Článek
Nevím, co přesně si o problematice vzniku a vývoje živočicha s odborným názvem homo sapiens sapiens myslí Donal Trump. Dost možná si o ní nemyslí vůbec nic, protože se o podobné věci vůbec nezajímá, případně jim absolutně nerozumí. Je vysoce pravděpodobné, že by Trump taky klidně tvrdil, že Slunce a Měsíc jsou planety, a že by - podobně jako románový Sherlock Holmes - považoval za zcela nepodstatné vědět, zda se Země otáčí kolem Slunce, nebo naopak Slunce kolem Země.
Lidé jeho typu nepovažují všeobecné vzdělání za hodnotu, protože jsou si velmi dobře vědomi toho, že sebelepšími teoretickými vědomostmi z fyziky, astronomie nebo třeba biologie se člověk k majetku v hodnotě miliónů či dokonce miliard dolarů v 99,99 % případů určitě nedostane. I ten nejšpičkovější vědec vydělává podstatně méně než spekulant s kryptoměnami a dokonce ani ta Nobelova cena není zas až tak velký „ranec peněz“, jak si mnozí myslí.
Dvojnásob pak lidé typu Trumpa vědí, že už vůbec se znalostmi a vědomostmi nevyhrávají volby. Podstatné části, ne-li dokonce většině (nejen) jeho voličů je totiž srdečně ukradeno, je-li Země placatá, kulatá nebo třeba krychlovitá, protože kvůli tomu přece „chleba levnější nebude“. A už vůbec takové lidi nezajímá, jestli politik, kterého oni podporují, má elementární znalosti, které by mělo mít každé průměrně inteligentní dítě v páté třídě na základní škole, protože „za to si taky nic nekoupí“.
Dalším faktem je, že ne až tak malá část voličů - a pro voliče populistických politiků to platí dvojnásob - jsou lidé nepříliš vzdělaní (pokud ne rovnou naprosto nevzdělaní) a (velmi eufemicky řečeno) intelektuálně značně podprůměrní. Takoví na svá školní léta nevzpomínají zrovna v dobrém. A zpravidla to jediné, co si z pobytu na základní škole odnesli s výjimkou schopnosti podepsat se a přečíst si dvě věty na facebooku či síti X, je zavilá nenávist vůči všem „šprtům“. Přičemž v jejich představách je oním „šprtem“ úplně každý, kdo je schopný bez velkého přemýšlení „ze sebe vysypat“ všechny planety Sluneční soustavy, letopočet objevení Ameriky nebo třeba jména hlavních měst alespoň 15 ekonomicky nejvyspělejších zemí světa.
Takovým tudíž nejen že vůbec nevadí, když jejich politický favorit si, dejme tomu (je to jen příklad, netvrdím, že zrovna toto říkal Trump), plete rok vzniku USA s rokem konce druhé světové, ale naopak jsou pro ně podobné základní neznalosti spíše „plusovými body“. Zdá se jim totiž, že dotyčný politik je „jedním z nich“, což je jim dvojnásob sympatické. Někteří populisté tento fakt buď vědí, nebo aspoň tak nějak instinktivně tuší, a proto - aby si tyto lidi naklonili - čas od času záměrně veřejně vystupují jako nevzdělaní hlupáci a/nebo primitivní hulváti.
V případě USA pak vstupuje do hry ještě jedna nesmírně významná politická „karta“, kterou jsou fanatičtí křesťanští fundamentalisté. Američtí ultrakonzervativní evangelikálové jsou něco, co si zde v Evropě představujeme jen velmi obtížně. Proti nim jsou i ti (slušně řečeno) podivíni z Hnutí pro život nebo z Aliance pro rodinu (o jejichž nebezpečnosti jsem psala zde nebo zde) pořád ještě hotový čajíček. Přijde nám to asi nepochopitelné či nepředstavitelné, ale v americkém „Bible beltu“ žije ne jenom pár stovek bláznů (jako zde v Evropě), ale mnoho milionů lidí, kteří jsou zcela nezvratně přesvědčení o tom, že naše planeta je sotva 10 tisíc let stará a všechno, co na ní žije včetně nás samotných, před těmi pár tisíci lety jakýsi kouzelný dědeček osobně uplácal z trochy prachu.
Což je představa, která připadá naprosto směšná i emeritnímu pražskému arcibiskupovi a kardinálu Dukovi, jinak jednomu z nejkonzervativnějších katolíků, jaké v naší vlasti aktuálně máme. Tedy přinejmenším v době, kdy psal učební texty o Starém zákoně pro studenty teologie, mu podobná představa naprosto nesmyslná připadala a doslovný výklad prvních kapitol knihy Genesis kategoricky odmítal. Ovšem texaský vidlák rozhodně není evropský teolog, a to ani teolog tak extrémně konzervativní, že se názorově rozchází i s papežskou kurií.
