Článek
V devadesáti letech 10. ledna 2026 zemřel Erich von Däniken a jeho smrtí se uzavřela jedna éra. Éra, kdy se spekulace tvářily jako věda a konspirace se pokoušely stavět na roveň serióznímu poznání. Byl to velký mystifikátor, který vystupoval s vědeckou dikcí a otevřel prostor lidem hledajícím něco, v co by rádi věřili.
V době vrcholu čtenářského zájmu o jeho knihy jsme viděli záhadu za každým stromem, mimozemšťané přistávali za každým komínem a z astronomie se stalo ideální pole pro vysvětlování všeho, včetně astronomických částek, jež mu jeho populární knihy vynesly.
Byl to borec.
Pamatuji si, jak jsem v knihkupectvích žadonila o jeho tituly schované pod pultem, jen abych udělala tatínkovi radost skvělým dárkem. Dänikenovy knihy jsem samozřejmě i četla. Nikdy mě ale nenapadlo podívat se na tohoto spisovatele pohledem gastronomické optiky, až dnes. Hned na úvod se přiznám, že tu není zase až tak o co stát, přesto se u toho tématu ráda na chvíli zastavím.
Číšník, barman a hotelový manažer
Zpočátku měl Däniken ke gastronomii nakročeno víc, než je známo. Po ukončení školy se vyučil v hotelnictví a pracoval v několika hotelech ve Švýcarsku. V roce 1964 se stal manažerem hotelu Rosenhügel v Davosu, kde řídil provoz včetně restaurace. V této době začal rozvíjet svůj zájem o mimozemské teorie a napsal slavnou knihu Vzpomínky na budoucnost.
Däniken byl několikrát odsouzen a strávil čas ve vězení kvůli majetkovým trestným činům souvisejícím s jeho činností v hotelnictví. Již ve věku devatenácti let byl odsouzen za krádež. Později, během práce v hotelech, byl obviněn z falšování záznamů, aby získal úvěry na financování nákladného bohémského života a cest označovaných jako výzkum. V roce 1970 byl soudem v Churu odsouzen za opakovanou a trvalou zpronevěru, podvod a falšování dokumentů. Vyměřený trest byl tvrdý: tři a půl roku vězení a k tomu pokuta tří tisíc švýcarských franků. Odseděl si přibližně jeden a půl roku, ve vězení sepsal větší část druhé knihy Bohové z kosmu. Poté s gastronomií „praštil“ a věnoval se už jen psaní a cestování.
To, že opustil gastronomii, plně chápu. Neměl ve svých teoriích o mimozemských civilizacích prostor k tomu, aby zkoumal, jakou hořčici mají ufouni nejraději a jak by si mimozemšťan usmažil „zemšťana“, aby si ho fakt vychutnal. Jsem si však jistá, že kdyby se v souvislosti s mimozemšťany zabýval gastronomií, zcela jistě by našel jasné důkazy a zdůvodnění, že se věci přesně takhle mají. Že hořčice je z jiné planety a technika smažení jakbysmet. Kdo umí, ten umí, a Däniken uměl.
Je jisté, že i on musel jíst, a vzhledem k jeho životnímu stylu ne špatně. Ovšem na jeho oblíbená jídla a chutě se nikdo neptal. Nebylo to zajímavé, protože témata, jimiž se zabýval, byla pro média atraktivnější než spisovatelův plný žaludek.
Při svých cestách se musel stravovat různorodě, ale nikdy to nezmiňoval. Tam, kam se dostával, chodil nebo se nechával přivézt vrtulníkem, michelinské restaurace určitě nebyly, ale něco jsem přece jen vypátrala.
Jde o lifestyle profil z dubna 2004 na portálu Plattform J, švýcarském online magazínu se sídlem v Bernu, od autorky Heidi Schwaiger. Dočetla jsem se zde konkrétní detaily o jeho chuťových preferencích. Vzpomínal na svou lásku k pikantnímu jídlu, například k maďarskému guláši s nakládanými papričkami nebo ke steaku s tlustou pepřovou krustou. Neměl rád neslané, nemastné verze jídel. Měl v oblibě červená vína, zejména starší Bordeaux a Cabernet Sauvignon z Ameriky, Austrálie a Chile. Jen pro zajímavost: preferoval hory před mořem, což není u Švýcara nic nepochopitelného.
Jestli jsem si v úvodu postěžovala, že nepsal o tom, co se vaří ve vesmírném UFO, beru vše zpět, neboť jsem přece jen něco našla. Narazila jsem na jistou linku mezi mimozemšťany a naší lidskou historií.
Tou linkou je spekulace o starověkých potravinách, například o maně jako produktu údajné mimozemské technologie, což však není původně z jeho hlavy. Jde o úvahy spojené s knihou The Manna Machine z roku 1978 od George Sassoona a Rodneyho Dalea. Autoři tvrdí, že mana byla formou řas produkovaných technickým zařízením, takzvaným „manna machine“, dodaným mimozemšťany Izraelitům; tato teorie se odvolává na mystické texty Zoharu.
