Článek
Byl začátek sedmdesátých let a do kolínského divadla docházela dívka, která v tomto prostředí trávila čas už od dětství. Markéta Světlíková v divadelním zákulisí vyrůstala a tamní provoz znala velmi detailně. Oba její rodiče totiž aktivně pomáhali s chodem místní scény a tatínek Eduard Světlík navíc pracoval jako překladatel a spisovatel. Herectví se proto začala věnovat už v raném věku.
Když se v roce 1971 začal chystat filmový Metráček podle románu Stanislava Rudolfa, měl režisér Josef Pinkava před sebou pořádný oříšek. Potřeboval najít tu pravou Jitku Pažoutovou – holku, která by na plátně uvěřitelně ustála šikanu kvůli kilům navíc, první milostné karamboly i pocit, že nikam nezapadá. Zájem byl naprosto obrovský. Na konkurz dorazilo přes pět tisíc adeptek z celé republiky a v tomhle nekonečném davu se tehdy objevila i šestnáctiletá Markéta z Kolína. Pro ni se osudové setkání stalo vstupenkou do světa velké slávy a ze snímku se postupně stal jeden z nejúspěšnějších titulů své doby, ke kterému se diváci vrací i po desítkách let.
Detaily castingu a nečekaný dabing
Režisér Pinkava měl o své hrdince jasnou představu. O Markétě později uvedl, že měla silnější nohy a celkově působila jako holka „krev a mléko“, což přesně odpovídalo jeho záměru. Světlíková v té době aktivně sportovala, věnovala se vybíjené i atletice, a právě tato fyzická dispozice byla klíčem k jejímu úspěchu.
Zajímavostí je, že do finální podoby filmu promluvily i další budoucí hvězdy, ovšem pouze skrze mikrofon v dabingovém studiu. Přestože se Libuše Šafránková o roli Jitky ucházela, režisér ji nakonec obsadil jen hlasově – namluvila postavu Jitčiny štíhlé spolužačky Niny. Samotnou hlavní hrdinku v podání Markéty Světlíkové na rozdíl od mnoha jiných dětských rolí nebylo nutné předabovávat jinou kolegyní, herečka postavu Jitky nejen odehrála, ale také sama namluvila.
Ani atletická postava tehdy Markétě k roli nestačila. Aby Jitka Pažoutová na plátně skutečně odpovídala literární předloze o „nemožně tlusté holce“, musela Světlíková ještě několik kilogramů přibrat. Herečka na tento požadavek přistoupila, protože chtěla postavu ztvárnit věrně. Po letech uvedla, že byla sportovkyně, hrála vybíjenou a dělala i atletiku, takže záměrné přibírání pro ni nebylo snadné, ale byla to zkušenost, na kterou ráda vzpomíná.
Atmosféra natáčení
Samotný film vyprávěl příběh Jitky, která se obtížně vyrovnávala se svou nadváhou a krutými posměšky spolužáků. Všechno se změnilo ve chvíli, kdy objevila vrh koulí, tedy sport, kde se její tělesná konstituce stala předností. Film se natáčel mimo jiné v prostorách základní školy ve Vizovicích, což snímku dodalo na autenticitě. Vedle Světlíkové hrály tehdejší hvězdy jako Míla Myslíková, Helena Růžičková, Lubomír Lipský, Ladislav Mrkvička nebo Jaromír Hanzlík a tehdy také mladičký Vítězslav Jandák v roli Honzy.
Dobovou atmosféru snímku podtrhla hudba Angela Michajlova a píseň „Krása skrývaná“ v podání Miluše Voborníkové. Ve filmu zazněly i tehdejší hity jako „Dynamit“ od skupiny Olympic nebo písně Josefa Laufera a Jaromíra Mayera. Román, ze kterého Pinkava čerpal, napsal Stanislav Rudolf. Jeho knihy jako Kopretiny pro zámeckou paní nebo Nebreč Lucie patřily k nejoblíbenější četbě své doby a filmová adaptace Metráčku pomohla příběh Jitky Pažoutové dále zpopularizovat.
Snímek sklidil po premiéře mimořádný úspěch. Herecký projev Světlíkové působil civilně a lehce, bez ochotnických prvků. Popularita se dostavila rychle, lidé ji začali zastavovat na ulici a za svůj výkon si odnesla ocenění Malé zlaté slunce. Jako šestnáctiletá ovládla obří konkurz a krátce nato se díky své životní roli stala jednou z nejznámějších tváří tehdejšího Československa.