Proto by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby zrovna u těch „vidláků z Bible beltu“ nechtěl „Doník“ zabodovat prohlášeními typu: „Já nepocházím z opice, jako že je živý Bůh nade mnou“. A to bez ohledu na to, jestli podobnému blábolu opravdu věří nebo mu ve skutečnosti nevěří ani náhodou nebo (vzhledem ke svému vzdělanostnímu deficitu) si původem člověka ani omylem není jistý.
Volení „alfa samců“ - a občas by to chtělo ještě více uvozovek, protože se ve skutečnosti jedná o zakomplexované chudáky, co si na ty alfa samce jenom hrají - typu Donalda Trumpa je ovšem tím nejlepším důkazem pro skutečnost, že nejen lidoopi jako šimpanzi a gorily, ale i mnohé jiné opice (paviáni, kočkodani nebo makakové) jsou našimi velmi blízkými příbuznými. Spousta lidí prostě pořád nejraději následuje toho opičáka, který úspěšně předstírá, že je největší a nejsilnější, a který tudíž umí nejvíc řvát a nejteatrálněji se bušit v prsa.
Je to smutné, ale i mnoho velmi inteligentních a vzdělaných lidí prohlašuje (v tom nejlepším případě) něco jako: „No, on se mi ten Donald fakt moc nelíbí a ve spoustě věcí s ním nesouhlasím, ale aspoň je to silnej chlap, kterej dokáže třísknout do stolu a tak si myslím, že udělá pořádek.“ Případně: „No, vona by ta Kamala asi nebyla tak špatná, některý názory má docela dobrý, ale je taková ňáká moc nevýrazná a slabá, takže by si ji takovej Putin nebo Si namazali na chleba.“
V čem se tedy lišíme od té opičí tlupy? Prakticky v ničem.
Je tedy hloupé si namlouvat, že jsme něco více než jenom „nahatý vopice“.
Spousta lidí, často dokonce většina, prostě chce silného vůdce, který „umí pořádně praštit do stolu“. Za tím jsou ochotní jít málem do pekla - a občas téměř doslovně do pekla. Není to totiž nic nového pod Sluncem - o čemž svědčí minimálně dějiny posledních sta let. Včetně toho, že ta touha pojďme všichni spolem za největším volem se nevyhýbá ani lidem vysoce inteligentním a velmi vzdělaným - to jen takové drobné připodotknutí pro ty, kteří si myslí, že by něco zásadního změnil nebo zlepšil nějaký typ volebního censu, kdy by, dejme tomu, lidé s IQ pod 100 buď nesměli volit vůbec, a nebo by jejich hlas měl dejme tomu jen poloviční hodnotu hlasu člověka s IQ 110-130 a třetinovou hodnotu hlasu člověka s IQ nad 130.
Před pár dny jsem se dívala na dvoudílný film o Norimberském procesu (je zatím volně dostupný na Youtube) a vzpomněla jsem si i na knížku Norimberský deník, kterou napsal americký vojenský psycholog dr. Gilbert. Tak jsem se k ní vrátila, abych si osvěžila hodnoty IQ jednotlivých obžalovaných - a není to zrovna příjemné zjištění.
Tím úplně nejhloupějším byl zuřivý antisemita a patrně i psychopatický sadista Julius Streicher, vydavatel propagandistického plátku Der Stürmer. Je vcelku zajímavé, že tento člověk (který se ve finále ukázal také jako strašlivý zbabělec) byl odporný dokonce i ostatním obžalovaným, kteří vedle něho ani nechtěli sedět. Tato opravdu po všech stránkách odpudivá kreatura dosáhla hodnoty IQ 106 - a to ještě jako starší 60 let při konečném výpočtu získal právě za věk jistý „bonus“, takže možná ve skutečnosti byl ještě o něco hloupější.
Naopak výše na Mensu dosáhli všichni tři, kteří byli nakonec zproštěni obvinění, totiž bývalý vedoucí říšského rozhlasu Hans Fritzsche (IQ 130), bývalý kancléř Franz von Papen (IQ 134) a bývalý ministr hospodářství Hjalmar Schacht (IQ 143). U Schachta a von Papena bylo ovšem vzhledem k jejich věku, který se blížil sedmdesátce, připočteno „pár bodíků IQ navíc“, takže těžko říct, jestli by se na tu Mensu (kdyby v době jejich mládí existovala) opravdu kvalifikovali, ale když ne genialita, tak rozhodně velmi vysoký inteligenční nadprůměr u obou určitě byl.
