Článek
Od revolučního roku 1989 uplynulo již pěkných pár let. Nesvobodu. Sociální jistoty. Těžký průmysl. Nedostatek inovací a centrální plánování zaměřené na zajištění základních potřeb pro obyvatelstvo (analogický stav věcí nyní mají v Rusku, i když tam je to pro zajištění základních potřeb pro armádu). To vše a mnohem víc, jsme vyměnili, i přes řadu překážek a nástrah a neodpustitelných korupčních prohřešků, za věci dosud neprobádané a dříve naprosto nemyslitelné. Za svobodu. Za sociální nejistoty. Za otevřenou, tržně orientovanou globální ekonomiku. Za moderní průmysl. Za efektivní (možná lehce přehnojené a „přeagrofertizované“) zemědělství a za kvalitní služby.
I přesto si spousta lidí myslí, a nejenom myslí, ale dává to hlasitě veřejně, a často hned na úvod rozhovoru nebo ještě lépe znovu i k jeho konci najevo, větou:
Za komunistů bylo líp. Protože…
Argumentace jako nízká nezaměstnanost, volný pohyb osob nebo poměrně vysoké HDP na osobu v tomto případě působí spíš jako píchnutí do vosího hnízda, než že by se tím prolomily ledy. Dneska se tedy podíváme na 5 základních kategorií, které mohly být podle nespokojeného občana za komunistů lepší. Potraviny, bydlení, práce, vzdělání a zdravotnictví.
Takže proč bylo za komunistů líp, nespokojený občane?
Dokázali zajistit základní lidské potřeby
Začátek zápasu!
Člověk měl co jíst, kde bydlet a kde pracovat. Vše nám zajistil stát. Hm opravdu?
Ano, ale pouze v takovém základním režimu. Základní potraviny byly zajišťovány státem prostřednictvím systému cenových regulací a distribuce zboží. Pamatujte ale, že cenové regulace vždycky končí špatně a přinášejí spoustu problémů, viz. nedostatek PHM v Maďarsku. Některé základní potraviny byly k dostání velmi levně nebo v rámci přídělového systému úplně zadarmo. Na druhé straně výběr, kvalita a dostupnost potravin značně pokulhávala. Čekání v nekonečných frontách na maso s vidinou možného neúspěchu mělo ale i svá adrenalinová kouzla a bez manga nebo limety se to dá také nějak vydržet.
Bydlení bylo dostupnější a stát ho navíc solidně dotoval. Stavěl ve velkém sice monotónní, ale v něčem možná praktické panelové domy nevalné kvality. Člověk si nemohl příliš vybírat. Většinou nějaký ten byt ale získal. I tak existovaly oblasti, kde byl bytů nedostatek.
Co se týká zaměstnanosti, stát plně kontroloval trh práce a nabídku vzdělávacích institucí. Lidé byli často přidělováni na pracovní místa nebo na studium na základě potřeb státu a plánu hospodářského rozvoje. V důsledku toho byla zaměstnanost relativně vysoká, ale často šlo o nekvalitní zaměstnání s nízkými platy. Flexibilita trhu práce byla velmi nízká (i díky nedostatku soukromých podnikatelů) a zaměstnavatelé neměli příliš velkou motivaci ke zvyšování produktivity a kvality svých produktů.
Po sametové revoluci došlo k protržení izolovaného tržního pytle.
Dostupnost i nabídka potravin je v současnosti velmi dobrá. Co se týká ceny, neregulované potraviny tehdy stály v přepočtu podobně jako dnes. 1:0 vede kapitalismus a demokracie!
Nejhorší situace je nyní v dostupnosti bydlení, údajně je nejhorší od roku 1998. Člověk má sice větší svobodu při výběru bydlení a také je z čeho vybírat, nejenom z monotónní betonové šedi, ale došlo k drastickému nárůstu cen bytů a nájmů, což ztížilo přístup k bydlení pro některé skupiny obyvatel, nebo spíše většinu obyvatel. 1:1 komunisté srovnávají!
Když má člověk na výběr, většinou si vybírá práci podle toho, co ho baví. Nebo si myslí, že ho bude bavit. Násilné přidělování pracovních míst podle toho, jaký mám posudek ,nebo kde je zrovna mezera na pracovním trhu, je zvrácené a špatné. Navíc, když děláte pro sebe nebo svoji firmu, většinou se snažíte, aby vaše firma nezkrachovala, byla konkurenceschopná, než když děláte tak trochu nedobrovolně pro stát. Na druhou stranu chce mít v dnešní době každý vysokoškolský titul a zoufale nám scházejí lidé s dokončenými učebními obory. I tak si ale myslím, že zde opět vítězí kapitalismus. Máme tu stav 2:1 a poločas!
