Článek
Převalovala jsem se a nemohla znovu usnout. Tohle nemá cenu, řekla jsem si a vstala. Šla jsem se podívat na balkon. Stromy před naším domem měly modrou barvu a tráva se stříbrně třpytila. Bylo ticho, které se tetelilo. Vždycky vidím alespoň nějaká rozsvícená okna ve vedlejších domech. Dneska nic. Všude tma.
Sakra všem se povedlo usnout a spát.
Vrátila jsem se do postele, koukla na mobil. Otevřela zprávy: „Jak se máš?“ Bez podpisu. Číslo neznámé. To bude nějaký omyl. Vymazala jsem to.
Nalila jsem si mléko, dala ohřát. Do hrnku jsem přidala med, tak mi to dělala maminka.
Pustila jsem televizi.
Na první stanici chlap s kloboukem, jde po ulici, je přítmí. Najednou se otočí, podívá se na mě a zeptá se: „Jak se máš?“ Zírám a rychle přepínám. Ani nevím co je to za kanál. Tančí tam dvojice a v tom zpěvačka s doprovodným orchestrem začne zpívat: „Jak se máš? Jak se máš?“ Koukám jako blázen a cvakám postupně na všechny kanály. Detektivka… tak snad. Lupič s maskou přes hlavu, přeskočí plot, vnikne do pokoje, plíží se k posteli, kde spí nějaká žena. Přikryje jí ústa rukou a zeptá se: „Jak se máš?“
„Ježíšmarjá, co to je?“
Rychle vypínám televizi. Zapnu notebook. Rovnou kliknu na zprávy, svět se pominul, nebo co to je? Snažím se přejíždět zprávy. Herečka Nováková nám odpověděla jak se má v předvánočním čase. Předseda svazu sportovních rybářů na otázku jak se má, neodpověděl…
Panebože, sklapnu noťas a zírám do tmy. Mléko vystydlo a vytvořilo škraloup.
Šourám se do kuchyně a zapnu konvici. Skoro po slepu nasypu kafe do svého nejmilejšího hrnečku. Voda se vaří.
Dneska už neusnu, tak si budu číst. Sahám do knihovny pro svou jistotu… Otevřu uprostřed, knížku, kterou čtu už po několikáté… Cože!? Čtu na stránce 47. Zeptal se jí, když vystoupila z vagonu metra: „Jak se máš?“ Vracím knížku do knihovny. Zdá se mi to nebo magořím?
Zaleju kafe, sednu si na postel. Nic. Ticho.
Dosrkám kafe. Kupodivu pomohlo. Je mi skvěle. Rozsvítím malou lampičku nad postelí. Podívám se do hrnečku na usazený logr. Vždycky si z něj jen takhle hádám předpověď do příštích dnů. Musí se vylít na talířek, třikrát tak jako zahoupat nebo zatočit a nechat chvíli stát. Vytvoří obraz a z něj se může hádat. Tak už to dělala moje babička i maminka.
Jdu pro talířek do kuchyně. Sahám pro něj do skřínky, drcnu do hrnku a zbytek kafe i s logrem se vylije po lince. Kape i na podlahu. Tmavá skvrna se mění v písmena, slova.
Zavřu oči, sedám si na zem u linky a přeju si, už aby přišel den.
