Japonský pilot vymontoval kulomet z havarovaného Zera. Chtěl postřílet domorodce

Shigenori Nishikaichi byl členem týmu 8 stíhačů, kteří doprovázeli letku bombardérů s úkolem zneškodnit cíle na ostrově Oahu, na Havaji.

Po těchto náletech se japonská letka znovu seskupila a zahájila návrat ke svým lodím Šókaku a Hirjú. Cestou je napadl roj amerických stíhaček Curtiss P-36A, který ale nestačil na modernější japonská Zera.

Japonská letka v tomto souboji zvítězila, ale Nishikaichiho stíhačka byla celkem 6× zasažena. Jedna ze střel se sice úspěšně vyhnula jeho koleni, ale další přesně prostřelila palivovou nádrž. I když si vytáhl černého Petra, měl štěstí v neštěstí, že jeho stroj s prostřelenou nádrží nevybuchl.

Japonští piloti byli před útokem na Pearl Harbor informováni, že v případě nouze nebo poškození mají přistát na malém, nejzápadnějším ostrově Havaje, na Niʻihau. Tam pak měli setrvat do tmy, neboť v noci je měla, na předem určeném místě pobřeží, vyzvednout japonská ponorka. Byli ujištěni, že je Niʻihau neobydlené, a nehrozí tak starosti a nebezpečí ze strany domorodců. Let z Pearl Harboru na Niʻihau trval zhruba půl hodiny.

Nishikaichi provedl rychlé výpočty a zjistil, že je pro něj bezpečnější přistát na ostrově, protože na letadlovou loď Hirjú by nedoletěl. K Nishikaichimu se připojil ještě další pilot, který měl taktéž potíže se svou stíhačkou. Piloti se tak společně snažili obkroužit ostrov, aby našli co nejvhodnější místo pro přistání.

Při obhlížení terénu oba piloti velmi rychle zjistili, že jim byly podány špatné informace o osídlenosti ostrova. V té době na ostrově žilo zhruba 182 lidí.

Nishikaichi dokonce rozpoznal kostel a před ním stojící polynéské domorodce. Pilot druhého letounu zamítl přistání na tomto obydleném ostrově a rozhodl se vrátit na Oahu, kde chtěl, jako předvoj kamikadze, zneškodnit jakýkoliv cíl, který by za to stál. To se mu nepodařilo a poslední, co se svým strojem zvládl, bylo prudce vystoupat do oblak a následně letadlo otočit střemhlav dolů a narazit do hladiny oceánu.

I Nishikaichimu rychle docházel čas a palivo, a tak hledal vhodnou plochu na přistání. Čím více se snažil něco najít, tím více si uvědomoval připravenost zdejšího obyvatelstva na jakýkoliv možný pokus o přistání nepřátelských letců. Všechny větší plochy, jako pole nebo louky, byly velmi pečlivě zorány, nebo na nich byly nasypané hromady kamení, aby co nejvíce znemožnily přistání.

Vyschlá nádrž nutila Nishikaichiho bezodkladně jednat. Naštěstí spatřil přehlednou louku, a tak se začal připravovat na tvrdý náraz. Jeho Zero už nebylo tak lehce ovladatelné a při přistávání narazil do drátěného plotu, o který urazil celý podvozek letounu. Vzhledem k tomu, že najednou přistával bez podvozku, přišla další tvrdá rána o terén, do kterého narazil spodní částí trupu letounu. Náraz byl tak silný, že mu uvolnil bezpečnostní pásy, a Nishikaichi tak narazil na palubní desku.

Celý přistávací manévr se zaujetím sledoval Howard Kaleohano, 30letý rodilý Havajan, místní farmář a správce ostrova. Paradoxně byl jedním z mála, kdo na celém ostrově mluvil plynule anglicky.

Farmář neváhal a ihned šel Nishikaichimu na pomoc. Společně se zbraní a vojenskými dokumenty, mezi kterými byla i mapa Oahu, pilota z letadla vytáhl a odnesl do svého domu, kde mu jeho žena později nabídla snídani. Nishikaichi si dal dvě kávy, rybu a hranolky a nabídl jako vděk farmáři cigaretu a japonské peníze. Kaleohano odmítl obojí.

