Článek
V případě Václava Klause staršího by mnozí mohli „namítnout jako protiargument“, že tento pán je přece ženatý. No, to ale přece vůbec nic neznamená! Je dobře známa spousta případů homosexuálních mužů, kteří nějakou - občas i dosti dlouhou - dobu žili v manželství se ženou.
Někteří proto, že toužili po dětech - a manželství se ženou bylo jedinou možností, jak nějaké vlastní děti mít. Další zase „sami od sebe“ po dětech třeba až tak moc netoužili, ale chtěli udělat svým rodičům radost vnoučaty. Případně jim nechtěli „přidělávat starosti“ svou orientací či je kvůli ní vystavovat urážkám a pomluvám ze strany okolí. Co si budeme povídat, ještě před 30 lety stále poměrně velká část společnosti (zvláště pak na venkově a malých městech) považovala homosexuály za „odporné zvrhlíky“.
Další věcí je pak to, že za minulého režimu bylo podobné chování poměrně běžné nejen kvůli touze po dětech či ohledu na rodiče. Sice homosexualita v naší zemi nebyla trestná už od 60. let (v tomto jsme „progresivně předběhli“ i některé západní státy), ovšem „za normalizace“ nebylo zrovna dobrým nápadem jakkoliv vybočovat z průměru. Netajená homosexualita byla vcelku tolerována pouze umělcům - to i obyčejní lidé tak nějak „brali“, že je asi „normální“, když někteří herci, zpěváci a především tanečníci (nesprávně zvaní „baleťáci“) jsou sexuálně orientovaní na muže nebo jsou přinejmenším bisexuální.
Ovšem „obyčejný spořádaný občan“ - a zejména potom takový, který chtěl i v rámci omezených normalizačních možností „dělat kariéru“, nejen, že nesměl mít jakékoliv spojení s (někdejší či stávající) opozicí vůči režimu. Pokud to opravdu „chtěl někam dotáhnout“, tak za prvé musel režimu co možná nejvíce prokazovat svou loajalitu (ideálně členstvím v KSČ, funkcionařením v SSM nebo aspoň aktivitou ve Svazu československo-sovětského přátelství), ale také nebylo vhodné, aby jakkoliv jinak výrazně „vybočoval z řady“. „Neslušelo se“ tudíž moc ani to, aby byl starý mládenec či neprovdaná slečna, ani aby měl příliš velký počet dětí (tím se vystavoval podezření, že je tajně věřící) a už vůbec si nemohl dovolit dávat jednoznačně najevo, že jeho sexuální orientace není heterosexuální.
A co si budeme povídat, zrovna Václav Klaus kariéru rozhodně dělat chtěl! A to v jakémkoliv režimu. Pokud tedy byl a je homosexuální či bisexuální, snažil se tuto skutečnost maximálně utajit. Chápu, že tak činil v době, kdy by to jeho případné kariéře mohlo opravdu ublížit, ovšem - pokud jej opravdu sexuálně přitahují také (nebo dokonce většinově) muži - není mi vůbec jasné, proč by to nebyl schopen přiznat ani „po Sametu“. Tehdy by to jeho raketově strmé kariéře určitě neublížilo, protože svého času byl jedním z nejoblíbenějších politiků, který měl zástupy až nekritických fanoušků a fanynek.
Samozřejmě nelze ani potvrdit ani vyvrátit, zda Václava Klause staršího někdy v jeho životě sexuálně přitahovali také muži. Pravdou ale je, že mnoho v jeho chování příliš nápadně připomíná takovu až karikaturu „typického“ homosexuálního muže. Tedy „šampónka“, který tráví před zrcadlem více času než spousta žen, přehnaně si potrpí na perfektní postavu i dokonalé oblečení atd. Na druhé straně stejnými rysy se vyznačují i mnozí narcisové a tzv. „metrosexuálové“ s jednoznačně hetero orientací.
Osobně by mi bylo zcela jedno, kdo tohoto pána sexuálně přitahuje. Můj názor je, že ať si každý spí, s kým chce, pokud to nedělá proti jeho vůli. Kdyby však nebylo jedné skutečnosti - a to té, že je to zrovna exprezident Klaus, kdo vůči homosexuálům tak nesmiřitelně vystupuje, odmítá poskynout jim rovná práva a dokonce stále hlásá pavědecký názor, že tito lidé jsou nějak „zvrhlí“ či „nemocní“.
