Článek
U podvodných názvů jídel jsem si zatím „podala“ naši českou kuchyni a pokračovala směrem na jih, do Itálie, kde se dají názvy jídel „úplně mimo mísu“ najít ve velkém množství. Ovšem v těchto praktikách je namočen skoro každý. Taková Velká Británie se svým vyhlášeným smyslem pro humor nezůstává pozadu, včetně „nehumorného“ Německa..
Jazykové hříčky ze Spojeného království
Nejznámějším případem je pokrm nazvaný „ropucha v díře“. Po ochutnání je jasné, že nejde o žabí stehýnka, to Britové neudělají, přišli by o jeden argument, proč se vysmívat Francouzům oslovením, jako jsou žabožrouti.
Nejde o žáby, ale o zapečené klobásy v těstě, pojmenované podle zajímavé historky, která se prý udála na severovýchodě Anglie na golfovém hřišti u řeky Aln. Jeden z golfistů dopravil míček úspěšně do jamky, ze které po chvilce vyskočil a odkutálel se ven. Nevím, jestli by byl putt podle regulí uznán, ale příčinou byla ropucha zalezlá v jamce, které se nelíbilo mít na zádech golfový míček. Historicky ji však jako skutečný původ názvu doložit nelze.
Doložit však lze, že klubový kuchař po jednom golfovém turnaji připravil jídlo ze zapečených klobásek v těstíčku (Yorkshire pudding), nazval ho ropucha v díře.
Podobně hravý název má i další britský pokrm. Ve Walesu mají jídlo nazvané Welsh rabbit, tedy velšský králík. První zmínka o něm je z roku 1725 a Angličané si z Welšanů takto utahovali. Králík byl luxusním masem pro bohaté a lov na něj byl často zakázaný, takže si Velšané dělali „náhražku“ ze sýra. Název byl zřejmě žertovný a mohl využívat dobové anglické stereotypy o Velšanech a jejich skromné stravě. Skutečný původ názvu však není jistý. Ani Skotové neunikli potměšilým Angličanům, kteří jim už v 19. století připravili podobnou jazykovou lest. Ti se jim vysmívali prostřednictvím názvu Scotch woodcock, což doslova odkazuje na sluku lesní. Sluka je vysoce ceněný lovecký pták, sice malý, ale velmi chutný, obtížně ulovitelný. Byl to typický „gentleman's dish“, tedy něco, co si mohli dovolit jen bohatí, kteří měli lovecké psy, pušky, pozemky nebo peníze na zakoupení úlovku.
Scotch woodcock je levná, jednoduchá, rychlá náhražka. Stačil toast s máslem, míchaná vejce a navrch ančovičky. Ingredience byly dostupné i pro střední třídu i nižší vrstvy.
Žádný lov, žádná drahá zvěřina, jen domácí, rychlý „savoury“ (slané sousto na konci jídla nebo k pití).
Úplně mimo realitu jsou Andělé na koni (Angels on Horseback). Za tímto absurdním názvem se skrývají ústřice (případně slávky) zabalené v plátku slaniny.
Z Británie přímo do Německa
Britské názvy často stavějí na humoru a ironii i ve výše zmíněných případech.
Německé názvy bývají naopak přímočařejší, někdy až „rádoby“ morbidně vtipné.
Regionální pokrm z krvavé či kroupové klobásy se v některých částech Německa označuje poněkud drasticky jako Tote Oma, tedy ‚mrtvá babička‘. Já bych si na podobném jídle nepochutnala, navíc s takovým názvem. Podobně zabarvený humor najdeme i u názvu smaženého dezertu, Nonnenfürzle, tedy jeptiščiny prdíky. Smažené těsto vydávalo zvuk ucházejícího vzduchu, tedy druhá část názvu je vcelku pochopitelná. K té první přišel dezert díky tomu, že se sladkost připravovala skutečně jeptiškami v klášterech. Pochoutka s nepochoutkovým názvem má francouzský protějšek (pet-de-nonne).
Pokud si v místním dialektu v Kolíně nad Rýnem objednáte Halve Hahn, což doslova znamená „půl kohouta“ nebo kuřete, dostanete žitnou housku (Röggelchen), silný plátek sýra, nejčastěji goudu, hořčici, cibuli, někdy kyselou okurku.
K masu to má opravdu daleko.
Z dalšího pokrmu s názvem Armer Ritter, tedy chudý rytíř, nemusíte mít strach, že ve středověku kvetlo v německých oblastech kanibalství. Řeč je o osmaženém toastu namočeném v mléce a vejci. Proč „chudý“? Protože chléb je starý a „rytíř“ je ironie na něco, co vypadá ušlechtile, ale jsou to jen zbytky.
Němci dovedli podvodné názvy jídel až do nebeských výšin. Jídlo s hrozným názvem Herrgottsbescheißerle se dá přeložit jako „malí podvodníčci na Pána Boha“.
Prý vzniklo ve středověku v klášteru Maulbronn, kdy mniši v době postní podváděli přímo Boha tím, že do těstových taštiček schovali nadrobno nasekané maso smíchané se špenátem a bylinkami a zabalili tak, aby maso nebylo vidět.
Já v tom spíš vidím, že už tehdy měli němečtí mniši pochybnosti o Boží vševědoucnosti.
Mám ještě jeden příklad, že si v Německu ve „větrném“ humoru přímo libují.
Název jednoduchého jídla Handkäs mit Musik lze volně přeložit jako „sýr s hudbou“. Tím se myslí následky kombinace marinovaného sýru v octu, cibule a kmínu.
Po takové kombinaci se střevní reakce asi dají čekat.
Lapidárně řečeno, jde o sýr se zvukovým doprovodem.
Jak je vidět
Možná nejde o žádné podvody. Spíš o drobné jazykové hry, ve kterých si kuchyně dovoluje víc než jen nasytit. Stačí pár slov, a z obyčejného jídla je příběh, nadsázka nebo malé spiknutí mezi kuchařem a strávníkem.
A právě v tom je její největší kouzlo.
Zdroje:
knihy
Alan Davidson: The Oxford Companion to Food. Oxford University Press
Ursula Heinzelmann: Beyond Bratwurst: A History of Food in Germany
weby
www.zdfheute.de
www1.wdr.de
