Článek
Onoho deštivého dne jsem v ranních hodinách bloudil v uličkách jednoho malého středočeského městečka a hledal něco zdravého k snídani. Nehledal jsem dlouho. Potraviny, ty nejblíže práci, byly jasná volba. Rovnou jsem zamířil skrze pokladnu k pečivu (vždy až u východu). Naštvané prodavačky uštěpačně komentující mojí neuvěřitelnou přidrzlost jsem si nevšímal.
Tentokrát jsem sáhnul po celozrnném rohlíku. Cenovka s cifrou 8,90 Kč mě nepotěšila, ale ani neurazila. Člověk do toho svého těla občas prostě musí trochu zainvestovat, aby mu pořád tak skvěle fungovalo.
A tehdy jsem ho poprvé spatřil. Jen na okamžik. Koutkem oka při odchodu. Lískooříškový croissant. S nekompromisní cenovkou 13,90 Kč, jakoby dával každému najevo svou výjimečnost a nadřazenost nad ostatním pečivem. Už tehdy jsem váhal nad tím, že svůj nákup možná přehodnotím, ale pak jsem si řekl:
Ne Daníku! Žádná čokoláda. Žádnej cukřík. Žádnej palmovej olej (určitě ho tam taky dali) . Ty budeš jíst zdravě. Na nějakej křupavej croissant pěkně zapomeň!
A tak se stalo
Téměř každé pracovní ráno jsem si v těchto potravinách kupoval celozrnný rohlík za 8,90 Kč, ale myslel jsem přitom na lískooříškový croissant za 13,90 Kč. Oněch pět korun tvořilo neúprosnou, nepřekonatelnou hranici mezi zdravou a nezdravou snídaní. Mezi zhřešením a dobrodinstvím pro mé vlastní tělo. Pak se ale staly dvě věci. Jednak jsem nepocítil, že by mi celozrnný rohlík dokázal, byť jen náznakem, pomoci zmenšit porci špeků a počet protrhlých kalhot na onom místě, ale také přišla první celosvětová krize.
Epidemie covidu-19. A ejhle! Cena celozrnného rohlíku začala stoupat. Cena lískooříškového croissantu ale kupodivu stagnovala. Na stoupající ceně celozrnného rohlíku jsem postavil svůj protiinflační přístup a boj o finanční nezávislost. Zbavováním se hotovosti, obměňováním akcií, dluhopisů a cizích měn v závislosti na rychlosti zdražovaní celozrnného rohlíku, jsem poměrně úspěšně partyzánsky vzdoroval. Díky rohlíku jsem tak téměř dokonale překonal všechny nástrahy žrouta úspor, dokud ale nepřišla…
Válka na Ukrajině
I přes to všechno, co pro mě celozrnný rohlík udělal a neudělal, jsem při prolomení hranice 13,90 Kč za jeden celý jeho proklatý kus sáhnul po lískooříškovém croissantu. Už jsem pochopil, proč tolik stojí. Nepochopil jsem ale, proč se jeho cena nemění. Celou tu dobu, co celozrnný rohlík cenově stoupal, croissant nic nedělal. Jako by byl zamrzlý v čase. Jako by ho rakouský dělostřelecký důstojník August Zang při jeho „věrozvěstování“ v Paříži v roce 1839 posvětil věčným protiinflačním kouzlem.
Vídeňská pekárna na 92, rue de Richelieu v Paříži kolem roku 1909. Zde kdysi její zakladatel August Zang vtělil duši předchůdci croissantu. Tehdy prý prohlásil: Budeš křupavý. Budeš návykový. Budeš obsahovat hodně nezdravé čokolády. Ale co je nejdůležitější: Inflace tě neovlivní, i kdyby celozrnný rohlík chtěl!
Ubíhají měsíce války na Ukrajině. Největší celosvětová krize všech dob a lískooříškový croissant stále drží. Cena 13,90 Kč. Neprůstřelná. Neměnná. Věčná. Kroutím nad tím jednoho dne opět v potravinách hlavou, když si tohoto počínání všimne prodavačka, která mě před lety počastovala ne zrovna vybíravými slovy. Za ty roky si už ale na moje probíhání skrz zakázaná místa zvykla.
„Taky to nechápete co?“ ptá se mě ve chvíli, kdy si čtyři kusy croissantu zrovna dávám do igelitového pytlíku.
„Ne. Je to k neuvěření. Někdo by řekl téměř zázrak,“ odpovídám.
„Zítra půjdou do akce,“ praví po chvíli a začne mi markovat útratu.
„Do akce? Jako že budou ještě levnější?“ nemohu popadnout dech.
Usměje se na mě a vrátí mi na mou stravenku.
„Jo. Budou v akci.“
Tu noc nemohu usnout. Převaluji se z boku na bok. Vrtá mi to hlavou. Je skutečně vůbec možné, že ten luxusní lískooříškový croissant půjde s cenou ještě dolů? Po tom všem? Že by se svět přece jen obracel k lepšímu? Svítá na lepší zítřky? Mám slzy v očích. Brečím do polštáře. Usínám až v brzkých ranních hodinách.
Neslyším budík
Facka od manželky. Procitnutí. Au!
„Za čtvrt hodiny otevíráš lékárnu! Vstávej!“ nechápající manželka vedle mě.
Vydáváš antibiotika, který stejně nemáš a ty se tu ještě válíš v posteli! Dělej Daníku!
Minuta na převlečení a zulíbání všech dětí, manželky a domácích mazlíčků. Vyměnit děravé trenýrky za jiné a obléct se - další dvě minuty. Tři minuty na zuby. Minuta na nafouknutí vyfouknuté koloběžky. A jsme na cestě. Už se řítíme! To stihneme! Práce, vlastně koníček nás volá! Pak nám ale zaškrundá v bříšku. Málem jsme zapomněli. Máme hlad. Snídaně je nejdůležitějším jídlem dne. Ta se nevynechává. Dáme si rychlou zajížďku.
Stojím v sekci pečiva před známým regálem a nemohu uvěřit svým očím. Lískooříškový croissant je tam. V poněkud nižším počtu kusů, než jsem zvyklý, ale přece. Poslední dva kusy. Co se ale změnilo je cenovka. Je teď žlutá a hlásí:
13,90 Kč AKCE! (závorka malým písmem, pouze s klientskou kartou, jinak 14,90 Kč)
Možná je to tím, že jsem ještě rozespalý. Možná tím, že nedokážu vstřebat šok. Bez rozmýšlení jdu rovnou na pokladnu a žádám, na kolenou prosím o formulář k založení klientské karty. Blbé dvě koruny. Jde ale o princip! Lékárnu už včas asi neotevřu, ale okrást se teda rozhodně nenechám.
„Vidíte, tak přece! Já vám to říkala, že se to vyplatí. Teď tam máme třeba za 20 tisíc bodů luxusní hrnec.“ praví nadšeně známá prodavačka.
Upisuji duši ďáblu, inkasuji klientskou kartu a vracím se k regálu s pečivem. Lískooříškové croissanty jsou ale fuč! Někdo byl rychlejší. Podezírám babičku s cukrovkou, která si kartu zakládala těsně přede mnou, ale kdo ví. Odpouštím celozrnnému rohlíku. Beru ho i za těch 14,90 Kč. Nakonec…nechutná tak špatně a třeba opravdu něco zhubnu.