Podobné proti homosexuálům zaměřené názory hlásá a podporuje také nově zvolený slovenský prezident. V jeho případě je však těch „podezřelých indicií“ ještě o něco více. Za prvé je také docela „šampónek“ - což tedy nic proti, podle mého je naopak správné, pokud na sebe muži dbají. Navíc je italského původu a je tak nějak obecně známým faktem, že právě Italové to s tou péčí o svůj zevnějšek na náš (běžný český) vkus až moc „přehánějí“.
Jenže on - ačkoliv se jedná o dosti pohledného muže - nejen, že není ženatý, ale neví se ani nic o tom, že by kdy měl nějakou přítelkyni ženského pohlaví. A to už tedy zatraceně divné je - pohledný, vždy dobře oblečený a k tomu také poměrně bohatý a mocný muž, a ženy o něj nestojí? To mi akosi nevychádza.
Kromě toho je možná až příliš často vídán s jedním a tím stejným stranickým kolegou. Se kterým dokonce občas jezdí i na dovolené - přičemž tento jeho kamarád je také poměrně pohledný starý mládenec, u kterého rovněž bulvár dosud nevyštrachal, že by snad o něj kdy nějaká žena měla vážný zájem. To mi tedy už vůbec nevychádza.
Ale budiž, možná oba pány pojí obyčejné chlapské kamarádství - které třeba umocňuje i skutečnost, že jsou buď jeden jak druhý na ženy extrémně vybíraví (a tedy jim dosud žádná nebyla „dost dobrá“), nebo jejich sexuální orientací je asexualita, kterou vždy na počátku potenciálního vztahu čestně přiznají - a tudíž každá žena, která se jim líbila, po zjištění této skutečnosti ztratila zájem. Jestli je tomu tak, mají buď velmi vybraný vkus, nebo neuvěřitelné štěstí, že se na žádného z nich ještě „nenalepila“ žádná zlatokopka.
Ostatně, teď mě ještě napadlo, že celoživotní starý mládenec, o kterém rovněž není známo, že by kdy měl nějakou vážnější známost s osobou ženského pohlaví, je také Jarosław Kaczyński. Sice v jeho případě - na rozdíl od Petera Pellerginiho a jeho kamaráda - se rozhodně nejedná o muže, kterého by bylo lze označit za pohledného, ba ani s tou kultivovaností v oblékání to není žádný zázrak. Ovšem zase, že by se nenašla ani jedna zlatokopka, která by se mu snažila „vnutit do života“ pouze a jen kvůli jeho postavení? To mi přijde krajně nepravděpodobné. Plno takových žen by si přece klidně vzalo za manžela i Quasimodova ošklivějšího bratra, pokud by byl bohatý či vlivný.
Ovšem vážně potom nechápu zavilou nenávist všech uvedených pánů vůči homosexuálně orientovaným. A nazývat ji „homofobií“ mi rozhodně nepřijde správné, on to není pouhý iracionální strach, ale programová zášť. Žádný logický smysl mi však nedává.
Přece pokud je někdo heterosexuál (natož je-li asexuál) , může mu být sexuální orientace jiných lidí ukradená o půlnoci. A jestli se takoví muži „bojí“, že by jim nějaký gay mohl občas udělat sexuální nabídku, tak vážení pánové, vítejte v reálném světě! Ve kterém ženy žijí už tisíce let. Každá žena se s pozorností ze strany mužů, kteří nejen, že ji nepřitahují, ale naopak se jí někteří z nich svým fyzickým vzhledem i oškliví, musí v životě nějak vyrovnávat. Některá nevítané nabídky odmítá takřka denně, jiná jednou za týden, za měsíc či třeba za rok. Ovšem taková, kterou by se alespoň jednou jedinkrát v životě nepokoušel „balit“ muž, který se jí vůbec nelíbí, se vážně ještě nenarodila.