Naopak, a to bez připočítávání jakýchkoliv bodů navíc za věk, by se na Mensu kvalifikovalo pár opravdu hodně přesvědčených a velmi aktivních nácků - náš prakticky krajan (narodil se kousek od Jihlavy) a posléze kat (oficiálně místodržící) v Nizozemsku Arthur Seyss-Inquart měl IQ naměřené v hodnotě 141 a říšskému maršálovi Hermannu Göringovi naměřili IQ 138 - jak vidno, závislost na morfiu se na něm v tomto směru buď nijak negativně nepodepsala, nebo předtím, než se stal narkomanem, musel mít to IQ kolem 150. Bývalý šéf Hitlerjugend Baldur von Schirach a místodržící v okupovaném Polsku (neboli „krakovský řezník“) Hans Frank pak měli shodně naměřeno IQ 130.
Těsně pod „mensovní hranicí“ a současně bez toho, že by jim byl jakkoliv kompenzován věk (jelikož byli všichni pod 60) se pak pohybovali bývalý ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop (IQ 129), architekt a bývalý ministr zbrojní výroby Albert Speer (IQ 128) a hlavní nacistický ideolog a současně bývalý místodržící v okupovaných částech SSSR Alfred Rosenberg (IQ 127).
Ani vysocí důstojníci na tom rozhodně nebyli špatně - generálplukovník Alfred Jodl IQ 127, velkoadmirál Karl Dönitz dokonce IQ 138, polní maršál Wilhelm Keitel IQ 129 a velkoadmirál Erich Raeder IQ 134 - tito dva ovšem už s připočtením jistého „bonusu za věk“, protože už tu šedesátku oslavili.
V případě Rudolfa Hesse (který blázna buď hrál, nebo opravdu v době procesu nebyl úplně při smyslech) bylo jeho IQ pouze odhadnuto, a to cca na 120, zatímco u bývalého říšského protektora v Čechách a na Moravě Konstantina von Neuratha po započtení věkového bonusu (v době procesu mu bylo už 73 let) bylo jeho IQ určeno na 125. Oba dva by ovšem v dobách své nejlepší psychické kondice možná ty testy na Mensu nějak, byť třeba jenom „s odřenýma ušima“, taky zvládli, protože u každého jedince může aktuální naměřená hodnota IQ kolísat i 10-15 bodů nahoru dolů podle aktuální fyzické kondice a psychické pohody.
Dá se tedy předpokládat, že ze všech 21 souzených v Norimberku by nikdy v životě ani za těch nejlepších možných podmínek (a ani „kdyby se na ucho postavili“) IQ testy pro vstup do Mensy nezvládli kromě již zmíněného Streichera pouze bývalý šéf bezpečnostní služby SS (po smrti Heydricha) Ernst Kaltenbrunner (IQ 113) a bývalý zmocněnec pro nasazení pracovních sil Fritz Sauckel (IQ 118). Ale ten zbytek by si nejspíš klidně mohl založit nějakou „Mensu Norimberk“.
Přesto všichni tito lidé - z nichž naprostá většina byla nejen velmi nadprůměrně inteligentní až geniální, ale značná část také vysokoškolsky vzdělaná - dokázali jít jak ovce za jedním uřvaným vídeňským tapecírem. Který ovšem sice neměl formální vzdělání, ale velmi pravěpodobně rovněž nebyl žádný hlupák - většina současných psychologů odhaduje, že jeho IQ se pohybovalo minimálně někde v rozmezí 120-130, dost možná i výše. Což ovšem nemění nic na tom, že ať byl chytrý, jak chtěl, svým voličům do značné míry sliboval nesplnitelné a především zavlekl celý svět do nejstrašnější války všech dob.
Není tedy podstatné, jak moc je někdo vzdělaný a inteligentní, ale jestli je, nebo není schopný chovat se jako pavián, který poslušně následuje toho nejvíc řvoucího opičáka.
Pokud jde o právě zvoleného amerického prezidenta, tak bych u něj pochybovala jak o tom, že by měl IQ na Mensu, tak i o tom, že je opravdu takový velký macho a alfasamec, jak se nás všechny snaží přesvědčit. Osobně si myslím, že Donald Trump je ze všeho nejvíc pouhý tlučhuba, který se rád poslouchá, a zítra si nebude pořádně pamatovat, co slíbil včera, a pozítří bude tvrdit pravý opak toho, co říká dneska.
Proto jeho zvolení sice nevítám, ale konec světa v něm taky nevidím. Za prvé americký ústavní systém je dost robustní na to, aby nějak zvládl i hodně „praštěného“ prezidenta, který se bude chovat jako značný chaot, případně takového, který páchá zločiny. Konec konců Richarda Nixona (ve kterém George Lucas viděl málem druhého Hitlera, protože výslovně přiznal, že postavu císaře Palpatina psal podle něj) taky Amerika ve zdraví přežila, aniž by dopadla jako Galaktická republika v Epizodě III Star Wars. A za druhé Trump opravdu není Franco, Pinochet nebo Mussolini.