Záhy se ukázalo, že Nishikaichiho angličtina není tak dobrá, jak by se mohlo zdát, přestože se jejímu studiu věnoval asi 4 roky. Farmář se později ve článku v novinách Honolulu Advertiser vyjádřil, že Nishikaichi uměl sice trochu anglicky, ale o útoku nebo válce neřekl nic. Na ostrově se naštěstí nacházelo pár jedinců, kteří ovládali japonštinu.

Nejprve povolali na překlad japonského 60letého včelaře, který však nebyl nadšený, že má s Nishikaichim mluvit, a po tom, co jej vyslechl, si své obavy jen potvrdil. Odmítl přeložit cokoliv, co pilot řekl, a beze slova odešel. Dalšími japonsky mluvícími překladateli byli japonští manželé Haradovi. Nishikaichi jim řekl vše, včetně útoku na Pearl Harbor a žádal o vrácení svých dokumentů a zbraně. Manželé Haradovi, protože stále neměli pocit začlenění do komunity Niʻihau, si taktéž, bohužel, nechali veškeré získané informace raději pro sebe. Všichni tři japonští obyvatelé ostrova se obávali o svůj život a bezpečí po tom, co by se roznesl útok japonského císařství na Pearl Harbor.

Na ostrově Niʻihau se nacházeli převážně původní obyvatelé Havaje, kteří se živili jako farmáři. Pásli ovce, chovali dobytek a velmi intenzivně včelařili. Ostrov se proslavil zejména vývozem šperků vyrobených z mušlí a produkcí medu, která ročně dosahovala až 80 tun. Přesto má ostrov velké nedostatky pitné vody, nenachází se tam totiž, vyjma deště, jediný sladkovodní zdroj. Každý dům musel mít povinně nádrž o objemu téměř 4000 litrů k zachytávání vody dešťové.

Obyvatelé ostrova byli milí, ale většinou negramotní. Sice se na ostrově nacházela jedna malá škola, nebyl o ní ale prakticky žádný zájem. Na ostrově také nebyla policie, vězení nebo soud. V této malé skupině obyvatel nebyl incest ojedinělou záležitostí, a i to se na místních podepsalo. Každý, kdo pak chtěl ostrov navštívit, musel projít zdravotní prohlídkou a hlásit důvod a délku své návštěvy u majitele ostrova, Aylmera Robinsona. Nehlášené návštěvy nebo přistěhovalci byli přísně zakázáni.

Protože obyvatelé Niʻihau o útoku na Pearl Harbor po přistání Nishikaichiho stále nevěděli, postarali se o něj jako o člověka, který potřebuje pomoct. Přivítali ho slavností Luau, která se odehrávala v domě Johna Kellyho. Nishikaichi se dokonce doprovodil na vypůjčenou kytaru během jím zpívané japonské písně.

Ačkoliv se na oko chtěl začlenit do komunity, neustále se snažil najít způsob, jak se dostat na místo domluvené pro vyzvednutí ponorkou. Nevěděl, že ponorka mezitím dostala jiný rozkaz, a to sledovat americké lodě.

V noci ze 7. na 8. prosince se i do odlehlého ostrova Niʻihau donesla zpráva o japonském útoku na Pearl Harbor. Obyvatelé si tak velmi záhy uvědomili, že mají v rukou nepřátelského stíhacího pilota. Ačkoliv si nebyli jistí, co přesně mají dělat, 8. prosince měl na ostrov přijet majitel, pan Robinson, bydlící na ostrově Kauai, na svou každotýdenní obhlídku a kontrolu. Než se rozhodli, jak se zajatcem naloží, zadržovali jej v domě Johna Kellyho.

