jak ji známe dnes, však přišla mnohem později.
Její kolébkou je především Neapol. Zásadní změnu přinesla rajčata, která se do Evropy dostala po objevení Ameriky a postupně se prosadila také v jihoitalské kuchyni. Historické prameny dokládají pizzu s rajčaty v Neapoli už v první polovině 19. století. Rajčata se postupně stala jednou z nejcharakterističtějších surovin neapolské pizzy.
Pizza jako pouliční jídlo
Pizza byla dlouho jídlem neapolských lidových vrstev a prodávala se mimo jiné v pouličních stáncích a u pouličních prodejců. Byla levná, sytá, dala se snadno přenášet a jíst rukama. Její popularita však rostla a postupně si našla cestu i k vyšším společenským vrstvám.
S tím souvisí i slavná, byť historiky zpochybňovaná legenda o vzniku pizzy Margherita.
Když v roce 1889 navštívila Neapol královna Margherita Savojská se svým manželem, králem Umbertem I., měl být podle tradičního příběhu pizzaiolo Raffaele Esposito povolán, aby královně připravil několik druhů pizzy. Jedna byla s vepřovým tukem, sýrem a bazalkou, druhá s rajčaty a česnekem a třetí s rajčaty, mozzarellou a bazalkou.
Právě třetí varianta, jejíž barvy připomínaly italskou vlajku, měla královně zachutnat nejvíce. Podle legendy pak dostala jméno Margherita na její počest.
Skutečnost je trochu složitější a pro milovníky legend možná méně romantická. Kombinace rajčat, mozzarelly a bazalky se totiž na neapolských pizzách objevovala už před královninou návštěvou. Raffaele Esposito tedy pizzu tohoto typu pravděpodobně nevynalezl. Příběh královny Margherity se však stal natolik populární součástí historie pizzy, že k ní dnes neodmyslitelně patří.
Italské, nebo americké?
Když se podíváte na kuličky z pizzového těsta plněné mozzarellou, můžete být trochu na pochybách, zda nejde spíše o jídlo ze Spojených států. V Americe jsou totiž nejrůznější varianty pizzy se sýrem ukrytým v okrajích velmi populární.
Některé řetězce rychlého občerstvení tento nápad dovedly ještě dál. Například Pizza Hut nabízela pizzy, jejichž okraje tvořily jednotlivé kousky či kuličky těsta naplněné sýrem. Oblíbená není jen jejich chuť, ale také způsob, jakým se jedí – jednotlivé kousky lze jednoduše odtrhávat.
Podobné samostatně upečené kuličky se dnes objevují jako předkrm či pečivo k namáčení do nejrůznějších omáček. A nikdo už příliš neřeší, odkud vlastně pocházejí. Ostatně pizzu do Spojených států přinesli italští přistěhovalci, takže italský původ inspirace jim upřít nelze.
Užijte si hnětení a nechte těsto kynout
Příprava je snadná. Zvolíme jednoduché pizzové těsto, klidně použijte sušené droždí. Nepotřebujete nic jiného než světlou chlebovou mouku, olivový olej, sůl, trochu cukru a vodu.
Jediným zádrhelem pro někoho může být hnětení těsta, ale je dobré si z této činnosti udělat zábavu. Když mám svoji kouli těsta v ruce a hnětu ji, vnímám sametový dotek těsta a mouky jako příjemný relax. Po zhruba deseti minutách práce se těsto promění: je hladké, pružné a připravené ke kynutí.
Nechte je zakryté kynout na teplém místě bez výrazných teplotních výkyvů. Přibližně za hodinu, případně o něco později, by mělo výrazně zvětšit svůj objem.
Pak už je stačí rozdělit na stejné díly a vytvořit kuličky, do nichž se přidá ten správný tající sýr. Ideální je pevná mozzarella určená na pizzu, nikoliv měkká mozzarella v nálevu. Obsahuje méně vody, a proto se pro podobné pečení hodí lépe.
Chuť čerstvě upečených kuliček ještě umocníte, když je potřete rozpuštěným máslem s česnekem a bylinkami. Ty používám jedině čerstvé: velmi aromatický rozmarýn, voňavou bazalku a hladkolistou petržel, všechny mám ještě na zahrádce.
