Článek
Novela Zákona o léčivech, která je v platnosti od 1. června tohoto roku přišla s novým systémem ochrany pacientů. Ve zkratce, výrobce léků (držitel rozhodnutí o registraci) nyní musí pro pacienty zajistit dodávky léků, u kterých hrozí výpadek na minimálně 1-2 měsíce. Zároveň jsou výpadkové, nenahraditelné léky zařazeny „SÚKLem“ (státní „prudící“ ústav pro kontrolu léčiv) mezi léky s příznakem LPOD (léčivý přípravek s omezenou dostupností).
Po zařazení na tento seznam dochází k zákazu jejich reexportu do zahraničí. Zároveň jsou lékárny a distributoři povinni hlásit skladové zásoby těchto léčiv. Objednávky u distributorů jsou poté regulovány tak, aby nedocházelo k hromadění zásob na jednotlivých lékárnách a aby byly rozprostřeny po celé ČR. Jedna velká lékárna si jednoduše nemůže nabrat tisíce balení, aby jiná menší v druhé dolní poté neměla pro své pacienty nic.
V neposlední řadě se léčivé přípravky ze seznamu LPOD stávají ohroženou skupinou, která je k dispozici pod přísným dohledem a teď pozor, čtete dobře: pouze pro lidi, nikoliv pro zvířata.
Jestli by se dal pan ministr Válek během funkčního období za něco pochválit, krom umění mistrné bagatelizace, politického nevyčuhování a splynutí s úřadem (a to jsem pravičák!), myslím si, že novelu zákona s LPOD vymyslel (on nebo někdo chytřejší na úřadě) celkem dobře, jen doma asi sám nemá žádného domácího mazlíčka, kromě manželky, jinak si to nedovedu vysvětlit. Po několika měsících fungování tohoto systému tak musím říct jedno: penicilín už máme, ale ne pro psy.
Příklad z praxe
Psík Alík (skutečné jméno) dostal na receptu od veterináře antibiotika - lék Klacid 250 mg. Alík má těžkou alergii na jakákoli jiná antibiotika, vyzkoušeno přes 5 různých druhů, krom zmíněného makrolidu. Alík je už staršího věku. Má to tzv. za pár. Blbě slyší, vidí, trpí demencí, nespavostí, inkontinencí, neustále na někoho štěká, má pokročilé revma, nerad chodí a teď ke všemu dostal infekci do operované kyčle. Rozvinula se u něho sepse a hrozí mu bezprostřední smrt. Dá se říci, že kopíruje běžné zdravotní neduhy průměrného lidského důchodce odpovídající jeho psímu věku.
Ještě před měsícem by měl majitel Alíka i jeho pes smůlu, já v lékárně bych mu zmíněný lék nemohl vydat, protože je zařazen mezi léky s příznakem LPOD a v takovém případě, jak již víme, je dle novely Zákona o léčivech k dispozici výhradně pro lidi, nikoliv pro zvířata. Alík by s velkou pravděpodobností zemřel. Teď má také smůlu, protože lék Klacid 250 mg se sice nachází v režimu omezené dostupnosti, ale díky bohu jeho silnější 500 mg brácha omezenou dostupnost nyní nemá (nevíme, jaká bude situace příští týden), díky tomu se nabízí náhradní varianta, rozkrojit „nerozkrojitelnou“ silnější pětistovku antibiotika na půlku a upravit dávkování.
Není to ideální, zapáchá to non lege artis přístupem, tableta je potahovaná, neměla by se půlit, ale jiná, lepší varianta neexistuje. Páníček je i tak šťastný a jeho psí geront je s velkou pravděpodobností zachráněn. O tom se koneckonců sám přesvědčím o několik dnů později, protože pán i s Alíkem přijdou na děkovací návštěvu. Tedy, přijde jen páníček, Alík celou dobu nevrle štěká venku před lékárnou.
Ve prospěch pacientů, v neprospěch mazlíčků
Možná se novelou zákona zvýšila ochrana pacientů před dopady výpadků léčiv, ale na úkor domácích mazlíčků, pro než jsou nyní léky zařazené na seznam LPOD zakázané zboží. Čert vem lék na hučení v uchu, bez toho naše zablešená kočka Naděžda chvíli vydrží, ale u antibiotik už může nastat problém. A to nemluvím o tom, co bude s akvarijními rybičkami, až někdo zakáže chloramfenikol.
Je mi také divné, že dosud nikdo na tento problém neupozornil a nevznesl nějaký hloupý dotaz na vládu či nedržel krátkou protestní hladovku, vždyť většina z nás zdraví svých mazlíčků upřednostňuje, či dokonce povyšuje nad zdraví vlastní.
Mě to tak vrtalo hlavou, až jsem oslovil „prudící“ úřad, zda to myslí s tím zákazem pro naše čtyřnohé miláčky vážně. Na odpověď jsem kupodivu dlouho nečekal:
Vážený pane magistře, dle § 82 odst. 3 psím. h) a l) ZoL platí, že objednaný LPOD lze použít výhradně k výdeji pacientům nebo poskytovatelům zdravotních služeb. Jelikož zvíře není z pohledu ZoL (ani veterinárního zákona) pacient a veterinární lékař není poskytovatel zdravotních služeb, je výklad v zásadě jednoduchý. Zvíře má smůlu. (poslední 3 slova doplněna mnou) S pozdravem
Je to tedy skutečně tak, mazlíčci mají smůlu. Alík má smůlu. Sbohem makrolide, sbohem oční Framykoine, sbohem léku na hučení. Jsi jen pro lidi a basta. Je to možná logické, možná drastické. Někdo se rozhodl, že raději odepíše domácí mazlíčky, než by se nechal dobrovolně lynčovat davy pacientů za to, že je něco zase ve výpadku.
Česká asociace farmaceutických firem tvrdí, že v ČR se obchoduje s více než 9600 variantami léků, a to jak na předpis, tak s volně prodejnými. Měsíčně je nahlášeno zhruba 188 výpadků z toho bývá nenahraditelných či velmi těžko nahraditelných několik desítek léků. I tak to není malé číslo, protože domácích mazlíčků je v ČR opravdu hodně (možná více než nás, když počítáme i akvarijní rybičky). I oni se často stávají pacienty, i oni potřebují své léky, které jsme si ale zamluvili jen pro sebe. Nebylo by lepší raději zakázat domácí mazlíčky a ušetřit je nesmyslných zákazů než si na nich vybíjet naši zlost a neschopnost?