S ním zůstávali v domě také manželé Haradovi. Yoshio Harada měl za úkol znovu Nishikaichiho vyslýchat a stále více si uvědomoval, že si získané informace dál nemůže nechávat pro sebe. Prala se v něm otázka cti a loajality, zda má pomoci svému krajanovi nebo ostrovanům.

8. prosince ráno pak zajatého pilota převezli traktorem na severní cíp ostrova, k přístavu Kii, kde měla kotvit Robinsonova loď. Ta se však neobjevovala a Nishikaichi chtěl tento čas využít pro citovou manipulaci, neboť rozpoznal v Haradovi jeho vnitřní emoční boj.

Protože Robinsonova loď nedorazila, zůstával Nishikaichi na ostrově jako nechtěný host. Byl sice pod dozorem, ale nebyl spoután. Stále se snažil tlačit na Haradu a jeho loajalitu k Japonsku, což vyvrcholilo společnou schůzkou 11. prosince, kdy se sešli všichni tři japonští muži, tedy postarší včelař, Harada a Nishikaichi, aby pomohli splnit Nishikaichimu poslání japonského vojáka zemřít se ctí ve snaze dokončit svěřený úkol.

Včelařova role byla jasná - získat pilotovy válečné dokumenty a zbraň od správce ostrova, který Nishikaichiho zachránil. Správce však odmítl cokoliv vydat, a včelař se celé akce odmítl dál účastnit. A tak se Harada a Nishikaichi rozhodli ukrást brokovnici s náboji ze stodoly na pozemku Robinsonových.

Díky tomu, že stráž hlídající Nishikaichiho byla zrovna v oslabení, podařilo se jim strážného spoutat a proklouznout prakticky bez problémů až k samotnému vraku letadla, který hlídal teprve 16letý mladík. Toho zajali a vydali se s ním, jakožto s rukojmím, k domu Kaleohana pro pilotovu zbraň a dokumenty.

Kaleohano se skrýval poblíž domu, ale po tom, co po něm Nishikaichi vystřelil a minul, rozhodl se Kaleohano vzít ukryté pilotovy dokumenty a běžet do vesnice varovat všechny obyvatele. Ti se díky tomu stihli schovat do odlehlých částí ostrova. Kaleohano se snažil dostat na horu Paniau, kde chtěl rozdělat signální oheň s úmyslem upozornit na nesnáze.

I když se podařilo obyvatelům založit signální oheň na nejvyšším bodě ostrova, Kaleohano nechtěl jen čekat, až se pomoc dostaví sama, a tak se rozhodl s dalšími muži vydat na dlouhou desetihodinovou plavbu proti větru na ostrov Kauai za Robinsonem.

Nevěděli, že ten se posledních pár dní snažil přesvědčit velitele okruhu ostrova Kauai k povolení jeho plavby na ostrov Niʻihau, neboť byla veškerá lodní doprava ze strany námořnictva zakázána. Když však Robinson uviděl signální oheň, došlo mu, že je zle. To vše se potvrdilo s příjezdem Kaleohana s posádkou, kteří předali informaci, co se na jeho ostrově děje. Díky jejich zprávě dostal Robinson povolení jet na ostrov společně s jednotkou námořnictva.

Mezitím v domě Kaleohana hledali Nishikaichi a Harada pilotovy ukryté vojenské dokumenty. To se jim nepodařilo, a tak ze zášti celý dům zapálili. Vrátili se k vraku, ze kterého vymontovali kulomety i s náboji. Nishikaichi pak úmyslně založil požár v kabině letadla, aby nepadlo do rukou americké armády. Kulomety naložili na připravený vozík pro případ, že by se hodily později, kdyby se místní nechtěli vzdát.

Značně posílení alkoholem pak procházeli tichou vesnicí a z ukradených zbraní stříleli všude kolem sebe. U toho vyvolávali jméno, v tu chvíli nepřítomného, Kaleohana, aby se vzdal a vydal dokumenty.

