Článek
„Zase je to ucpaný,“ culí se na mě manželka.
„Zkoušela jsi zvon?“ odpovídám.
„Co si myslíš, že tu posledních deset minut dělám?“ nadále se na mě culí manželka.
„Tak tam něco nalej,“ dobře radím.
„To jsem udělala včera. Nalila jsem tam celou lahev a nepomohlo. Nezavoláš instalatéra?“
Tato poslední věta mě donutí zvednout se ze sedačky. Instalatéra? Posledně jsme volali opraváře praček jen proto, aby vyfasoval tisícovku a řekl nám, že je pračka rozbitá. Ne, to zvládnu.
„Ukaž. Dej mi to.“
Manželka mi podává zvon. Zasouvám zvon do dřezu. Začínám prošťuchovat. Stále nic. Zvyšuji intenzitu. Opravdu, je to skutečně slušně zacpané. Nevzdávám se a prošťuchuji zvonem, co to jde. Stále nic. Zvyšuji intenzitu prošťuchování na maximum. Zvon… praská… Ta černá guma se prostě rozhodla, že se rozlomí vejpůl. Můj první zvon v životě, co se mi při používání rozlomil. Vztekle ho odhazuji do koše.
„Budu muset vyčistit sifon.“ odpovídám manželce, která nechápavě kroutí hlavou.
Ze zvyku a nedostatku sebevědomí shlédnu na internetu před akcí, než se do toho pustím, pro jistotu, pár videí a návodů. Vypadá to opravdu jednoduše. Nejsložitější část je rozhodně vyklizení skříňky pod dřezem.
Skříňka je prázdná, kýbl s hadrem připraven, jde se na to. Sifon odšroubuji velice jednoduše. Zarazí mě ale zjištění, že je sifon zcela bez jakékoli usazeniny nebo zacpání. Dá se říci, že je jako nový. Tak to musí být ta vroubkovaná hadice za sifonem.
Bohužel pro mě, ta hadice za sifonem pokračuje do vedlejší skříňky. Vyklízím tedy vedlejší skříňku plnou zavařenin a konzerv. Zjišťuji, že ona podezřelá hadice, z nějakého důvodu pokračuje zcela nezištně do další skříňky. Trochu se nám ta akce prodlužuje. Naštěstí pro mě, vyklízení a plnění skříněk je zcela v režii manželky.
Další skříňka je prázdná. Konečně. Dostali jsme se k odpadu. Snažím se vytáhnout tu prokletou hadici z díry a ejhle. Trochu se nám to vylilo, ale je venku. Odšroubovávám ji od zdi. Zjišťuji, že častým cezením horké vody ze špaget se ta harmonika na několika místech zúžila na šířku špagety. V kombinaci s usazeninami a dalším hnusem se stala zcela neprůchodnou. Nenapadá mě nic lepšího, než si vzít koště a pořádně jí prošťouchnout. Hadice se však v půlce rozlomí a moje snažení tak končí.
Následující den obstarávám hadici novou. Prý, co jsem s tím dělal. A že je to nestandardní něco takového umísťovat pod dřez. Já si to nevymyslel. Když už tam ta hadice byla, tak tam prostě bude. Instaluji novou, vroubkovanou hadici zpátky na své místo. Při utahování sifonu pod dřezem ovšem omylem zavadím o jakousi zpuchřelou hadičku s přívodem vody, která praská. Nastává katastrofa. Voda stříká všude. Naštěstí je čistá, ale pořád je to mokrá voda. Zběsile vysypávám skříňku s odpadem a uzavírám přívod vody. Když pominu pár naprasklých sklenic a rozbitých džemů vše dopadá dobře. Manželka si to nemyslí.
„Co kdybychom zavolali instalatéra?“ ptám se zamilovaně manželky.
