Článek
Za prvé mě měla zabít první dávka očkování na Covid-19. Nechala jsem se naočkovat, jeden den mě trochu bolela hlava a na dotek (asi jako dva tři dny stará modřina) také to místo, do kterého mi tu „strašlivě škodlivou“ mRNA vakcínu vbodli. No, za pár dní jsem už ani nevěděla, že jsem byla naočkovaná, a v klidu si odjela na Festival fantazie.
Kdo neví, jak to na takové akci vypadá, tak jenom ve stručnosti: ke „zdravé životosprávě“ to má na hony daleko. Chodí se spát kolem třetí ráno, pijí se kvanta kofoly a taky alkoholu a jí se samé takové „zdravé věci“ jako grilované stejky, smažáky, bramboráčky, nakládané hermelíny, pečená Niva apod. Ale možná jsem už byla mrtvá, takže nezdravé jídlo mi už nemohlo uškodit. A to, že jsem mrtvola, nikomu na FFku zjevně nevadilo - holt jsem mezi všechny ty upíry, vlkodlaky, mimozemšťany, superhrdiny a animované postavičky zapadla tak, že si nikdo můj neživý stav ani neuvědomil.
Zjevně si toho, že jsem mrtvá, ovšem nijak nevšiml ani můj tehdejší zaměstnavatel - a nebo mu to bylo jedno, hlavně když jsem udělala to, co potřeboval. Týden po návratu z FFka jsem šla na druhou dávku - po které jsem tedy už zaručeně musela umřít, ovšem zase se nic zásadního nedělo. Dokonce ani ta hlava se mi odpoledne po injekci už nemotala. Asi to bylo tím, že jsem už byla mrtvá - a mrtvolu hlava bolet nemůže. Ovšem pak tedy nepochopím, proč mě asi dva dny poměrně bolelo místo vpichu, když jsem na něj silněji zatlačila. Mrtvého by nemělo bolet přece vůbec nic.
Ale je také možné, že jsem byla - z nějakého záhadného důvodu - stále naživu. V tom případě mě už zaručeně musela definitivně zabít ta třetí dávka, na kterou jsem šla těsně před Vánoci. Ta mě nejspíš proměnila v nebožtíka naprosto spolehlivě hned na místě, protože po ní mě už nebolelo vůbec nic a deset minut po očkování jsem odešla o dvě patra výš posadit se do divadelní lóže, abych strávila téměř tři hodiny na baletu Louskáček. A o pauze jsem si klidně dala Campari - protože po smrti to už nemůže uškodit, jak by potvrdil i sám Karel Havlíček Borovský.
Je tedy zvláštní, že mému zaměstnavateli vůbec nevadilo, že mu do práce chodí mrtvola, ba dokonce ani o rok později, když jsem zaměstnání měnila, si komise při pohovoru nevšimla, že se k nim hlásí dávno mrtvý člověk. Nebo jim to tedy bylo taky jedno. Stejně tak můj mrtvý - nebo možná nemrtvý - stav nijak nevadil komisi u státnic, když jsem končila svou druhou fakultu.
Následně jsem umrzla poté, co nám Putin vypnul plyn. Nebo možná ne, protože jsem už byla mrtvá, takže mě nějaké to umrznutí už vůbec nemohlo rozházet. Kdo přežije jednu smrt, tomu už druhá nevadí. A jestli jsem v té době byla dokonce už třikrát mrtvá, tak nějaké umrznutí se mě mohlo dotýkat méně než kuří oko.
A pak mě ještě generál Pavel poslal na ukrajinskou frontu, kde jsem zemřela popáté. Nejspíš mě tedy ruští mužici prostříleli nějak decentně, takže to vůbec není poznat - asi něco jako když Limonádový Joe po svém posledním střetu s Horácem přišel ve Stetson City na hřbitov. Pak se stačilo jen převléct, a ten dvojitý průstřel srdce a trojitý průstřel žaludku na svatebních fotografiích nebyl vidět.
Já jsem na tom stejně - mého mrtvého stavu nejen, že si stále nevšimli v práci. Tam jsem tedy nejspíš už nastoupila mrtvá, takže z jejich pohledu se nic nezměnilo, ale dokonce ani celá ta komise u přijímacích zkoušek na přírodovědě můj (ne)mrtvý stav nijak nezaregistrovala a nekomentovala. A kdo jiný už by měl rozeznat mrtvou od živé než profesoři biologie?
Ale možná jim taky bylo zcela jedno, jestli jejich obor bude studovat živá nebo mrtvá osoba. Konečně, pročpak ne? Taková mrtvola přece může mít na biologii docela zajímavý a neotřelý úhel pohledu.
Ve fandomu můj (ne)mrtvý stav zjevně nebude nikomu vadit - takže si jej nyní opět užívám na Festivalu fantazie. Ostatně na cony jezdím mrtvá zřejmě už několik let, takže si všichni dávno zvykli. Nebo kdo ví, třeba to dodnes ani nezaregistrovali, ono o jednu „gotičkovitě“ vypadající postavu více nebo méně…
Takže si aktuálně svůj mrtvý (či nemrtvý stav) opravdu dost užívám. Mohu všem jenom vřele doporučit.
Snad jediné, co mi trochu kazí náladu, je fakt, že mi pořád nechodí ty šeky od iluminátů ani od Sorose. Ale kdo ví, třeba jsou zrovna těmi jedinými na světě, kteří odmítají platit mrtvolám.
