Článek
„Prosím tě, můžeš k němu teď vstát ty,“ škemrá zoufale maminka několikaměsíčního dítka, které se místo spánku rozhodlo proplakat už několikátou noc, a ona už je doslova na pokraji sil. „Já se musím vyspat do práce, živím přece rodinu,“ zní velmi často odpověď. Vztah rodičů, kterým osud nadělil malého nespavce, v tu chvíli začíná dostávat vážnou trhlinu. U tučňáků tohle nehrozí. Proč?
On mi nepomůže, nechal mě v tom
Narození dítěte s sebou přináší nádherné chvíle, ale i stres a únavu. Minimálně v případě, když se několikaměsíční potomek prostě rozhodne, že se raději chvilkami prospí ve dne a v noci bude řádit. Nebo když začnou zlobit zoubky a trvá to pár měsíců. A když není po ruce žádná babička, která by s ponocováním alespoň dva či tři dny vypomohla, je na rodinný rozkol zaděláno. Mladá maminka má celkem oprávněný pocit, že ji manžel ve chvíli, kdy je těsně před fyzickým zhroucením z vyčerpání, nechal na holičkách.
Odpovědnost živitele rodiny
Pravdu mají do jisté míry oba. Manžel se opravdu potřebuje vyspat, ale určitě to nemusí být každou noc. Nedochází mu totiž, že i jeho žena potřebuje spát, protože přes den se nezastaví, zejména, když má potomků víc. Mladá maminka pak logicky považuje partnerovu neochotu alespoň dvakrát za týden vstávat k dítěti místo ní za čirou sobeckost a pohodlí a láska k partnerovi, který jí před oltářem sliboval modré z nebe a při prvním problému ji nechal ve štychu, začne pohasínat.
Tučňáci to mají vychytané
Tučňáci uzdičkovití (Pygoscelis antarcticus) kteří musí v přeplněných, hlučných koloniích tučňáků nepřetržitě hlídat svá mláďata, řeší tentýž problém tisícovkami pársekundových mikrospánků, které jim umožňují zůstat ostražití, uvedli vědci v časopise Science. Toto mikroklimbání je dostatečné na to, aby dokázali fungovat celé týdny.
Pomrkávají jako unavení řidiči
„Tito tučňáci vypadají jako ospalí řidiči, kteří pomrkávají ve snaze zůstat vzhůru. Prostě otevírají a zavírají oči, a to nepřetržitě po dobu několika týdnů,“ uvedl Niels Rattenborg, výzkumník z německého Institutu Maxe Plancka pro biologickou inteligenci a spoluautor nové studie, pro agenturu Associated Press. „Překvapivé je, že jsou schopni normálně fungovat a úspěšně vychovávat svá mláďata,“ dodal.
Mikrospánek má podle vědců u tučňáků významnou regenerační funkci. Vědci zdokumentovali i několik dalších zvířat se zvláštními spánkovými adaptacemi. Například fregatky mohou během letu spát jednou polovinou mozku v provozu. Rypoušové severní si zase mohou během hlubokého ponoru zdřímnout na 10 nebo 15 minut v kuse. „Mikrospánek tučňáka uzdičkovatého se ale zdá být novým extrémem“, tvrdí vědci.
Do hlídání a výchovy se zapojují oba rodiče
Tučňáci se o péči o své potomky dělí. Žijí ve vysoce stresujícím prostředí přeplněných kolonií, kde se nacházejí i predátoři. Permanentní ostražitost je tak nezbytná a mikrospánek je úžasnou adaptací, která umožňuje prakticky neustálou bdělost.
Spánková deprivace je zhoubná
Lidský mikrospánek mívá bohužel spíše tragické následky, zvlášť za volantem. Jenže, kdo měl to štěstí a nezažil malého nespavce, nemá tušení, jak náročné je, když se člověk den za dnem, týden za týdnem, nevyspí.
„Čím méně lidské tělo spí, tím větší má tendenci se vypínat pomocí mikrospánku, a to i několikrát za sebou,“ říká David F. Dinges, který realizoval studii zaměřenou na spánkovou deprivaci. Dinges přirovnává stav nevyspalých lidí k osobám lehce podnapilým. Jejich reakce jsou totiž výrazně pomalejší, než když se nacházejí ve stavu střízlivém. Výkonnost osob deprivovaných nedostatkem spánku se navíc postupně zhoršuje.
Podle vědců se spánkové deprivaci nedá přivyknout a může mít fatální následky. Pro tatínky malých nespavců je to jasná zpráva. Konec s výmluvami na práci! Není úplně nutné dělit starost o dítě půl na půl, jako to dělají tučňáci, ale ruku na srdce. Alespoň dvakrát týdně by mohl místo maminky vstávat k ječícímu potomkovi tatínek.
A jak jste nespící dítě zvládali u vás doma?
