Článek
Mumiová mánie
Mumie se začaly pro jejich údajné léčivé vlastnosti používat zhruba ve 12. století. Zřejmě v té době ale lidé netušili, že vytvoří senzaci trvající dalších několik set let.
Mumia, většinou tinktura, byla léčivá látka dostupná v lékárnách po celé Evropě. Byla vytvořena z rozemletých částí mumií dovezených z egyptských hrobek. Bohatí mumie ve velkém konzumovali a chudí se je snažili sehnat všemi způsoby. Po staletí žily všechny vrstvy společnosti s přesvědčením, že je zázračná tinktura vyléčí, ačkoliv její chuť určitě nebyla žádným gastronomickým zážitkem.
Ve světě bez antibiotik však lékaři častokrát sahali k velmi bizarním „léčivým procedurám“. Nebylo tedy výjimkou, že jste na otoky končetin nebo chřipku dostali předpis na mletou lebku, kosti nebo maso.
Pouliční prodejce mumií, Egypt (1875)
Pravá mumie nad zlato
Guy de la Fontaine byl královským lékařem, který o účinku Mumia jako jeden z mála silně pochyboval. Nepochyboval jen o jejích léčivých vlastnostech, ale navíc byl svědkem padělání tinktury, která byla vyrobena z mrtvých těl rolníků v Alexandrii v roce 1564.
Jak už to tak bývá, lidé chtěli totiž za každou cenu vydělat na důvěřivosti a fascinaci, a proto se padělky objevovali stále častěji. Nikdo si nemohl být 100% jistý, že právě jeho tinktura je z pravé egyptské mumie.
Padělání však poukazovalo na enormní poptávku po tinktuře a nedostatečný import z Egypta. Potřeby evropského trhu nebyly ani zdaleka naplněny. Lékárníci a bylinkáři vydávali lékařské produkty z mumií do 18. století.
Na konci 18. století se měla taková mumie nacházet i ve výloze pražské lékárny. Tu vlastnil lékárník Václav Barka, který postupně stihl namlít a prodat část nohy mumie.
Dřevěná lékárnická nádoba na prášek z namleté mumie
Čerstvé je lepší
Byli také lékaři, kteří nevěřili na léčivé zázraky mumií, nýbrž byli přesvědčeni o léčivých účincích čerstvé krve a masa oplývajícím životní vitalitou a silou. Například anglický král Karel II. trpěl na neurologické záchvaty, na které mu až do roku 1909 lékaři podávali léky vyrobené z mletých lidských lebek právě zabitých mladých mužů.
A nemusíme chodit ani tak daleko od nás, hraběnka Alžběta Báthoryová, pocházející z Maďarska, nazývaná jako Čachtická paní, se stala, dle legendy, nechvalně proslulou pro svou zálibu koupelí v krvi panen, neboť si myslela, že tím získá jejich mládí a životní elán. O celkovém počtu obětí, způsobech vraždění a využívání těl se zdroje liší. Hraběnka je dokonce zapsána v Guinessově knize rekordů, která jí připisuje více jak 600 zavražděných panen pro využití jejich krve.
Z medicíny večerní zábavou
Zlom přišel v 19. století, kdy lidé přestali mumie a produkty z nich konzumovat k léčbě nemocí. Na druhou stranu viktoriánská éra s sebou přinesla pořádání zvláštních večírků, kdy se pro zábavu, jako zlatý hřeb večera, egyptské mumie rozbalovaly.
Vlna senzací z mumiových večírků začala úplnou náhodou během lékařského experimentu. V 19. století probíhaly zcela běžně veřejné pitvy (těla na takové pitvy byla často ukradena přímo z hrobů). Chirurg Thomas Pettigrew chtěl jednu ze svých akcí ozvláštnit, a tak v roce 1834 během „Royal College of Surgeons“ rozbalil mumii. A další fenomén byl na světě.
Hostitel měl během večírku za úkol pobavit publikum rozbalováním mumie. Pokud se mu to podařilo, byl váženým členem tehdejší komunity. Po úspěšném rozbalení se pak hosté vrhli na vysušené maso a kosti a se zájmem je prozkoumávali.
Prokletí mumie
S příchodem 20. století začala být veřejnost znechucena ničením důležitých archeologických pozůstatků z historie. Začaly přibývat historky o prokletích, a mumie se stávaly strašidelnými.
Vrcholem bylo objevení Tutanchamonovy hrobky. Vědci, i celá společnost, byli nadšeni z architektury, obsahu i historie. Během jejího prozkoumávání v roce 1923 však za podivných okolností zemřel lord Carnarvon, který celou expedici sponzoroval. Po vyšetření jeho smrti sice lékaři konstatovali, že zemřel přirozenou smrtí, nicméně pověrčiví spolubadatelé připisovali jeho smrt „Mumiině kletbě“, protože měli strach, že se na ně Tutanchamon zlobí za narušení jeho věčného odpočinku.
Moderní mumie
Egyptolog John J. Johnston chtěl ukázat, jaké to bylo zažít viktoriánskou dobu, a tak v roce 2016 uspořádal první veřejné rozbalení mumie od roku 1908. Johnston pojal rozbalování zčásti jako vědu, zčásti jako show a zčásti jako umění. Celá akce byla označena jako nevkusná a plná klišé. Vrcholem se stalo zjištění, že mumie nebyla pravá, nýbrž herec obalený v obvazech.
Dnes se to celé zdá být neuvěřitelné. Žádný seriózní archeolog by mumii nerozbalil, žádný lékař by rozhodně nedoporučil její požití. Vábení a tajemno pramenící z mumií zůstává však i nadále silné, o čemž svědčí i fakt, že jsou mumie k dostání na černém trhu. Hodnota jedné pravé mumie se na tomto trhu pohybuje zhruba v hodnotě 3 miliard USD. Je tedy zřejmé, že ani dnes není, pro některé lidi, osobní zkoumání mumií tabu.
Zdroje:
https://www.guinnessworldrecords.com/world-records/most-prolific-female-murderer
https://www.livescience.com/eating-egyptian-mummies
https://theconversation.com/why-did-people-start-eating-egyptian-mummies-the-weird-and-wild-ways-mummy-fever-swept-through-europe-177551
https://www.vice.com/en/article/mbqagn/uncovering-dead-victorian-mummy-unwrapping-party
https://www.cambridge.org/core/journals/british-journal-for-the-history-of-science/article/abs/unrolling-egyptian-mummies-in-nineteenthcentury-britain/56BF3B3408D2E13EB839FFD58CF738B4