Pokud tedy někdo opravdu vůbec neví, co má dělat s tím, že je hetero či asexuál a balí jej osoba stejného pohlaví, ať se zkusí zeptat své matky, sestry, manželky, přítelkyně nebo kamarádky, jak se s pozorností ze strany pro ni zcela neatraktivních mužů vyrovnává ona. V zásadě na tom není nic nepochopitelného ani „magického“ - stačí prostě podobnou nabídku slušně odmítout. Ano, tak prosté to je.
Ovšem pokud je někdo sám homosexuál nebo bisexuál, jeho nenávist vůči jinak než hetero orientovaným lidem nedává vůbec žádný logický smysl. Snad leda pokud dotyčný je buď člověk psychicky nemocný, který není schopný se s vlastní sexuální orientací vyrovnat, nebo totálně cynická zrůda.
V prvním případě se jedná o nešťastníka, kterému zřejmě jeho okolí od dětství vymývalo mozek na téma, jak je homosexulita odporná, zvrhlá nebo dokonce „hříšná“ (a skončí se za ni v pekle). Což je specialitou zejména náboženských ultrakonzervativců, kteří podobné chudáky občas doženou i k sebevraždě. Těm šťastnějším se podaří - za pomoci psychologů, psychiatrů a občas dokonce i osvícených duchovních - tento zhoubný „program“ ve svém mozku přenastavit, svou sexuální orientaci si přiznají a nadále pak žijí normální život. Takoví ovšem na lidi jiné sexuální orientace neútočí, protože si moc dobře pamatují, jak bylo jim, když byli celým širokým okolím ponižováni a šikanováni.
Bohužel ne zrovna malá část lidí, kterým bylo naočkováno přesvědčení o zvrhlosti a/nebo hříšnosti homosexuality, pomoc odborníků nevyhledá a prožije tak celý život jako nesmírně nešťastný a zatrpklý člověk, který nenávidí sám sebe za svou vrozenou vlastnost, se kterou toho může udělat ještě méně než s barvou svých očí. Lze ryze lidsky pochopit, že tento člověk pak neuvěřitelně závidí všem, kteří nežijí ve stejném pekle jako on - a protože cizí neštěstí potěší, přinejmenším v případě homosexuálů by si moc přál, aby celý život trpěli úplně stejně jako on.
Nelze ovšem tolerovat, pokud takový člověk, toužící všem kolem sebe udělat ze života stejné peklo, jaké má on sám, vstoupí do politiky. Pak se stává nesmírně nebezpečným.
Mám ovšem dosti nepříjemný pocit, že naprostá většina politiků i církevních hodnostářů, kteří jsou sami homosexuálové a bisexuálové, ovšem jiným homosexuálům a bisexuálům se snaží život ničit, jak jen se dá, se svou vlastní sexuální orientací žádný vnitřní problém nemá. Naopak mnozí si ji občas i nesmírně užívají - viz např. zesnulý předseda rakouských Svobodných Jörg Haider, který měl homosexuální milence a zahynul při autonehodě, kdy jel dosti opilý nepřiměřenou rychlostí a podle všeho právě z gay klubu. Nebo ten maďarský europoslanec, který se veřejně hlásil k ultrakonzervativním hodnotám, ovšem v reálu skákal z okna při razii na gay swingers párty.
Stejně tak nejeden americký evangelikální kazatel, který při svých televizních vystoupeních a show na stadionech na homosexuály svolává „plameny pekelné“, byl načapán s homosexuálními prostituty nebo v jeho počítači byly objeveny gigabajty gay porna (bohužel často i pedofilního), něco podobného se však stává i katolickým kněžím - a nejsou v tom sami. Ono také v počítači Usámy Bin Ládina se toho porna taky našlo až až - zda tam bylo i nějaké gay porno, to nevím, ale lesbičky tam byly určitě, protože ty jsou součástí téměř každého porno filmu, ve kterém vystupují více než dva aktéři.
Všichni tihle pokrytci, kteří ve věci homosexuality „kážou vodu“, ale reálně nejen, že „pijí víno“, ale „prokládají jej koňaky, whisky a dvacetiletými rumy i lajnami koksu“, si zaslouží v tom nejlepším případě odplivnutí. Jedná se totiž o naprosté lidské zrůdy.
Patří-li mezi ně také čerstvě zvolený slovenský prezident, měl by se nad sebou přinejmenším vážně zamyslet.