Místním obyvatelům ale s počínáním Nishikaichiho a Harady došla trpělivost. Jeden z obyvatel, statečný Ben Kanahele, se rozhodl jednat. Přesvědčil Haradu, aby sebral Nishikaichimu zbraň, což se mu podařilo. Ihned poté, co Nishikaichi předal svou brokovnici, se na něj Ben vrhnul.

Nevěděl, že Nishikaichi má schovanou další zbraň v botě. Nishikaichi zbraň hbitě vytáhl a Bena třikrát střelil - do hrudníku, penisu a kyčle. To ohromného Havajana ještě více rozzuřilo, a tak Nishikaichiho odhodil na kamennou zeď. V tu chvíli popadla Benova žena kámen a pilota několikrát udeřila silně do hlavy. Ben, aby měl jistotu, že jim pilot už nebude působit problémy, podřízl Nishikaichimu hrdlo svým loveckým nožem.

Harada, který si začal velmi rychle uvědomovat následky svých činů, obrátil brokovnici proti sobě a bez váhání stiskl spoušť. To vše se odehrálo 12. prosince.

Robinson, společně s Kaleohanem a námořníky, dorazil na ostrov 14. prosince 1941. Námořnictvo ohledalo mrtvolu pilota i letadlo, které místní obyvatelé po smrti Nishikaichiho skryli pod stromy, aby jej případné výzvědné japonské letecké jednotky neobjevily.

Ben Kanahele se zotavil ze všech střelných zranění i přes to, že některá byla velmi vážná. Později řekl, během rozhovoru s časopisem Examiner, že jeho žena byla jako šílená, když doslova vymlátila pilotovi kamenem mozek z hlavy. Odvedla však dle jeho slov dobrou práci. V roce 1945 dostal dvě prezidentská vyznamenání, a to Za zásluhy a Purpurové srdce.

Včelař, který v příběhu sehrál pouze okrajovou roli, byl vzat do vazby a vyslýchán na pevnině USA. Během svých výpovědí obviňoval zejména Japonsko. Nebyl nikdy odsouzen a později se vrátil na Niʻihau, aby zde dožil.

Irene Harada ztratila nejen manžela, ale také svou svobodu. Po celém incidentu byla považována za japonskou špionku a 15. prosince 1941 byla uvězněna na ostrově Kauai. Poté byla převezena do vojenské věznice na ostrově Oahu, kde byla údajně vyslýchána, ale bez úspěchu. Irene byla propuštěna na konci roku 1944, a ačkoliv se vrátila žít zpět na ostrov Niʻihau, do konce života byla nemluvná a zahořklá.

Kaleohana, správce ostrova a původní zachránce pilota, byl oceněn Medailí svobody.

Japonský válečný fanatizmus, který dlouhá léta přetrvával (viz také příběh Hiró Onody), zajistil mladému pilotovi slávu. Jeho činy byly jistě motivovány i naléháním jeho otce, který mu vštěpoval, že výcvik pilota stojí jeden milion japonských jenů. Zemřít tak, aniž by něco dokázal, by bylo více než neloajální. Existují spekulace, že Nishikaichi trpěl ještě před útokem na Pearl Harbor poruchou nervových spojení, protože střídavě začal ztrácet cit a cítil bolest v dolních končetinách a jeho zapojení v boji bylo nejisté.

V Hashihamě, jeho rodném městě, je dokonce postaven kamenný sloup, který byl vztyčen na jeho počest. Jeho „hrdinské činy“ nad Oahu jsou vytesány do žuly, která tvrdí, že hrdinně zemřel v bitvě. Jsou tam vyryta slova: „Jeho záslužný čin bude žít navěky.“

Nishikaichi byl původně pohřben na ostrově Niihau, kde bylo uvedeno také místo jeho úmrtí. Později pohřbila Nishikaichiho ostatky americká armáda na U.S. Army Cemetery No. 1, ale v roce 1956 byly ostatky převezeny do jeho rodné Hashihamy, kde o pět dní později mohla konečně rodina pilota uspořádat vlastní pohřeb a uctění jeho památky.

Zdroj: BEEKMAN, Allan: The Niihau incident (1982), SFGATE, j-aircraft