Článek
Rok 2023 skončil a s ním i každoroční Silvestr. Pro část obyvatelstva, které se dožilo nového roku a které se ještě stále dívá na televizi, skončil i jeden z dalších dílů nefalšované silvestrovské zábavy. Česká televize (dále už jen ČT či vydřiduši) nepřekvapila nečekaně chaotickým programem a tisíckrát ohranými scénkami z let, kdy televize vážila více než lednice a barva byla pouze na papíře. Čekal někdo, že v programu bude něco, co jsme dosud neviděli? Nečekal. Nikdo nemůže být tedy zklamaný. I tak se nejenom mezi diváky zvedla nevídaná vlna kritiky.
„No to snad ne tohle! Za to platím koncesionářské poplatky? Ještě, že se dá přepnout na jiný program!“ Pan Ferda z diskuze.
„Čekala jsem, že to bude jako vždycky. A bylo. Musela jsem to přepnout, to se nedalo. Na ČT jsem se dívala už fakt naposled!“ Paní Liběna z diskuze.
Přepnout. Jiný program. Slova, která se objevovala v kritice silvestrovské zábavy v podání ČT, když vynecháme pojednání o koncesionářských poplatcích, nejčastěji. Přepnout ale kam? Kam diváci odešli? Na komerční televize, kde je silvestrovská zábava na obdobné úrovni (až na drobné výjimky) a jako bonus k tomu dostanete nálož nekonečných reklam? Ne díky! Tak kam tedy? Na tuto otázku jsem doposud nedokázal najít uspokojivou odpověď.
Dokud k nám o minulém víkendu nezavítala babička
„Tak co silvestr babi? Byla jsi u mladejch?“ ptám se o víkendu babičky.
„Nakonec ne. Bolelo mě koleno, tak jsem zůstala doma a koukala na televizi,“ praví babi.
„Na to se nedalo dívat, co?“ nadhazuji babičce udici.
„Ale jo. Dívala jsem se na Šlágr, koukla na Orloj a pak si šla lehnout.“
Nečekaná odpověď, která mě zaskočí. Šlágr? Ten přece zkrachoval.
„Nechceš víno babi?“ otázka ze slušnosti.
„Nechci. To bych začala zpívat.“
Pod názvem Šláger Originál, resp. Šlágr Muzika tkví staronová televize, klon zkrachovalé sesterské Šlágr TV se slavným majitelem Karlem Peterkou v čele, jehož naleznete v téměř každém jejím pořadu. (Obdoba TV Barrandov).
Po roce televizní hibernace musím televizi z donucení opět zapnout a ladím babiččinu stanici.
Tak sem odešli!
Tři mušketýři Portos s Aramisem bez Artose právě vyhrávají na klávesy, harmoniku a pějí u toho líbivé chorály, že by se za ně nestyděl ani božský Kája. To vše idylicky, na palubě plujícího parníku. Před nimi na parketu se kroutí v rytmu samby a dechovky nadšení tanečníci s věkovým průměrem 70+. Pak střih. Teleshopping s možností zakoupení cédéčka s Aramisem a k tomu dalších dvou CD jako bonusem zdarma. Akce hodná Horsta Fuchse! Střih. Zavalitý tlouštík leží v trávě u rybníka a zpívá o tom, že by si dal snídani.
Michal Tučný během jeho vystoupení v Divišově divadle. Žamberk. 1980.
Díváme se s babičkou toho večera až do pozdní noci. Vyvodím z toho pro mě 3 zcela zásadní závěry. Zaprvé, babička zpívá i bez opojení dvojkou vína. Zadruhé, poměr teleshoppingu ku poměru písniček se vůči původnímu Šlágru nezměnil, ale naopak dramaticky narostl. Zatřetí, na Šlág3ru (?) jsou i muzikanti, kteří hrají a zpívají opravdu dobře a je velká škoda, že kupříkladu celý jeden koncert Michala Tučného na silvestra na ČT, místo těch tisíckrát viděných scének, nespatříte.
Nicméně i tak ve mně převládá spíše pachuť a zlost nad tím, že je ČT tak břídilská, že nedokáže svým divákům nejen na silvestra nabídnout zajímavější a pestřejší obsah, včetně písniček od Tučného, Evy a Vaška a Moravanky. Nutí diváky utíkat k televizi s Karlem Peterkou plné prapodivných produktů, pseudoslev a teleshoppingu. Celé to pak vrcholí prodejem podivných akcií, se kterými se neobchoduje ani na burze.