Von Däniken knihu The Manna Machine podporoval a diskutoval o ní na konferencích Ancient Astronaut Society, kde s autory vystupoval. Jeho kniha Bohové byli astronauti biblickou manu rovněž zmiňuje. Teorie naznačuje, že Archu úmluvy obsahující nádobu s manou lze chápat jako součást technologického zařízení pro výrobu potravy.
Man hu – „co to je?“
„Man hu?“ (מָן הוּא) je hebrejský výraz z Knihy Exodus a doslova znamená „Co to je?“ nebo „Co je to?“. Když Izraelité na poušti poprvé spatřili manu, ptali se jeden druhého: Man hu? – Co to je?
Právě z této otázky vzniklo samotné jméno mana a já se tak trochu dänikenovským způsobem dopracovala k něčemu, co je v konečném důsledku čirou gastronomií.
Mana je biblický pokrm, který Bůh poskytl Izraelitům během jejich čtyřicetiletého putování pouští po Exodu z Egypta, jak popisuje Starý zákon. Tento zázračný chléb z nebe symbolizuje Boží prozřetelnost, prostředek, jímž pečoval o svůj lid.
Biblický popis zmiňuje, že se mana objevovala vždy ráno, měla vzhled jemné vločkovité látky podobné námraze nebo semenům, byla bílá a chutnala jako medový chléb či placka s olejem.
Věc je v konečném důsledku prostší, bez nutnosti Božího zásahu a péče o lidi bloudící pouští.
Jedna z hlavních přírodovědných hypotéz se přiklání k vysvětlení, že šlo o kombinaci tamaryšku a pačervce manového. Pačervec je drobný hmyz, který žije na tamaryšcích rodu Tamarix, saje jejich mízu a vylučuje sladkou lepkavou látku, takzvanou medovici. Tato hmota krystalizuje zejména přes noc, padá na zem nebo ulpívá na větvích a ráno ji lze sebrat jako bílé či nažloutlé kousky.
I u nás se prodává sicilská manna, která vzniká průmyslovým zpracováním sladké pryskyřice. V horách se ručně nařezává kůra jasanů a ztuhlá míza se následně používá jako sladidlo s typickou chutí a blahodárnými účinky na trávení, často ve formě krystalků připomínajících „kapky z nebe“.
A jsme doma.
Věřím, že záhada pana Dänikena je vyřešena, a pokud se rozhodnete s biblickou manou vařit, doporučuji ji jako sladkou náplň do trubiček, přesně tak, jak to dělají na Sicílii.
K tomu vám bude stačit:
250 g čerstvé ovčí ricotty
1–2 lžičky drcené sicilské many
citronová kůra
volitelně pistácie či kandované citrusy
Postup je jednoduchý. Ricottu krátce prošlehejte, vmíchejte mannu, není nutné ji zahřívat, přidejte citronovou kůru a podávejte samostatně nebo jako náplň, například do cannoli.
Pokud ještě nemáte many dost, zavedu vás do Washingtonu.
Restaurace Manna
Manna je restaurace umístěná v Museum of the Bible ve Washingtonu, D.C., vede ji známý americký šéfkuchař Todd Gray. Restaurace je inspirována biblickými motivy a kuchyní Blízkého východu a nese jméno podle potraviny, kterou Bible popisuje jako zázračnou potravu, již Bůh poskytl Izraelitům během jejich putování pouští.
Gray používá svoji verzi many jako dochucujícího prvku, takzvaného finishing spice, jímž pokrmy doplňuje na konci přípravy, například mořské kebaby nebo kuřecí pokrmy.
Muzeum jsem před několika měsíci navštívila, ale restaurace byla bohužel v té době zavřená. Ovšem muzeum za zhlédnutí určitě stojí a příště se do restaurace chystám a dám si něco s manou.
Ráda doplním ještě jednu zajímavost. Všimla jsem si malé pěstírny bylinek. V restauraci se totiž pracuje s bylinami a kořením doloženými v Bibli a v tradiční kuchyni Levanty.
Poděkování Erichu von Dänikenovi
Díky za všechny vaše troufalé teorie a úvahy. Bylo to vždy krásné čtení a věřím, že si tam nahoře všechna svá tvrzení ověříte, možná i revidujete. Ale vy nejlépe víte, co s tím vším dělat.
Určitě se shodneme na jednom: asi nebude nejdůležitější otázkou, odkud mana přišla, ale jak se proměnila v chuť, která přetrvala tisíce let.
A úplně na závěr doplním, že biblická mana, přírodní medovice i sicilská manna jsou tři různé věci, které spojuje především jméno a představa sladké hmoty, nikoli společný botanický původ.
Zdroje:
knihy
James E. Smith, The Pictorial Bible Dictionary
George Sassoon & Rodney Dale, The Manna Machine
web
https://www.washingtonpost.com/lifestyle/magazine/is-this-biblical-food-the-next-foodie-fad-this-chef-thinks-so/2018/08/03/1f2cafa2-8b60-11e8-8aea-86e88ae760d8_story.html?utm_source=chatgpt.com
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7463994/?utm_source=chatgpt.com
https://de.wikipedia.org/wiki/Erich_von_D%C3%A4niken?utm_source=chatgpt.com
