Článek
Jedná se o pouhou pověru, něco jako že rohové kousky bublanin a podobných druhů cukroví „jdou na krásu“. Dovedu si představit, že jak jedno, tak druhé si kdysi dávno maminky či babičky vymyslely.
V případě rohových kousků asi proto, aby tyto části na míse nezbývaly, protože - vcelku logicky - chce každý ten kousek, ve kterém je nejvíc ovoce či náplně. Ostatně podobná pověra existuje i v Itálii ohledně okraje pizzy - zase, aby mlsouni nesnědli prostředek a okraje nevyhodili.
V případě „lepšího spánku před půlnocí“ za tím asi zase byla snaha děti co nejrychleji „zahnat“ do postelí, aby dospělí měli taky nějaký čas pro sebe. A problémy se zaháněním dětí do postele patrně existovaly už před padesáti nebo sto lety, kdy se osobní počítače s internetem, natož pak chytré mobily vyskytovaly pouze jako sci-fi rekvizity. Děti nechtěly chodit spát proto, že chtěly „do noci“ lítat po venku s kamarády, případně chodit do biografu na nepřístupné filmy nebo (od 60. let minulého století) se dívat v televizi na filmy „s hvězdičkou“.
Ovšem stejně jako ještě žádný vědecký výzkum neprokázal, že lidé, kteří jedí kousky bublanin z rohů plechů (a kraje pizzy) jsou pohlednější než ti, kteří tak nečiní, neexistuje ani žádný seriózní vědecký výzkum, který by prokázal, že člověk, který bude dlouhodobě spát svých osm hodin vždy tak, že čtyři hodiny naspí před půlnocí a čtyři po ní, bude čilejší nebo zdravější než člověk, z jehož osmi hodin spánku pouze ta první hodina bude před půlnocí a zbytek až po ní.
Jako notorická „sova“ mohu všechny ujistit, že 99 % hodin, které v životě naspím, jsou po půlnoci - existují týdny, kdy před půlnocí naspím sotva pár minut, někdy ani to ne - a se spánkem celý život nemám vůbec žádné problémy. Usínám snadno a nepotřebuji k tomu žádné „speciální prostředí“. A když už jednou usnu, nevzbudí mě jakýkoliv hluk, chrápání ba ani rozsvícení světla v místnosti, ve které spím.
Pokud se někdo cítí unavený, patrně spí méně, než jeho tělo potřebuje. V tomto jsou totiž lidé různí - někteří „extrémisté“ jsou schopni dlouhodobě či celoživotně spát denně jenom pět až šest hodin, aniž by se to jakkoliv negativně projevilo na jejich zdraví, zatímco jiní k tomu, aby si spánkem dostatečně odpočali, potřebují denně hodin devět či deset. Pokud se tedy cítíte věčně unavení a „nevyspalí“, nemůže za to půlnoc, ale skutečnost, že spíte méně, než vaše tělo žádá. Zkuste jít za příslušnými odborníky, kteří zjistí, kolik hodin spánku denně právě vaše tělo ke svému dobrému fungování potřebuje.
Přestaňte však, prosím, šířit nesmysly o „vyšší kvalitě“ předpůlnočního spánku. Děkuji.