Inspirovala jsem se receptem z Olive magazine a odměnou vám bude voňavý pekáč plný slaných „buchet“ se sýrem. Děti budou nejspíš nadšené, protože pizzu většinou milují, a tady dostanou její trochu jinou podobu. Navíc se kuličky pečou jen asi 20 minut.
Česnekové koule s mozzarellou, bylinkami a rajčatovým dipem
Na pizzové těsto:
500 g pšeničné světlé chlebové mouky
2 lžíce olivového oleje
2 lžičky sušeného droždí
1 lžička jemné soli
1 menší lžička cukru
300 ml vlažné vody
Na česnekovo-bylinkové máslo:
2 stroužky česneku
100 g másla
velká hrst hladkolisté petržele
hrst čerstvé bazalky
hrst rozmarýnových lístků
Na sýrovou náplň:
150 g pevné mozzarelly na pizzu vcelku
Na rajčatový dip:
10 zralých cherry rajčátek
2 stroužky česneku
trochu olivového oleje
2 lžíce koncentrovaného rajčatového protlaku
½–1 lžička cukru, případně podle kyselosti rajčat
1 lžíce vinného octa
sušené chilli papričky podle chuti
Postup:
Nejdříve si zaděláme na těsto. V 300 ml vlažné vody rozmícháme olivový olej, sušené droždí a cukr. Směs nalijeme do mixéru, kam jsme si odvážili mouku a přidali sůl. Necháme hnětacím hákem těsto spojit, pak hmotu vyndáme na lehce pomoučněnou plochu a asi deset minut důkladně hněteme dlaní a současně těsto natahujeme.
Vypracované hladké a pružné těsto vložíme do mísy, zakryjeme a necháme na teplém místě přibližně hodinu kynout, dokud výrazně nezvětší svůj objem.
Mozzarellu nakrájíme na malé stejnoměrné kostky. Vykynuté těsto rozdělíme na stejně velké kousky. Každý lehce zploštíme, doprostřed vložíme kostku mozzarelly a těsto kolem ní pečlivě uzavřeme. Vytvarujeme hladkou kuličku tak, aby sýr při pečení pokud možno nevytekl.
Kuličky vyskládáme s malými rozestupy do máslem vymazaného pekáče nebo zapékací nádoby, přikryjeme a necháme ještě krátce odpočinout a nakynout.
Troubu předehřejeme na 200 °C, horkovzdušnou přibližně na 180 °C. Kuličky pečeme asi 20 minut, až jsou na povrchu krásně zlatavé. Přesná doba záleží na jejich velikosti a troubě.
Mezitím rozpustíme máslo, přidáme prolisovaný nebo najemno nasekaný česnek a nasekané čerstvé bylinky. Ještě horké upečené kuličky česnekovo-bylinkovým máslem bohatě potřeme.
Na dip rozehřejeme v menším rendlíku trochu olivového oleje, krátce na něm rozvoníme nasekaný česnek, přidáme pokrájená cherry rajčata a rajčatový protlak. Dochutíme vinným octem, cukrem a chilli a na mírném ohni krátce povaříme, až rajčata změknou a omáčka zhoustne. Podle chuti ji můžeme ponechat rustikální, nebo rozmixovat dohladka.
Kuličky podáváme ještě teplé, aby byla mozzarella uvnitř vláčná. Nejlepší jsou položené doprostřed stolu, odkud si je každý může odtrhávat a namáčet do pikantního rajčatového dipu.
A jestli se mozzarella při prvním soustu natáhne až přes půl stolu, berte to jako důkaz, že se kuličky povedly.
Zdroje
olive magazine: Cheesy garlic dough balls – inspirace pro recept a způsob přípravy.
Associazione Verace Pizza Napoletana (AVPN): historické dokumenty a časová osa vývoje neapolské pizzy.
Smithsonian Magazine: materiály o historii pizzy v Neapoli, pouličním prodeji a tradici spojené s pizzou Margherita.
