Článek
Ano, o něco vyšší životní náklady sice mají, ale určitě ne dvoj nebo trojnásobně. To platilo tak možná před 15-20 lety. V dnešní době je to zatraceně jiné.
1. Náklady na bydlení
Co se nájmů týče, Praha patří mezi jedno z nejdražších měst světa vůbec. Taky ceny, za které se byty v Praze prodávají, jsou extrémně vysoké. A není to jenom Praha, i další velká města (Brno, Plzeň, Olomouc) co do výše nájmů i cen nemovitostí za tou Prahou zase až tolik nezaostávají.
Možná bych tomu nevěřila, ale viděla jsem na vlastní oči nabídky realitních kanceláří v zahraničí. Např. v Paříži ve velmi příjemné čtvrti kousek od La Défence (vlakem RER do centra asi 15 minut, vlaky jezdí přes den co pár minut, a dokonce i nejméně dva až tři za hodinu celou noc), je možné koupit velký byt (3+1, 4+1), či dokonce menší domek za ceny do 400 tisíc euro. No a na jihu Francie apartmány pár desítek metrů od pláže stojí podle velikosti od 90 do 280 tisíc euro.
A to Francie ještě patří ve Středomoří k tomu nejdražšímu. Vůbec se už nedivím, že jeden soused od nás z domu na Vinohradech v důchodu prodal byt a odstěhoval se do Portugalska k moři. Za to, co utržil za vinohradský byt, si tam nejspíš koupil krásný byt nebo domek na pláži a ještě mu spousta peněz na účtu zbyla.
Pokud jde o náklady na vodu, plyn a elektřinu, v Německu, Francii, Itálii nebo Španělsku se oproti těm našim liší řádově jen o nějaká procenta - a pokud se člověk odstěhuje někam na jih, velmi pravděpodobně bude potřebovat topit daleko méně než u nás, takže plynu ani elektřiny tolik nespotřebuje.
Mobilní operátoři jsou u nás jedni z nejdražších v Evropě, totéž platí pro platby za internet nebo kabelové televize. Není tak obtížné si vygooglit, kolik se platí za balíček neomezeného volání, sms a neomezených dat v takovém Rakousku, Německu nebo Francii. Dokonce i Polsko je oproti nám levnější.
Samozřejmě nevím, jak je tomu ve Skandinávii, Švýcarsku nebo třeba v Lucembursku, tam asi ceny bydlení i dalších souvisejících služeb budou podstatně vyšší. Ostatně všichni mí známí, co pracují v CERNu, nebydlí v Ženevě, ale v nejbližší obci/městečku za francouzskými hranicemi, protože je tam bydlení podstatně levnější. A to si nemyslím, že špičkoví fyzikové vydělávají zrovna málo.
Pokud jde o středomořské země, případně i naše nejbližší sousedy (Rakousko, Německo), náklady na bydlení, energie, telefon, internet apod. budou oproti těm našim vyšší tak možná o nějakých 15 % - nebo taky ani o to ne.
2. Potraviny a drogerie
Ve většině EU - s výjimkou Skandinávie, která je v tomto poněkud „jiný svět“ - je toto zboží v globále zhruba stejně drahé jako u nás. Některé položky jsou dražší, něco zase levnější. Většina toho ale bude nejspíš stejně drahá či dokonce levnější než srovnatelné výrobky u nás - jinak by totiž vůbec nedávalo smysl, proč by lidé z příhraničních regionů jezdili na nákupy do Německa a Rakouska.
S Itálií a Španělskem aktuální zkušenosti nemám - naposledy jsem tam byla tak před deseti lety a za takovou dobu se toho hodně změní - ale co se Francie týče, tak některé potraviny jsou dražší než u nás, jiné zase levnější, ale naprostá většina tak nějak plus mínus za stejné ceny jako u nás. Hodně levné (a současně kvalitní) se dají sehnat např. sýry, naopak pravé máslo (nikoli margarín) je hodně drahé, i v akci čtvrtka másla nejde pod 3,5 eura.
Naopak mýdla, sprchové gely a šampóny jsou většinou o trochu levnější než u nás a toaletní („kolínské“) vody si z výletů do Paříže zásadně vozím po pěti šesti kouskách, protože 150 ml parfémované vody za 3 eura (tedy necelých 80 Kč) u nás opravdu neseženu ani v akci v DM.
3. Oblečení, obuv, elektronika a další spotřební zboží
V některých „západních“ zemích se tyto věci dají nakoupit i o něco levnější (a přitom většinou kvalitnější) než u nás. Spousta lidí proto jezdí nakupovat do Německa a Rakouska. Já sama si zase pamatuji, že z každého studijního pobytu - ať už to byla Británie, Nizozemsko, Belgie nebo Francie - jsem si přivezla jeden kufr plný nových bot a oblečení.
Také se docela vyplatí nakupovat některé věci na zahraničních e-shopech. Mám třeba kamaráda, který je velký fanda do filmových soundtracků a objednává si je z USA. I po zaplacení poštovného a cla jej každé to originální CD nebo DVD vyjde podstatně levněji než kdyby to nakupoval zde - pokud by vůbec některé ty věci u nás sehnal.
Já jsem si zase takto nechala z USA posílat sci-fi knihy a komixy. Také v Londýně, Haagu nebo Paříži jsem si už pár knížek koupila - a cena byla prakticky stejná jako u nás.
4. Služby
Ano, je pravda, že služby jsou „na západě“ dražší než u nás. Některé ne až tak výrazně, u jiných se to ale opravdu pozná. Pod jedním mým článkem např. nějaká čtenářka napsala, že když byla na dovolené ve Španělsku, kadeřnice ji tam vyšla levněji než v Praze. Je to možné - ovšem myslím si, že obecně jsou kadeřnice, kosmetičky, manikúra, pedikúra, masáže apod. u nás stále levnější, často i výrazně.
Jedna moje vzdálená teta, která žije ve Švýcarsku a sem do ČR jezdí tak zhruba jednou za měsíc na tři čtyři dny, když tady je, tak oběhne všechny manikúry, pedikúry, kosmetičky, kadeřnice i masáže. Ve Švýcarsku by za ně zaplatila minimálně o 50 % víc, často však i více jak jednou tolik.
Je ovšem možné, že Švýcarsko je v Evropě jistá výjimka, je po této stránce vážně mimořádně drahé, zatímco v Německu, Rakousku nebo třeba v Itálii by ten rozdíl oproti cenám u nás o tolik větší nebyl.
Také opravy čehokoli jsou „na západě“ dost drahé. Před nedávnem si stěžoval jeden kamarád, co studuje v Belgii, že za výměnu pásku u hodinek dal 15 euro a ten pásek nevydržel ani tři roky. To docela naštve.
Pokud jde o kavárny, vinárny, hospody a restaurace, ve většině „západních“ členů EU nejsou o moc dražší než u nás, občas jsou dokonce ty ceny už stejné. I v centru Paříže (nebo v centru Carcassone) stojí káva kolem 3 euro a dezert (např. sladká palačinka) mezi 2,5 a 4 eury. Takový oběd (v podobě předkrm-hlavní jídlo-dezert) se pak dá i kousek od Notre Dame pořídit za 13-15 euro.
O něco dražší než u nás jsou muzea, galerie, divadla nebo třeba zoologické zahrady, ale do muzea nebo do zoo asi člověk nechodí každý den, takže tím ty životní náklady zase o tolik nevzrostou. Navíc zejména muzea a galerie mají velmi často pár dnů roce vstup zdarma, také pro děti, studenty a seniory jsou poměrně velké slevy.
5. Vzdělání a zdravotnictví
V naprosté většině „starých“ členských zemí EU jsou veřejné střední a vysoké školy zdarma stejně jako u nás. Ano, existují tam (stejně jako u nás) placené soukromé školy, ale je každého věc, jestli na ně chce chodit, případně poslat svého potomka. Podle mého je to dost zbytečné, protože na žebříčích nejlepších univerzit světa, případně Evropy, se na čelných pozicích umisťují právě veřejné vysoké školy.
Další věcí je, že vzdělání je bezplatné pouze v případě, že je výuka konána v jazyce příslušné země, tedy kdo chce chodit na univerzitu ve Vídni nebo v Berlíně, musí umět německy, kdo chce studovat Sorbonnu, musí umět francouzsky, kdo chce chodit na univerzitu v Utrechtu, musí umět buď vlámsky nebo (u některých studijních programů) aspoň anglicky, a kdo chce studovat univerzitu v Bologni nebo Padově, musí umět italsky. Ale to se snad tak nějak rozumí samo sebou - pokud v nějaké zemi žiji, musím umět jazyk, kterým se tam mluví, ne?
Zdravotní pojištění ve většině zemí EU funguje tak nějak plus mínus podobně jako u nás, tedy že velká část až převážná většina zdravotní péče je z něj plně hrazená. Nemám v tomto směru zkušenosti s Německem nebo Rakouskem, dokonce ani s britským zdravotním systémem - ačkoliv jsem byla půl roku na studijním pobytu v Londýně, po celou tu dobu jsem neonemocněla ani neměla žádný úraz. Možná naštěstí, protože o britském zdravotnictví jsem už slyšela hodně nepěkného.
„Na vlastní kůži“ jsem vyzkoušela pouze zdravotní systém v Nizozemsku a ve Francii. Oproti nám je ve Francii ze zdravotního pojištění hrazena prakticky komplet i dentální medicína. Po dobu práce v Radě Evropy mi plombovali dva zuby - samozřejmě fotokompozitem, jiné tam dávno nedělají - a doplácela jsem na každé to ošetření „ze svého“ asi 15 euro, tedy cenu jednoho oběda. V Haagu mi zase pro cestu do nemocnice propláceli taxík - sanitky tam posílají pouze k vážným případům, kde je riziko ohrožení života, ale pokud někdo nemůže chodit, tak může na pohotovost přijet i taxíkem a účet za něj dostane na účet během 2-3 týdnů proplacený od zdravotní pojišťovny.
Samozřejmě věci jako estetická medicína nebo umělé oplodnění jsou v zemích na západ od nás podstatně dražší, ovšem za prvé spousta lidí tyto služby nepotřebuje nikdy v životě a za druhé pokud je někdo náhodou potřebuje, může si je zaplatit v zemích, kde jsou levnější. Je poměrně dost známo, že na estetickou medicínu se specializuje Thajsko nebo (zejména v poslední době) i Turecko. Dokonce existují zvláštní cestovní kanceláře, které člověku v těchto zemích zajistí all inclusive dovolenou, jejíž první částí je „poznávačka“ či odpočinek na pláži (dle vkusu klienta) a druhou částí pak příslušný estetický zákrok. Do naší země zase jezdí na soukromé reprodukční kliniky klienti nejen z USA nebo Kanady, ale dokonce i z arabských ropných monarchií.
Sečteno a podtrženo - v naprosté většině zemí na západ, severozápad, jih a jihozápad od nás jsou životní náklady vyšší maximálně o 20 %, ovšem mzdy jsou vyšší o mnohem více než jenom o těch 20 %.
Přesto si nemyslím, že je nutné nějak zvlášť „kvílet“, jak příšerně špatně si žijeme - o tom jsem něco psala před nedávnem. Ve srovnání se Slovenskem, Maďarskem, Rumunskem a Bulharskem - o Černé Hoře, Makedonii, natož pak Moldavsku, Srbsku, Albánii nebo Bosně ani nemluvě - si ještě žijeme jako králové.
Pokud jde o členy EU, podle většiny metrik máme daleko vyšší životní úroveň než Řekové a o něco lepší než Chorvati a Portugalci. Za Kypřany, Malťany a Španěly zaostáváme jen malinko - podle některých ukazatelů jsme je už předběhli, ba dokonce ani Italové už nejsou o tolik „před námi“, takže i ty bychom během pár let dohnat mohli. Slovinci, Poláci a obyvatelé Pobaltí jsou na tom v některých parametrech lépe než my, v jiných zase hůře, tedy ve finále jsme na tom tak nějak plus mínus podobně.
To přece není až tak zlé!
Ano, jistě, taky bych chtěla životní úroveň jako v Rakousku nebo v Bavorsku - ještě navíc když před 100 lety jsme ji měli možná i vyšší. Jenže před 100 lety jsme taky měli ty Kolbeny a Daňky, Lauriny a Klementy, Rotchildy, Ringhoffeny a další velké hráče na světových obchodních trzích.
Jenže jsme (tedy naši předkové) je vlastní hloupostí zlikvidovali a vyspělý svět nám zatím utekl. Nějací noví „jen tak přes noc“ nevyrostou. Ovšem bez nich to dohánění Německa vážně nepůjde.
Zdroje:
Příjmy v rámci zemí OECD (data z roku 2021)
Průměrná čistá mzda v rámci OECD (data z roku 2023)
Hrubý národní příjem na hlavu (data většinou z roku 2023)
Nejbezpečnější země světa (data z roku 2023)
Nejbezpečnější země světa pro rok 2024 (trochu jinak měřeno)
Nejšťastnější země světa (rok 2024)
(Dále autorka vycházela z vlastních zkušeností se životem zahraničí, případně ze zkušeností příbuzných a přátel, kteří v zahraničí nějakou delší dobu pobývali/pobývají.)