Bylo bezplatné zdravotnictví a vzdělání
Zdravotní péče a vzdělání byly za komunismu považovány za základní právo a byly poskytovány a přístupny zdarma všem obyvatelům. Stát se snažil zajistit, aby každý občan měl práci a přístup k vzdělání, a v tomto smyslu byla sociální politika komunistického režimu velmi silná. Lidé mohli získat kvalitní vzdělání (v rámci možností) a pracovat v různých oblastech, jako byla průmyslová výroba, zdravotnictví, školství, kultura, atd.
Nicméně i zde byly často problémy s kvalitou a nedostatkem prostředků. Zdravotnická zařízení a školy často trpěly nedostatkem financí a technologií, což se projevovalo například v horším vybavení tříd nebo v nedostatku moderních léků.
Političtí vězni a někteří disidenti mohli mít omezený přístup k některým léčivům nebo zdravotnickým službám. Tyto omezení byly často politicky motivované a mohly být součástí represí ze strany státu.
V oblasti vzdělání byla některá studijní témata omezována a upravována podle ideologických kritérií. To platilo především pro studium na vysoké škole. V době komunistického režimu byla totiž politická loajalita jedním z hlavních kritérií pro přijímání na vysokou školu, a to zejména na obory, které byly považovány za strategické pro režim (např. právo, ekonomie, politologie). Studenti museli prokázat svou oddanost komunistické straně a režimu, aby mohli být přijati a pokračovat ve studiu. Nicméně existovala i určitá míra akademické svobody a někteří studenti dokázali své politické názory a postoje zastávat alespoň v soukromí. (V některých benevolentnějších letech.)
Zdravotnictví a vzdělání v současnosti v České republice nabízejí vyšší kvalitu a širší spektrum služeb, ale stále existují některé nedostatky a problémy, například nedostatečné financování nebo přetížení systému. Zdravotní pojištění, které povinně platí každý zaměstnanec, kryje většinu nákladů spojených se zdravotní péčí, ale ne všechny. Některé léky nebo léčebné výkony mohou být pacientům účtovány navíc. Vzdělání na státních školách sice není poplatkové, ale studenti, v případě vysokých škol nebo internátů, musí platit za ubytování, stravu a další s tím spojené náklady.
Dostupnost, respektive nedostupnost některých léčiv v poslední době je také velkou kaňkou a otazníkem, jestli ten náš stát dělá pro vlastní občany maximum a jestli se někde v tom tržním kapitalistickém pytli nestala chyba.
Úroveň zdravotnictví je u nás dnes na velmi vysoké úrovni a jezdí se k nám kurýrovat i Češi bydlící v zahraničí - z USA, Austrálie, Kanady. Jednoduše proto, že u nich je zdravotní pojištění tak vysoké, že aby se člověk dostal na úroveň služeb v ČR, nevyplatí se jim ho hradit a radši jezdí k nám. Tady jednoznačný gól pro kapitalismus, respektive český kapitalismus 3:1!
Omezovat někoho podle toho, co si myslí, aby mohl studovat, nebo vůbec zasahovat do školních osnov podle idejí režimu? To je zvrácené 4:1 a máme tady konec zápasu!
Konec zápasu
Takže nespokojený občane, myslím si, že v případě potravin, práce, bydlení, vzdělání a zdravotnictví je to 4:1 pro kapitalismus a demokracii. Z mého pohledu máme lepší potraviny, práci, zdravotnictví i to vzdělávání. Komunisté to vyhrávají s bydlením, kde je dostupnost v současné době hlavně pro mladé rodiny naprosto tragická. Nedostatečně podporovaná.
Před revolucí bylo sice co jíst, bylo kde bydlet, bylo kde pracovat, ale za cenu malého výběru, časté nedostupnosti zboží, nevalné kvality zboží a potravin a monotónnosti. V dostupnosti bydlení to ale komunisté měli zvládnuté lépe a nenechali nás, a hlavně mladé rodiny, v tom takhle vykoupat.
A jak to máte vy?