Jestli něco je, tak vysloveně „rodný bratr“ nám až příliš dobře známých egocentrických narcisů jako Klaus nebo Zeman, kterým jde především o to předvádět všude svou údajnou „genialitu“ a vyhřívat se co možná nejvíce „v záři reflektorů“. Takovíto lidé sice dokážou být poměrně dost otravní a zvládnou také napáchat hodně zmatků i ostudy, ale každý z nich jenom sám jako jedinec, tedy bez přispění dalších sobě podobných cvoků, vyslovenou apokalypsu nezpůsobí. Na to jsou tito narcisové přece jenom „malí páni“. A taky znáte to, pes, který štěká…
Značným pozitivem taky je, že Trump vyhrál, takže nás nečekají „radovánky“ jako pomalovaní rohatí šamani útočící na Kapitol, případně „Jih proti Severu 21. století“. Takže aspoň něco. Lze také doufat, že za ty čtyři roky se republikánská politika natolik zdiskredituje, že J. D. Vance jako potenciální prezident bude totálně bez šance.
Osobně se totiž daleko více než Trumpa bojím jeho viceprezidenta, protože se jedná o křesťanského ultrakonzervativce první velikosti. Vyrostl v rodině, která o co méně byla vzdělaná, o to větší to byli evangelikální fundamentalisté. Pak sice chvíli koketoval s ateismem, ale posléze konvertoval ke katolictví. A jak říkají mí jezuitští kamarádi, s těmi konvertity jsou dost problémy, spousta z nich má velké sklony k fanatismu. Takže v myšlenkovém světě J. D. Vance se spolu mísí to úplně nejhorší z katolicismu spolu s těmi nejodpornějšími názory amerických evangelikálů, což je opravdu velmi nebezpečný koktejl.
Jak Trump, tak Vance ženy nepovažují za sobě rovné - a přesto je tolik Američanek tak hloupých, že tuto dvojku volí. Možná jsou to všechno subinky, kterým plně vyhovuje, aby je muži ovládali a týrali.
Na straně jedné je teď asi třeba se snad i modlit, aby se Trump ve zdraví dožil konce svého mandátu, protože je pouze egomaniak, který v Boha asi moc nevěří a sexuální morálka je mu spíš k smíchu. Zato J. D. Vance jako americký prezident zní jako docela solidní noční můra. A navíc je to ten cimrmanovsky řečeno „mladej sekáč, kterej se nezakecá“.
Na straně druhé se mi ovšem chce říci poněkud zlomyslně na adresu amerických voličů - a především pak voliček: „Při volbách jste rozhodovali systémem bližší košile než kabát, takže jestli za dva tři roky budete mít z USA Gileád, vůbec mi vás nebude líto. Vy jste hodili přes palubu nás, je vám úplně jedno, jestli z půlky Evropanů budou Putinovi otroci, takže máme plné právo hodit přes palubu i my vás. Je mi proto srdečně jedno, jestli z půlky z vás budou pouhé dělohy na nožičkách bez práva na život přivázané na řetěz u sporáku. Jo, když je pro někoho plný břich ta největší hodnota a nedohlédne nikam dál za nákupní vozík, dobře mu tak.“
Ale k čertu s Američany, chtěli mít Trumpa, mají ho mít. Ale proč tím máme trpět i my? Obchodní válka USA s Čínou a cla na evropské výrobky nám prosperitu, natož pak růst životní úrovně, určitě nepřinesou. A pokud si někdo myslí opak, měl by se zatraceně rychle probrat.
Musíme se připravit na to, že koruna bude padat (ostatně už to začalo) a téměř zkrocená inflace se zase roztočí na plné obrátky - a s touto „trumpovou drahotou“ příští rok neudělá nic ani Babiš ani Okamura ani Šlachta ani Volný ani Rajchl ani Kačka Konečná, a to ani kdyby měli všichni dohromady po volbách ve Sněmovně ústavní většinu. Se s tím smiřte!
Moje osobní rada teď je, že kdo ze střední třídy na to ještě máte, kupte si co nejrychleji nějakou krásnou dovolenou, protože (v tom nejoptimističtějším možném případě) se dalších několik let podíváte tak maximálně na Lipno.
Ale prosím, vážení konzervativci, jen si jásejte, jak to Trump těm hnusným elitám, liberálům, feministkám a homosexuálům natřel.
Jsem moc zvědavá, jestli vám to nadšení vydrží i poté, co vám Bráníček i cigárka zdraží na trojnásobek.
Zdroje:
Dominik Duka: Úvod do Písma svatého Starého zákona
Gustave Mark Gilbert: Norimberský deník
Margaret Atwood: Příběh služebnice
