Článek
Stalo se bohužel to, čeho jsem se obával. Část lidí v roce 2023 požádala o předčasný důchod, ale nakonec se ukázalo, že to pro ně nebylo finančně výhodné. V rozhovoru pro Hospodářské noviny to zmínil i ředitel České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) František Boháček. Poté, co se začaly objevovat informace o chystaném zpřísnění předčasných důchodů, přišla vlna žádostí o důchod. „Řada seniorů měla pocit, že je stále výhodné požádat si o předčasný důchod, což už úplně pravda nebyla,“ konstatoval ředitel ČSSZ.
Upřímně mě to mrzí a mám ještě v živé paměti, jak byla situace loni v létě a na podzim napjatá. Psali mi stovky lidí, kteří byli vystrašení a nevěděli, jak se mají ohledně předčasného důchodu rozhodnout. Snažil jsem se poradit co nejvíce lidem a psal i články tady na Seznam Médium, ve kterých jsem popisoval, jak se rozhodovat. Problém byl ale v tom, že chyběly informace.
Politici k mému zklamání dopustili situaci, kdy se budoucí důchodci pod tlakem nečekaných a rychlých změn nemohli dostatečně kvalitně rozhodnout, co je pro ně výhodné a dobré. A to je situace, kterou musím jednoznačně zkritizovat.
Co vlastně způsobilo tuto nejistotu a proč bylo rozhodování tak stresující?
1. Překotné změny a nejistota
Vláda na jaře předložila návrh na zpřísnění předčasných důchodů. Součástí bylo například zkrácení maximální doby předčasnosti z 5 na 3 roky, zvýšení finančního krácení za předčasnost nebo pozastavení valorizace až do dosažení řádného důchodového věku. Zásadní potíž byla v tom, že prakticky až do posledního srpnového dne nebylo jasné, kdy účinnost zákona začne a koho se tak změny budou týkat. Na této nejistotě se svým váháním a taktizováním podílel i prezident Petr Pavel.
Vše zkomplikoval také pozměňovací návrh skupiny poslanců v čele s Vítem Kaňkovským, který zrušil roční přechodné období u zkrácení maximální doby předčasnosti. Schválení této změny proběhlo až v létě, tedy pár týdnů před plánovanou účinností zákona, a řada lidí tak stála před nemilým rozhodnutím, jestli o předčasný důchod požádat, nebo o nárok na něj dočasně přijít.
2. Nevhodně zvolené datum účinnosti
Nejistý začátek účinnosti změn navíc spadal na září či říjen, tedy prakticky na nejhorší možné období. Vždy v září se totiž schvaluje vládní nařízení, které stanovuje podmínky pro výpočet důchodu v následujícím roce. Součástí nařízení jsou i takzvané důchodové koeficienty nebo hodnoty redukčních hranic, bez kterých není možné výši budoucího důchodu spočítat.
Na jedné straně se tak blížily velké změny, ale lidé si nemohli spočítat, zda pro ně bude finančně výhodnější předčasný důchod přiznaný v roce 2023 nebo řádný důchod v roce 2024. Sice to bylo možné částečně řešit pomocí tiskopisu pro uplatnění nároku na důchod, ale lidem chyběl dostatek informací od státu a ocitali se pod tlakem. I to je zřejmě důvod, proč někteří nakonec pod náporem nervů zvolili méně výhodné řešení.
3. Ústavní stížnost na snížení valorizace
Nad vší již existující nejistotou se pak vznášela i ústavní stížnost, kterou podali poslanci hnutí ANO. Napadala jednorázové snížení mimořádné valorizace v červnu 2023 a žádala její vyplacení v původní výši. Výše této valorizace přitom hrála při rozhodování o předčasném důchodu významnou roli. Kdyby totiž byla vyplacena v celé výši, byly by předčasné důchody přiznané v roce 2023 zpravidla výhodnější než řádné důchody v roce 2024 (opakovala by se situace z let 2022 a 2023). Snížená valorizace ale znamenala opak.
Dnes víme, že Ústavní soud stížnost zamítl, ale v průběhu loňského léta a podzimu připomínalo rozhodování o důchodu tak trochu loterii. Čekání na rozhodnutí bylo dlouhé a mnoho lidí se dostávalo pod tlak i kvůli tomu, že se jim krátila šestiměsíční lhůta pro podání žádosti o důchod, kterou získali uplatněním již zmíněného tiskopisu.
Politici by se měli poučit
Dlouhodobě zastávám názor, že změny v oblasti důchodů by měly být předvídatelné, měly by nabíhat postupně a rozhodně by nemělo docházet k jejich účinnosti ze dne na den. Rok 2023 ukázal, jak nezodpovědné může být, když politici upřednostní rychlost změn před zájmy budoucích důchodců. Místo toho, abys stát nabídl základní jistoty a dostatek informací k zodpovědnému rozhodování o důchodu, docílil jen nejistoty a spekulací. Důchod přitom není nákup potravin v supermarketu, ale jde o důležité rozhodnutí na mnoho let dopředu.
V tomto ohledu mě přístup vlády i prezidenta zklamal, což jsem ale už ve svých loňských článcích opakovaně vyjádřil. Přinejmenším v okamžiku, kdy poslanci hnutí ANO podali ústavní stížnost na snížení mimořádné valorizace, mohla vláda naplánovat účinnost zpřísnění předčasných důchodů až na pozdější dobu. Lidé by nebyli tolik pod tlakem a úředníci ČSSZ by nemuseli bojovat s obrovským náporem žadatelů o důchod. (Tady jen dodávám, že i přes určité komplikace a zpoždění s přiznáním důchodů úředníci ČSSZ celou situaci zvládli a zaslouží si obdiv.)
Nechci se už nyní vracet do minulosti a ukazovat na toho či onoho konkrétního politika, který nejistotu s důchody způsobil. Spíše bych rád apeloval na politiky, aby se poučili a udělali vše pro to, aby se podobná situace neopakovala. Aby případné další změny důchodů nabíhaly v rozumném časovém horizontu a byly předvídatelné.
Čeká nás projednávání a schvalování důchodové reformy, která přinese o mnoho úrovní více změn než loňské změny důchodů. Má se měnit důchodový věk, výpočet důchodů, výchovné i řada dalších věcí. Některé změny by podle dosavadních plánů mohly platit už od ledna 2025 nebo ledna 2026. Pokud lidé získají dojem, že budou některé změny v jejich neprospěch, můžeme se dočkat další obrovské vlny odchodů do předčasných důchodů.
