Článek
V červenci 2011 seděl Oldřich Vízner, filmový Saturnin, ve studiu pořadu Před půlnocí a Šárka Bednářová se ho ptala, jestli ve svých čtyřiašedesáti letech ještě může hrát. Odpověděl jí: „Mám tu výhodu, že i když nebudu moct chodit, pořád můžu hrát. Můžu hrát umírajícího nebo i mrtvolu. Mně zaplatí i za smrt.“ Zhruba o dvanáct let později se kvůli Parkinsonově nemoci musel s jevištěm rozloučit. Letos 6. května se dožil 79 let a narozeniny měl podle dcery oslavit v rodinném kruhu.
Saturnin, který se nesměl usmát
Do paměti diváků se Oldřich Vízner nejvíc zapsal jako sluha Saturnin ve stejnojmenném filmu Jiřího Věrčáka z roku 1994. Ještě sedmnáct let po premiéře ho udivovalo, jaký zájem postava stále budí, a přiznával, že si toho postupně začíná vážit. Takový ohlas při natáčení nečekal. Teď už počítal s tím, že si ho diváci budou se Saturninem spojovat až do konce života.
Natáčení označil za velice kruté, protože si celé dva měsíce musel hlídat výraz i pohyby. Podle režisérova přání se Saturnin nesměl ani jednou usmát a na radu své dcery se Vízner při hraní vyhýbal všem rychlým pohybům. Sám si k tomu hlídal rovná záda, která nesměl ohnout ani ve chvíli, kdy se pro něco shýbal. Improvizace nepřicházela v úvahu. „Takže ty dva měsíce, co jsme to točili, jsem byl neustále vážný a seriózní. Lezlo mi to na mozek, byla to deprese a vůbec jsem nevěděl, co z toho bude,“ řekl Vízner České televizi.
Když se ho Bednářová zeptala, kolik má se Saturninem společného, vzpomněl si na slova jedné režisérky: člověk musí mít v životě nahrabáno, aby měl při hraní z čeho brát. „Myslím, že trochu nahrabáno mám. Takže část Saturnina byla určitě ze mě. Z koho jiného bych to měl?“
Bratr ho od divadla zrazoval
K herectví ho podle jeho slov přivedli dva muži. Otec na rozdíl od maminky nebyl zručný, uměl si ale se vším poradit slovně a byla s ním legrace. Tím druhým byl o deset let starší bratr Jaroslav, který utekl z loďařské průmyslovky za divadlem. V padesátých letech ho z kádrových důvodů nepřijali na DAMU, k herectví se proto dostal přes oblastní scény v Uherském Hradišti a v Kladně. Oldřich díky bratrovi poznal kladenské divadelní prostředí, které ho lákalo i přes Jaroslavovo varování, že bude u divadla nešťastný.
Jaroslav v roce 1968 emigroval do Švýcarska a vrátil se až v roce 2001. Oldřich o emigraci nikdy neuvažoval, doma byl rád. Kdo není rodilý světoběžník, toho podle něj život v cizině většinou zničí.
Jaroslav mu zůstal vzorem, Oldřich si ale při hraní všiml, že se pohybuje a mluví podobně jako on. Snažil se této podobnosti zbavit, aby hrál po svém. Bylo to prý složité, protože krev člověk nezapře. Starší bratr zemřel v roce 2022.
Angažmá si domluvil po telefonu
Po absolvování DAMU v roce 1969 nastoupil Oldřich Vízner do kladenského divadla, kde zůstal osm a půl sezony. Dostával krásné role, ačkoli o divadle tehdy podle svých slov ještě nic nevěděl. Do pražského Činoherního klubu se dostal náhodou. Režisér Jiří Krejčík uvedl v kladenském divadle hru Penzion pro svobodné pány, aby v ní mohl své dceři svěřit hlavní roli. Když se inscenace později obnovovala v Činoherním klubu, nabídli Víznerovi, aby v ní hostoval v roli, kterou předtím hrál Josef Abrhám. Jakmile se ale Abrhám do role vrátil, Víznera bez jediného slova vystřídal a další sezonu už Vízner v Penzionu nehrál. O rok později Abrhám onemocněl a z Činoherního klubu zavolali Víznerovi znovu, jestli by za něj nezaskočil. Tentokrát Vízner souhlasil pod podmínkou, že dostane angažmá. Během jediného telefonátu si domluvil místo v souboru, kam by si sám netroufl a ve kterém nakonec působil 25 let.
Krejčík měl pověst tvrdého režiséra, který věřil, že kousek pravdy z herce dostane, jen když ho úplně zničí. Penzion se pod jeho vedením hrál přes deset let. Obnovené představení trvalo dvě dlouhé hodiny a dvacet minut. Vízner se ho postupně snažil zkracovat tak, aby si toho Krejčík nevšiml, a nakonec ubral asi dvacet minut. Krejčík Penzion zpracoval pro televizi i film. Na filmovou verzi se Vízner původně nechtěl dívat, aby ho při práci na vlastní roli neovlivnila. Když ji nakonec viděl, zjistil, že obsahuje i to, co při zkoušení považoval za své nápady. „Poklona panu režisérovi Krejčíkovi,“ řekl.
