Článek
Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 se malý středoevropský stát během deseti let propracoval mezi světové hospodářské premianty. Čísla překvapí i dnes. Statistik Richard Hindls uvádí: „Ve 20. letech jsme z pohledu průmyslové produkce byli dokonce 9. nejvyspělejší zemí světa. Celkově jsme s naší silou ekonomiky obsazovali příčky ve druhé desítce.“
Proč se to podařilo? Československo zdědilo sedmdesát procent průmyslu bývalé monarchie a dokázalo z něj vytěžit maximum. Zatímco ostatní nástupnické státy se potýkaly s chaosem, Češi a Slováci stavěli moderní ekonomiku.
Rašínův geniální tah
Ministr financí Alois Rašín udělal geniální tah. Zavedl v roce 1919 stabilní korunu a zkrotil inflaci, která jinde ve střední Evropě ničila životy obyčejných lidí. Zatímco v Německu a Rakousku kvůli inflaci potřebovali lidé na nákup chleba celý kufr peněz, československá koruna zůstala stabilní. Pro běžné rodiny to znamenalo klid. Mohly plánovat, šetřit, investovat do vzdělání dětí. Nepanovala panika z ztráty úspor přes noc, jak tomu bylo u sousedů.
Výsledky mluvily jasně. Zatímco rakouský průmysl rostl mezi lety 1913 a 1929 jen o osmnáct procent, československý vyletěl o 72 procent. Znamenalo to práci pro statisíce lidí, růst měst, nové možnosti pro mladé. Ekonom Pavel Kohout to shrnuje: „První československá republika byla bez nejmenších pochyb vysoce vyspělou zemí.“
Pro obyčejné lidi to byla obrovská naděje. Dítě z vesnice mohlo získat vzdělání, najít si práci v továrně, vydělat si na vlastní bydlení. Kdo chtěl, mohl se dostat nahoru.
Škoda a ČKD jako národní pýcha
Plzeňské Škodovy závody se vypracovaly v druhou největší evropskou zbrojovku. Jejich výrobky jezdily po kolejích celého světa, jejich zbraně používaly armády od Balkánu po Latinskou Ameriku. Pro Čechy to byla obrovská pýcha jejich inženýři a dělníci dokázali konkurovat nejlepším na světě.
Škoda vybudovala skutečné impérium. Získala Spojené strojírny Ruston, část akcií státní Zbrojovky Brno a v roce 1925 se spojila s automobilkou Laurin & Klement. Vznikl také letecký závod Avia. Za krize dokonce založila obchodní společnost Omnipol, kde se za zbraně neplatilo penězi, ale zbožím.
ČKD zase ukazovalo, že Češi umějí nejen těžkou techniku, ale i jemnou elektrotechniku. Praha se stala centrem technických inovací. Mladí lidé nemuseli odcházet za prací do Vídně nebo Berlína. Práce byla doma. Živnostenská banka, která ČKD kontrolovala, ovládala na 60 průmyslových podniků a jako největší finanční ústav spoluvytvářela hospodářskou politiku celého státu.
Baťa a americký sen ve Zlíně
Tomáš Baťa způsobil revoluci. Zavedl ve Zlíně americké metody výroby a dokázal něco výjimečného: v roce 1924 zlevnil boty na polovinu a přesto platil svým dělníkům více než kdokoli jiný. Co to znamenalo pro rodiny? Baťovi dělníci si mohli dovolit koupit dětem kvalitní boty, manželkám nové šaty, sobě lepší jídlo. Měli pětidenní pracovní týden, když jinde se dřelo šest dní. V roce 1937 vydělávali 39 korun denně, zatímco republikový průměr byl 27 korun. Při takové mzdě už nemuseli počítat každou korunu.
Tomáš Baťa při práci
Po Tomášově tragické smrti převzal firmu jeho nevlastní bratr Jan Antonín a začal s masivní expanzí do zahraničí. Výsledky byly ohromující, v roce 1938 zaměstnávaly Baťovy závody 42 tisíc lidí doma a dalších 23 tisíc ve světě.
