Člověk a jeho nevysvětlitelně příliš málo místa v obří manželské posteli

V životě najdete jen málo míst, která můžete považovat za opravdu bezpečné a která jsou jen a jen vaše. Postel je jednou z nich. Těch pár božských centimetrů měkoučkého místečka, kam si můžete po náročném dni odložit vaši přepracovanou tělesnou schránku, aby nabrala dost energie a brzy k ránu opět povstala jako fénix z popela do dalšího náročného dne.

Poměrně dlouhou dobu je vaše postel jen vaše. Nejdříve si jí příliš nevážíte a často jí opouštíte. Čím jste starší a moudřejší ale zjistíte, že ta vaše postel vlastně není až tak moc špatná a už tak často ji neopouštíte. Sem tam ji vyměníte za jinou, protože se do ní už nevejdete nebo když zjistíte, že jste v ní už moc dlouho. Nakonec dospějete do fáze, kdy jste v té posteli najednou na trvalo dva. Nepočítám mezifázi, kdy těch osob může být i více.

Ve dvou se všechno mění. Veškeré zažité stereotypy končí a vy si musíte zvykat na nové pořádky. Nejprve jste rádi. Postel používáte netradičně k jiným činnostem a spaní se moc nevěnujete. Později se opět vracíte jen ke spánku. Nebo si to alespoň myslíte, že se vracíte.

Nějaký čas poté zjistíte, že nejste až tak moc rádi, že v posteli nejste jen sami. Romantické usínání v objetí měníte za pohodlnější usínání na vlastní „nepřekročitelné půlce“ a zároveň s tím stanovujete demarkační linii vašeho spacího prostoru. Uvědomíte si absurditu existence společných přikrývek a pořizujete si přikrývky dvě.

Lidské hrdlo je skutečně neuvěřitelný orgán. Dokáže lehounce propouštět vzduch, potravu a nejrůznější druhy tekutin a suspenzí, a to v obou směrech. Rádo mění vnitřní barvu a díky tomu funguje jako indikátor nejrůznějších nemocí. Nejčastěji na bílou nebo temně nachovou. Buď vás bolí, nebo svědí, velmi často obojí. A v poslední řadě dokáže vytvářet nejrůznější zvuky, včetně chrápání.

Pokud sdílíte s někým lože a zaregistrujete, že dotyčná osoba tzv. chrápe, znamená to jednak, že už nejste zamilovaní, protože jinak byste si onoho zvuku jisto jistě ani nevšimli nebo byste ho považovali za slastnou, láskyplnou melodii. Také to ale znamená další probdělou noc, protože v takovém zvuku šílené zadřené cirkulárky řezající železné tyče se prostě spát nedá.

Spánkem uvolněné měkké tkáně v hrdle vašeho miláčka se proudem vzduchu nebezpečně rozvibrovaly. Akceleranty jako nadváha, alkohol a sedativa v různých vzájemných kombinacích v těle vašeho spolunocležníka sehrály svoji roli a posunuly hlasitost a intenzitu chrápaní na zcela novou, dosud neprobádanou úroveň. Často se tato ložnicová cirkulárka spouští ale i bez akcelerantů. Pokud selžou obvyklé metody odhlučnění jako syčení, bučení, klepání a plácání, můžete zkusit vše završit rázným šťouchancem do žeber, ale má to svá rizika.

Pokud vám to vaše spací polovička nevěří, lze k prokázání chrápající viny použít aplikaci na telefonu, která vám dokáže změřit délku i intenzitu (v dB) chrápání s přesností na 95%. Pokud skončí váš telefon v záchodové míse a vy se i přesto nechcete vzdát, můžete svému miláčkovi nabídnout následující způsoby léčby:

Často se stává, že ve vztahu můžete mít děti. Tato malinkatá stvoření rozsévající kolem sebe něhu a lásku k vám do postele za temných nocí velice rády přicházejí, aby se mohli řádně přitulit. Z už tak málo zbytkového místa se stává ještě méně místa, nebo dokonce žádné místo. S vyšším počtem dětí tento problém samozřejmě narůstá a graduje tím, že spíte buď na tvrdé hraně postele, nebo to už prostě nevydržíte a jdete si lehnout někam jinam.

Záchrana, říkáte si. Ach ta slast volných centimetrů tvrdé pohovky v obývacím pokoji! Extáze pro vaše hranou zubožená záda. Pak se ale ozve dunivá rána a dětský křik. Někdo spadnul z vaší bývalé postele. Všudypřítomný pohled vyčítavých očí uchlácholíte tím, že samozřejmě nechápete, jak se to mohlo stát, když jste šli vykonat jen potřebu, a ujištěním, že už se to znovu nestane. Živá zábrana a hrana je opět na svém místě. Vše je tak, jak má být.