Později hrál v Divadle Ungelt nebo v ABC. Text se nejraději učil v zahradní restauraci, kam si po představení zajel na pivo. Díky hlasité hudbě z jukeboxu si mohl repliky přeříkávat nahlas, aniž ho ostatní hosté slyšeli. Za sebou má desítky rolí hlavně divadelních, sám rád zdůrazňoval, že je především divadelní herec. Filmových rolí podle svých slov mnoho neměl, o to víc ho těšilo, že si je lidé pamatují. Diváci ho znají jako studenta medicíny z Léta s kovbojem nebo prince Vilibalda z Arabely. V Sestřičkách Karla Kachyni z roku 1983 hrál řidiče sanitky Arnošta a běhal nahý ve sněhu. Při natáčení této scény na něj čekal stan s teplým čajem a dekou, do které se mohl zabalit. Nervózní byl podle svých slov před každou scénou, s věkem prý tréma neubývá. „Kdyby nebyla, je to člověku jedno. A to už je potom všechno jedno.“
Bratr zemřel po nehodě na Elbě
Oldřich měl ještě bratra Vladimíra, kameramana, s nímž v roce 1983 vyrazil na dovolenou na italský ostrov Elba. Postavili stany a na přenosném vařiči připravili večeři. Když si potom chtěli uvařit kávu, Vladimírovi při přípravě vařiče vybuchla v ruce plynová bomba. Na následky popálenin zemřel po šestnácti dnech v nemocnici, bylo mu teprve 43 let.
Po bratrově smrti se Oldřich začal potýkat s maniodepresí. Jak těžce ho tragédie zasáhla, později popsala jeho první manželka, herečka Jana Šulcová, která s nimi byla na Elbě. „Byla jsem u toho a dokážu to pochopit, jak to muselo s Oldou zamávat. Bylo to opravdu strašné a děsivé,“ řekla.
Šest dětí a přání živit se zahradami
S první manželkou Janou Šulcovou vychoval Vízner dcery Terezu a Rozálii. Když se rozvedli, našel si partnerku Zuzanu, se kterou se později dočkal třetí dcery Viktorie. Další lásku potkal v Divadle Ungelt. Byla jí o 25 let mladší herečka Vendulka Křížová, s níž prožil dvacet let a narodily se jim tři děti, Anežka, Albert a František. Ani po rozchodu se nerozešli ve zlém, přátelské vztahy si zachovali dodnes. Se všemi svými dětmi Vízner dobře vychází.
O svých šesti dětech mluvil v rozhovoru pro Českou televizi v roce 2011. Vzpomínal, že když měl teprve pět potomků, kdosi o něm říkal, že nemá všech pět pohromadě. „Ty mě uschnout nenechají,“ dodal. Dcera Rozálie zůstala divadlu blízko. V roce 2011 založila divadelní agenturu Familie, která pořádala představení. V nich hrál otec, matka Jana Šulcová a také Vendulka Křížová.
Na otázku, jestli by si herectví vybral znovu, odpověděl Vízner záporně. Práce s vlastní duší ho trápila víc než jakákoli fyzická dřina. Kdysi si představoval, že si pořídí džíp s přívěsem a bude lidem zakládat zahrady a pěstovat stromy. Při takové práci by podle svých slov nemohl nikoho ranit. V zahradách se už vyznal natolik, že dokázal poradit, kam co zasadit, aby rostliny časem příliš nevyrostly, nebo z čeho vysázet hustý stálezelený plot. „Takže jisté zkušenosti mám, ale potřeboval bych ještě 100 let na to si je užít.“
Za pomoc poděkoval Olze Menzelové
V květnu 2024, kdy mu bylo 77 let, se už přes rok potýkal s Parkinsonovou nemocí, kvůli níž musel herectví opustit. Finančně ho tehdy podporoval Nadační fond Jiřího Menzela, který spravuje režisérova vdova Olga Menzelová. Poslal jí vlastnoručně podepsaný dopis s poděkováním. „Herci neodcházejí do důchodu, herci hrajou, dokud můžou. Jsem vděčný za podporu a možnost nadstandardní péče v době, kdy už ze zdravotních důvodů nemohu hrát,“ napsal v něm. Dopis zveřejnila Menzelová.
Kdo dnes stojí po jeho boku
Na jaře 2025 deník Aha! napsal, že Vízner kvůli nemoci pobývá v léčebně dlouhodobě nemocných. List se odvolával na nejmenovaný zdroj: „Jezdí za ním děti a jsou mu oporou. Ale není to dobré, opravdu ta nemoc postoupila do těžkého stadia.“
V únoru 2026 o něm promluvila Vendulka Křížová, která ho pravidelně navštěvuje. „On říká, že na svůj věk se má dobře,“ řekla. „Vídáme se často, pomáhám mu.“
Před letošními květnovými narozeninami se redakce CNN Prima NEWS obrátila na jeho dceru Rozálii Víznerovou s otázkou, jak je herec oslaví. „Tatínek se má dobře, narozeniny oslavíme v rodinném kruhu,“ odpověděla.
Zdroje:
