Článek
Člověk jako bytost je totiž velmi zajímavý tím, že úplně každý je schopen v sobě zajímavým způsobem míchat racionalitu s iracionalitou. Rozdíl je pouze v tom, jak velký je podíl jednoho či druhého. Což se samozřejmě týká také věřících, z nichž mnozí jsou schopni se po naprostou většinu času chovat velice racionálně - dokonce racionálněji než nejeden z těch, který o sobě hrdě prohlašuje, že je ateista.
Stejně tak ale každý člověk tak nějak „potřebuje k životu“ určitou alespoň malou dávku „nerozumu“ či „magie“. Někdo si pro ni chodí do kostela, jiný ke kartářce/léčiteli a některý další „utíká“ do vymyšlených světů - samozřejmě mnozí to i různě kombinují, takže existují husité, kteří současně chodí k věštcům a homeopatům, vášniví scifisti, co chodí do kostela (osobně dokonce znám pár „zarytých“ scifistů i mezi knězi), astrologové, kteří čtou fantasy, katoličtí scifisté, kteří se nechávají léčit šamany, a mnohé ještě podivnější kombinace. Lidská mysl je zkrátka skutečně velmi zvláštní - a občas i nepochopitelná.
Na straně druhé existuje nemálo věřících, pro které je jejich víra ryze soukromou záležitostí, již rozhodně žádným způsobem nemíchají do svého běžného života a především do své práce. Jinak by nemohla existovat velmi slušná řádka nositelů Nobelových cen za fyziku, chemii a medicínu, stejně jako operátorů jaderných elektráren či astronautů, kteří jsou současně hluboce věřící - jako příklad lze uvést třeba Buzze Aldrina, který si s sebou na Měsíc vezl svaté přijímání a vzal si jej předtím, než udělal první krok z lunárního modulu. Že někdo věří v Boha, opravdu vůbec nic nevypovídá o tom, jak logicky a kriticky je schopný posuzovat všechno ostatní kolem sebe.
Ono - byť tomu někteří asi neuvěří - i v dávné minulosti se mnozí církevní představitelé projevovali přinejmenším v některých otázkách jako lidé nesmírně kriticky a logicky myslící. Např. prvním velkým odpůrcem astrologie byl už svatý Augustin, který nejen že ji považoval za pohanskou pověru, ale ještě ke všemu proti ní velmi racionálně namítal, že je to nesmysl už jenom proto, že přece není možné, aby se ve stejný den a stejnou hodinu v Římě narodil syn císaře a syn otroka a ti dva pak měli stejný osud - něčemu podobnému podle Augustina může věřit jenom hlupák.
Stejně tak se našlo - kupodivu často právě ve středověku - nemálo kněží, biskupů ba i papežů, kteří považovali víru v čarodějnice za hloupou pohanskou pověru, nedůstojnou věřícího křesťana, a ostře proti ní vystupovali. Dokonce v té době existovaly i případy exkomunikace z církve u osob, které pronásledovaly údajné čarodějnice. Římská (neboli též tzv. "papežská") inkvizice rozhodně nebyla zřízena kvůli boji proti čarodějnicím, ale proti kacířům. A tzv. „španělská inkvizice“ byla ze všeho nejvíce osobní tajnou policií španělských králů, taková raně novověká předchůdkyně gestapa nebo KGB, a hlavním předmětem jejího zájmu byli pokřtění židé a muslimové, a to z důvodů ryze (ba přímo sprostě) materiálních, jak o tom píši zde. Pokud údajný čarodějník či čarodějnice nepocházeli z (ideálně bohaté) rodiny pokřtěných židů nebo muslimů, inkvizitoři je zpravidla úplně ignorovali - a někdy dokonce začali naopak vyšetřovat toho, kdo je pro údajné čarodějnictví udal.
Ostatně naprosto nejvíce byli čarodějnice a čarodějníci pronásledovaní od konce 15. do začátku 18. století, což je doba, kdy ve všech katolických zemích - s výjimkou pár městských států na území dnešní Itálie - papežská inkvizice už vůbec neexistovala, navíc dobře polovina Evropy (Skandinávie, Švýcarsko, Anglie, Nizozemí, většina dnešního Německa a část tehdejšího Polska i Uher) byla protestantská. Přičemž protestanti neupalovali čarodějnice o nic méně než katolíci, možná spíše o něco více. O něčem taky svědčí, že úplně poslední evropská čarodějnice byla upálena právě ve Švýcarsku. Jako ne, že by katolická církev té doby byla bandou Mirků Dušínů zastávajících se nespravedlivě obviněných - ale nechovala se v této věci v ničem jinak než církve protestantské. Ba dokonce i nějaký ten „Mirek Dušín“ se našel - ten asi nejznámější se jmenoval Bedřich (Friedrich) von Spee a byl to současně jak jezuitský kněz, tak také jeden z nejvýznamnějších německých barokních básníků (oni vůbec jezuité ani omylem nebyli takoví „tmáři“, jak si stále myslí spousta Čechů, kteří Jiráska považují za historika a nikoli za beletristu - ovšem to je už jasné téma na samostatný článek, a možná ne jeden, něco málo o tom píšu také v tomto článku).
Dalším zajímavým případem člověka schopného až neuvěřitelně v sobě mísit racionalitu s iracionalitou byl velmi významný a kontroverzní papež přelomu 16. a 17. století Pius V. - občanským jménem Michelle Ghislieri a předchozím povoláním Velký inkvizitor. Na straně jedné byl schopný vidět ďábla málem za každým šutrem, na straně druhé byl nesmírně rozumný, pokud šlo o stravu a celkový životní styl - všichni obezitologové by jej mohli z fleku vzývat jako svého svatého patrona - a navíc se projevoval velice racionálně, až pragmaticky, pokud šlo o pachatele sexuálního zneužívání z řad kněží a řeholníků. Kategoricky prosazoval jejich urychlené vydávání světské moci k potrestání s velmi logickým zdůvodněním, že pokud je někdo tak zkažený a zvrhlý, že se nebojí ani pekla, tak ať má strach aspoň z pozemského kata; myslím, že stejný přístup v dnešní době by byl dost fajn (ano, právě na vás se dívám, kardinále Duko a arcibiskupe Graubenere!).
A pokud jde o současnou katolickou církev a její vztah k racionalitě, tak jen tak namátkou:
- Vatikánská observatoř je jedno z nejuznávanějších astronomických pracovišť světa, zejména pokud jde o měření spekter hvězd; pracovníci této observatoře také jako jedni z prvních začali rozvíjet úvahy o možném životě v podledovcovém oceáně na měsíci Europa
- všichni tři poslední ředitelé Vatikánské observatoře naprosto veřejně prohlašovali, že připouštějí možnost existence mimozemského života, čímž se ostatně netají také současný zástupce ředitele, Čechoslovák Pavol Gábor, jezuita a absolvent pražské Fakulty jaderného inženýrství ČVUT
- předminulý ředitel Vatikánské observatoře (nyní již zesnulý) jezuita George Coyne se osobně přátelil s tou asi nejvýznamnější vůdčí osobností současného světového ateistického a skeptického hnutí Richardem Dawkinsem
- členem Papežské akademie byl až do své smrti Stephen Hawking, který se nikdy netajil tím, že je přesvědčený ateista - což zcela zjevně žádnému z papežů nevadilo
- všichni tři poslední papežové (tedy Jan Pavel II., Benedikt XVI. i František) se několikrát veřejně vyjádřili na téma, že evoluční teorie je plně v souladu s poznatky současné vědy a zároveň rozhodně není v rozporu s katolickou vírou
- v roce 2007 k výročí 200. výročí narození Charlese Darwina a 150. výročí vydání jeho stěžejního díla O původu druhů byla ve Vatikánu uspořádána velká mezinárodní konference evoluční biologie - a rozhodně tedy na ní (na rozdíl od konference konané v Praze) nevystoupil nikdo s proslovem „já nepocházím z opice, jako že je živý Bůh nade mnou“ (pokud by se tak stalo, možná by na něj zavolali i exorcistu, pravděpodobněji však psychiatra).
Takže urážet dr. Grygara kvůli tomu, že je věřící katolík, je opravdu nebetyčná hloupost. On svou víru nijak neplete do své vědecké práce a už vůbec ne do činnosti spolku skeptiků. Navíc naprostá většina vedení Sisyfa jsou ateisté a tento spolek dokonce na mnohých aktivitách spolupracuje se spolkem Ateisté ČR - a zcela zjevně to ani dr. Grygarovi ani dalším věřícím členům Sisyfa (mezi nimiž jsou katolíci, husité, pravoslavní i českobratrští) není nikterak proti srsti.
