Článek
V roce 1996 byl důchodový systém výrazně transformován a přizpůsoben moderní tržní ekonomice, ale rozhodně to neznamenalo úplné odstřižení od starých pravidel socialistického Československa. Určitou provázanost se starým systémem symbolizuje řada pasáží v současném zákoně o důchodovém pojištění, které zjednodušeně říkají, že když něco „probíhalo“ před rokem 1996, třeba péče o dítě nebo studium, hodnotí se to podle tehdejších pravidel.
Toto mezidobí ještě nějakou dobu potrvá, protože stále odcházejí do důchodu lidé, kteří část svého produktivního života prožili v minulém režimu. Postupně se ale „stará“ pravidla zcela upozadí a naplno se začnou využívat ta „nová“, která jsou v určitých ohledech přísnější. Typickým příkladem je studium – zatímco dříve se do důchodu počítalo i studium před 18. rokem, později se začalo zohledňovat jen studium po 18. roce a dnešním studentům už se nepočítá vůbec.
Malý důchodový jackpot
Plíživé zpřísňování důchodových pravidel, jehož jsme byli svědky v uplynulých zhruba dvaceti letech, nabralo v posledních dvou letech nevídané tempo. A je tedy pravděpodobné, že určité uskromnění zakusí už dnešní pozdní padesátníci a vůbec celá generace takzvaných Husákových dětí.
Tyto silné ročníky, které jsou dnes do značné míry oporou přehřátého důchodového systému, začnou hromadně do důchodu odcházet za nějakých 10 až 15 let, a musí počítat s tím, že budou pracovat o něco déle a ve výsledku budou mít o něco nižší důchody v porovnání se svými předchůdci. Nebudou nižší nominálně, tedy že by klesaly, ale sníží se ve smyslu ocenění předchozí práce. Třeba tím, že se jim budou při výpočtu důchodů méně zohledňovat výdělky a doby pojištění – toto opatření začne postupně nabíhat už od roku 2026 a vyvrcholí právě v době, kdy začnou do důchodu odcházet lidé narození na začátku 70. let.
Tak trochu to vypadá, že lidé, kteří odešli do důchodu v nedávné době, nebo do něj půjdou v nejbližších letech, vyhráli určitý důchodový jackpot. Půjde víceméně o poslední generaci, která ze stávajícího státního důchodového pilíře získá maximum možného.
Zpřísňování pravidel se jich dotkne spíše okrajově, takže budou mít důchody přiznány za stávajících výhodnějších podmínek. Tím, že současná vláda navíc v rámci své reformy schválila všechna zpřísnění, nemusí se dnešní čerství důchodci obávat toho, že by se důchodový systém v následujících desetiletích dostal do nějakých zásadnějších finančních problémů. Ostatně i ekonomové už začínají mluvit o tom, že současné parametrické změny jsou dostatečné, aby systém nápor Husákových dětí zvládl.
Je nezbytné dodat, že toto zpřísňování není samoúčelné. Souvisí s tím, že hospodaření důchodového systému je až na pár výjimek každý rok v minusu a rozdíl mezi příjmy systému a výdaji na důchody se neustále zvyšuje. Na tom, že důchody nejsou dlouhodobě udržitelné, aniž by nějaké zásadnější změny proběhly, se ostatně shodují odborníci i politici napříč politickým spektrem. Liší se jen názory na to, jakým způsobem by se tato udržitelnost měla řešit. Současná důchodová reforma je ostatně jen další pokus v řadě, ke kterému se politici odhodlali, a zatím není jisté, jestli vůbec přežije následující volební období.
Postupné zpřísňování
Já osobně si myslím, že i kdyby v podzimních volbách uspěla jiná politická reprezentace, nebude to s rušením reformy tak žhavé, jak se dnes někteří politici snaží slibovat. Jak jsem napsal v tomto článku, pokud se do vlády dostane například favorizované hnutí ANO, možná se dočkáme opětovného zastropování důchodového věku na 65 letech, ale moc dalšího se zřejmě nezmění. Ostatně ani s tím důchodovým věkem to není úplně jisté a je klidně možné, že představitelé ANO opět změní názor, jako to už jednou udělali. A není vyloučeno ani to, že volby dopadnou úplně jinak, než nasvědčují průzkumy.
Ať už nás čekají zásadní důchodové změny, rušení a reformní obraty, nebo vše zůstane při starém, nejlépe o budoucnosti důchodů vypovídá historie uplynulých 30 let. Ať už se totiž politici dohadovali o čemkoliv, vzájemně si „přepisovali“ a rušili jakoukoliv legislativu, fakta jsou následujících:
- Od poloviny 90. let nepřetržitě roste důchodový věk.
- Výpočty důchodů a podmínky nároku na důchod se pravidelně zpřísňují. Například krácení náhradních dob na 80 % také nikdo nezrušil.
- Valorizace důchodů se střídavě zpomalují a zrychlují nebo mimořádně navyšují. Záleží na tom, jak chce která vláda šetřit, nebo rozdávat, jestli je krize, nebo ekonomický růst.
Nejsou to žádné skokové změny, ale když se sečtou v čase, tak to vlastně v součtu taková „malá“ důchodová reforma nepochybně je.
Nepředpokládám, že se něco z toho v dohledné době změní. Ostatně není důvod, politici ve své podstatě zůstávají stejní, politické reprezentace u vlády se neustále střídají a výsledkem je, že i důchodová pravidla se tak nějak samovolně vyvíjí a zpřísňují. Proč by na tomto osvědčeném postupu chtěli politici něco měnit?