Zapomenuté filmové role Markéty Světlíkové
Po tomto úspěchu Markéta Světlíková další hlavní role už nedostala. Její filmografie se začala plnit vedlejšími postavami. Jednou se jen mihla v bílé zástěře jako servírka Božena v detektivce Holka na zabití, jindy tvořila komparz v sekretariátu hornické komedie Parta hic. Její jméno se sice ještě objevilo v Čase sluhů nebo Čarodějkách z předměstí, ale s každým dalším snímkem dostávala méně prostoru. Postupně se rozhodla filmovou kariéru ukončit a začala se věnovat jiným činnostem v rámci svého oboru, aniž by k tomu vydávala veřejná prohlášení.
Sama herečka tenhle ústup ze slávy nebere jako prohru. Ve svých vyjádřeních uváděla, že zatímco práce před kamerou jí připadala odtažitá, na jevišti nacházela bezprostřední kontakt a odezvu publika. Po absolutoriu na pražské konzervatoři se proto naplno věnovala divadlu. Prošla angažmá v Hradci Králové i v Příbrami, vrátila se na scénu v Kolíně a nakonec působila v pražském Semaforu. Právě v divadelním prostředí strávila podstatnou část své profesní dráhy.
Pedagogická kariéra a Divadlo dětí
V devadesátých letech založila v Praze na Malé Straně vlastní Divadlo dětí. Zde propojila hereckou profesi s prací s mladou generací, přičemž scéna sloužila jako prostor pro hraní divadla pro děti. I když scéna po několika letech z ekonomických důvodů zanikla, její zájem o pedagogiku přetrval. Rozhodla se prohloubit své vzdělání a v roce 1997 absolvovala obor výchovná dramatika na pražské DAMU. Herecká práce tak v jejím životě definitivně ustoupila výuce.
Jako pedagožka začínala na Základní umělecké škole v Praze 5 a následně vyučovala na Gymnáziu Jana Keplera. Na přelomu tisíciletí odjela na rok do Rumunska vyučovat české krajany v tamních školách. Po návratu se usadila v Orlických horách. V tomto regionu spojila své působení se ZUŠ Jaroslava Kociana v Ústí nad Orlicí a s Vyšší odbornou školou pedagogickou a Střední pedagogickou školou v Litomyšli. Její filmová dráha se uzavřela v roce 1999 komedií Dámě kord nesluší?, po které se už před kameru nevrátila.
O své profesní proměně v roce 2010 prohlásila, že učení je pro ni v podstatě režisérská práce a režírování zase práce učitelská. Mezi těmito činnostmi podle svých slov příliš nerozlišuje.
Soukromí a život v Orlických horách
Markéta Světlíková dnes našla svůj klid v podhůří Orlických hor. Přestože před několika měsíci oslavila jednasedmdesáté narozeniny, pozornost kamer už dávno nevyhledává. Pokud se ji pokusíte kontaktovat s prosbou o rozhovor, narazíte na zdvořilé, ale nekompromisní odmítnutí. K Metráčku už zkrátka řekla vše a svou energii raději investuje do soukromí mimo veřejné dění. Ostatně i její vizáž se od dob dospívající koulařky zásadně změnila. Jakmile totiž skončily pracovní povinnosti spojené s filmem, vrátila se k aktivnímu pohybu a přebytečných kilogramů, které tehdy musela kvůli roli povinně nabrat, se rychle a definitivně zbavila.
Dívat se na její životní příběh pouze optikou jednoho slavného filmu by ale bylo nespravedlivé a profesně nepřesné. Markéta Světlíková sice pro diváky navždy zůstane tou odvážnou Jitkou, ona sama však svou hlavní životní roli našla u učitelské katedry. Jako pedagožka se dlouhá léta věnovala dramatické výchově, kde pod jejím vedením vyrostly celé zástupy žáků. Zakládala divadelní soubory a své hluboké zkušenosti z prken, která znamenají svět, předávala dál studentům, z nichž mnozí později našli své uplatnění v profesionálních divadlech i u filmu jako herci či režiséři.
Film samotný přitom ani po letech neztratil na popularitě. Metráček se na obrazovky vrací pravidelně a nachází si nové diváky, které oslovuje tématem sebepřijetí a dospívání. Dnešní ideály krásy jsou už přitom úplně jinde. Jitka by dneska byla vnímána prostě jako holka s pár kily navíc a nejspíš by se nad její postavou už nikdo ani nepozastavil. Snímek tak zůstává autentickým obrazem doby, kdy byl společenský pohled na nadváhu odlišný od toho dnešního.
I když Markéta Světlíková nakonec našla životní naplnění v kopcích a za učitelskou katedrou, pro miliony diváků už prostě napořád zůstane tou odvážnou Jitkou, která se nenechala jen tak zlomit.