Rekordně nízká nezaměstnanost
Čísla jsou neuvěřitelná: 15milionové Československo mělo pouhých 38 000 nezaměstnaných. Dnes při desetimilionové populaci máme nezaměstnaných víc než dvakrát tolik. Prakticky každý, kdo chtěl pracovat, práci našel. Rodiny se nemusely bát, že otec přijde o místo a děti budou hladovět. Ekonomika stála na malých a středních firmách, podniky do pěti set zaměstnanců zabezpečovaly osmdesát procent pracovních míst. Existovalo pouze šestnáct společností s více než 2500 zaměstnanci. Třetina obyvatel pracovala v zemědělství, což se výrazně lišilo od dneška.
Elektřina změnila život
Československo se modernizovalo rychlým tempem. Elektřina, která byla dřív luxusem velkých měst, se dostala až do nejmenších vesnic. K roku 1937 mělo proud 88 procent obyvatel v českých zemích.
Život na venkově se změnil téměř ze dne na den. Místo petrolejových lamp elektrické světlo. Místo práce do setmění možnost číst a vzdělávat se i večer. Ženy se konečně zbavily nekonečného praní a dřiny v domácnosti.
Proč se všechno zhroutilo
V roce 1930 udeřila světová hospodářská krize. Ekonomika se propadla o šedesát procent, továrny zavíraly a propouštěly. Rodiny ztratily všechno, neměly co jíst a nevěděly si rady. V pohraničí zůstalo bez práce 70 procent lidí.
Vláda reagovala pozdě a špatně. Korunu devalvovala až v roce 1934, kdy už bylo příliš pozdě. Chyběl také kapitál - investoři začali utíkat už po pádu vídeňské banky Kreditanstalt v roce 1931.
Velká hospodářská krize připravila mnoho lidí o práci.
Když Hitler přišel k moci, situace se zhoršila ještě víc. Bohatí podnikatelé se vyděsili a začali utíkat. Guttmannové nechtěli riskovat a na podzim 1933 prodali své kamenouhelné doly v Orlové a odešli. Následovali Rothschildové a v roce 1938 odprodali Petschkové severočeské hnědouhelné doly za 100 milionů dolarů. Pro kupující, Živnostenskou banku, to byl nejhorší obchod v historii. Za pár měsíců po Mnichovu je musela pod cenou prodat Němcům.
Československo začalo utrácet za vojsko a obranu. Skoro desetina všech peněz šla na armádu a pevnosti. Továrny dostaly spoustu zakázek, tisíce lidí měly práci, ale stát se zadlužoval. Paradoxně toto úsilí přivedlo republiku na pokraj bankrotu ještě dřív, než ji pohltila válka.
Mladí muži, kteří měli slušnou práci a plány na budoucnost, najednou stáli v dlouhých frontách na úřadech práce. Manželky se musely naučit vařit z ničeho. Děti chodily do školy v záplatovaných botách.
Jak se změnila životní úroveň od první republiky
Podle politologa Lubomíra Kopečka není srovnání tak jednoduché: „Dnešní české hospodářství a společnost jsou v úplně jiné situaci, než jaká byla mezi válkami.“
Dnes máme sice vyšší životní úroveň, ale také menší sebevědomí. Spoléháme na zahraniční firmy, zatímco tehdy Češi stavěli vlastní průmyslové giganty. Dnes importujeme většinu technologií, tehdy jsme je vyváželi do celého světa.
Podle ekonoma Lukáše Kovandy si ale první republiku zbytečně idealizujeme: „První republika však občas bývá v současnosti poněkud idealizována. Mohou za to vzpomínky pamětníků, kteří si tu dobu s nostalgií barví růžověji, než jaká byla.“
Pravda leží někde uprostřed. Korupce existovala i tehdy, politické hádky také. Ale tehdy se zdálo, že země má jasný směr a vizi budoucnosti.
Viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří Tomio Okamura vnímá zásadní rozdíl: „Politici i průmyslníci měli vize – ne jak výhodně okrást republiku, ale jak nejlépe republiku budovat a udělat z ní ostrov bezpečí i prosperity.“
Meziválečné Československo ukázalo, že malý národ dokáže veliké věci. Za dvacet let vybudovali Češi a Slováci moderní průmyslovou zemi, která se řadila mezi světovou špičku. Možná nám dnes nechybí schopnosti, ale odvaha věřit, že to znovu dokážeme.
Zdroje: penize.cz, dejepis.com, ekonom.cz