A pokud jde o „představitele“ vlády, mainstreamových médií, politiky a vůbec současné společnosti, kterých si sisyfovští „progresivisté“ údajně vůbec nevšímají, tak zase jen tak namátkou:
- Daniela Drtinová Bludný balvan už dostala
- Bludné balvany také dostala jak Česká televize, tak i Český rozhlas
- Benu, nejvýznamnější síť lékáren prodávajících homeopatika, byla rovněž již oceněna Bludným balvanem
- také Andrej Babiš je nositel Bludného balvanu - a došlo k tomu ještě dávno před jeho zajímavými „zjištěními“, že Slunce a Měsíc jsou planety a kráva vyrábí mléko v jednom ze svých mnoha žaludků (jejichž přesný počet nezná)
- i některé univerzity již dostaly Bludné balvany za to, jak pavědecké závěrečné práce občas umožňují psát a obhajovat
- také další významné veřejné instituce „oceněné“ Bludnými balvany by se daly najít
- ono je to za těch víc jak 20 let už kolem sto třiceti jednotlivců a kolektivů, to si vážně nelze přesně pamatovat, kdo a v kterém přesně roce tuto anticenu dostal a zda se jednalo o zlato, stříbro nebo bronz - a fakt se mi to nechce přesně dohledávat, koho to zajímá, ať si to najde na stránkách Sisyfa sám.
Havel pavědecké nápady o holotropním dýchání a alternativní medicíně do svého politického působení nijak nepletl, ba ani žádná z jeho manželek je nijak zásadně neprojevovala při své charitativní činnosti, proto tyto osoby Sisyfos nijak neřešil.
Bludným balvanem v žádném případě není ironicky „oceňováno“ soukromé přesvědčení lidí, ale pouze to, když někdo svými pavědeckými bláboly opravdu významně a soustavně mate veřejnost či jinak vysloveně škodí. Pokud by měla Bludný balvan dostat úplně každá veřejně známá osobnost, která občas plácne nějakou iracionální pitominu, případně každá veřejná instituce, jejíž člen vedení nebo tiskový mluvčí řekne hovadinu, tak by se balvany musely udělovat nejméně čtvrtletně, možná i jednou za měsíc - a i tak by to nejspíš nestačilo.
Fiala na veřejnosti zatím nemele žádné nesmysly o obrech, ufounech, přízracích, pyramidách, lochneskách, „tradiční čínské medicíně“, horoskopech, ještírcích či iluminátech, ba ani nepopírá evoluci, kulatost Země a stáří vesmíru. Až on či kterýkoliv jiný ministr, poslanec či senátor bude podobné hovadiny veřejně vykřikovat, určitě to tím balvanem taky „schytá“. A začne-li Jurečka veřejně projevovat své kreacionistické přesvědčení - o kterém vím, že ho má - tak to si pište, že se osobně zasadím o to, aby ten „antišutr“ taky dostal!
Zdroje:
Kromě stránek Českého klubu skeptiků Sisyfos také následující knihy:
Buben Milan: Encyklopedie heraldiky: světská a církevní titulatura a reálie
Buben Milan: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích, I. díl (Řády rytířské a křižovníci)
Buben Milan: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích, II. díl, 1. svazek (Řeholní kanovníci)
Buben Milan: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích, II. díl, 2. svazek (Mnišské řády)
Buben Milan: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích, III. díl, 1. svazek (Žebravé řády)
Buben Milan: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích, III. díl, 2. svazek (Žebravé řády)
Buben Milan: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích, III. díl, 3. svazek (Řeholní klerikové)
Buben Milan: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích, III. díl, 4. svazek (Jezuité)
Čornejová Ivana:T ovaryšstvo Ježíšovo - Jezuité v Čechách.
Foltýn Dušan: Encyklopedie moravských a slezských klášterů
Foltýn - Vlček - Sommer: Encyklopedie českých klášterů
Fülöp-Miller René: Moc a tajemství jezuitů - Kulturní a duchovní dějiny Tovaryšstva Ježíšova
Hroch - Skýbová: Králové, kacíři, inkvizitoři
Wright Jonathan: Jezuité - Misie, Mýty a Dějiny.
