Článek
V několika posledních komentářích k jednání o důchodové reformě jsem vyjádřil přání, aby politici jednali a pokusili se najít alespoň základní kompromis na změnách důchodového systému, který by dokázal vydržet déle než jedno volební období. Popsal jsem také své přesvědčení, že v hnutí ANO jsou politici, kteří mají dostatečné znalosti, aby o důchodech vedli odpovídající debatu, a že by měli upozadit předsedu Andreje Babiše, aby mohli opravdu jednat a argumentovat.
Bohužel mě představitelé hnutí ANO zklamali na celé čáře. Vzdát jednání o důchodové reformě po první společné schůzce chápu buď jako naprostou bezradnost, nebo jako chladnokrevnou politickou vypočítavost. Ani jedno bohužel není dobrou zprávou pro běžné lidi, kteří už jsou v důchodu nebo do něj v budoucnu zamíří.
Ať hnutí ANO ústy svých politiků prohlašuje cokoliv, nic nedokáže překrýt prostá fakta. Tedy že politici největší strany v Česku dopředu vzdávají veškeré snahy prosadit své důchodové priority. A že během posledních 10 let i přes opakované sliby nebyli schopni představit vlastní návrh důchodové reformy či toho, jak důchody jinak řešit. Pokud toto není slabost a odborně-politická impotence, co jiného by to bylo?
Mám dva důvody, proč vznáším takto zásadní a nekompromisní kritiku:
1. Nepochopitelná výmluva, proč nechtějí jednat
Z veřejných prohlášení politiků hnutí ANO i z dopisu, který zaslali prezidentovi, vyplývá, že jedním z hlavních důvodů neúčasti na dalších jednáních jsou nedávná prohlášení vládních politiků. „Premiér Petr Fiala a další zástupci vládní koalice se již vyjádřili, že si – bez ohledu na naše návrhy – svou verzi parametrických změn důchodového systému prohlasují silou. Názor opozice je jim tedy zcela zjevně lhostejný.“ Dále pak uvedli, že po posledních mediálních vystoupeních premiéra Fialy a ministra Jurečky nevidí „smysl v pokračování jednání na úrovni vláda a opozice“.
Tato argumentace je zcestná a alibistická. O co jiného by se měli politici v opozici až do poslední chvíle pokoušet než o to, že budou v rámci jednání s vládou prosazovat své vize a návrhy? Nedává žádný smysl, aby se zástupci hnutí ANO schůzek neúčastnili, protože tímto dopředu vzdávají jakékoliv snahy o prosazení vlastních změn. Spoléhají se pouze na to, že vyhrají další volby, což se může, ale také nemusí stát. Vůči voličům je tento přístup neférový.
Kdyby se jednání účastnili, následně je vláda ignorovala a schválila změny důchodů bez ohledu na hnutí ANO, pak by měli relevantní a naprosto oprávněnou kritiku. Ale nyní jde jen o teoretické obavy na základě několika prohlášení premiéra nebo ministra. Vždyť i politici ANO v minulosti v případě důchodů udělali mnoho prohlášení a následně změnili názor nebo postupovali v rozporu s těmito slovy. Zaleknout se pouhých slov a na základě toho přestat jednat? To je zbabělé a sotva obhajitelné.
2. Prohlášení o know-how jsou na hraně parodie
Své nikdy nezveřejněné návrhy důchodové reformy označují představitelé hnutí ANO za know-how a v současné době je odmítají prezentovat nebo podrobit veřejné diskusi. Jde zřejmě o nejpodivnější vyjádření, které od nich zaznělo, protože nedává smysl a spíše působí komicky.
Jsou to právě vize a konkrétní návrhy toho, jak by se měla řešit finanční udržitelnost důchodového systému do budoucna, co by mělo být zveřejněno. Jde o změny, které se týkají všech lidí napříč generacemi, protože do důchodu dříve, či později zamíří téměř každý. Pokud politici záměrně oddalují představení svých návrhů, zvyšují mezi lidmi nejistotu, vyvolávají dohady a spekulace o tom, co a jak se změní.
Přitom právě důchody by měly být co nejvíce předvídatelné a na jejich změnách by měla panovat alespoň základní politická shoda. Pokud politici hnutí ANO odmítají zveřejnit cokoliv nad rámec obecných proklamací a nechtějí své návrhy podrobit odborné, politické i veřejné diskusi, může to znamenat v podstatě jen tři možnosti: buď žádný návrh nemají, nebo je to návrh špatný a neproveditelný, nebo je politicky nepopulární (případně jde o kombinaci druhé a třetí možnosti).
Kdybych byl opozičním politikem a měl k dispozici geniální návrh důchodové reformy, který by navíc voliči ocenili, okamžitě bych ho zveřejnil. I kdyby ho vláda „ukradla“, jak se možná hnutí ANO obává, měl bych radost, protože bych tím ukázal, že opravdu myslím primárně na lidi a nikoliv jen sobecky na sebe a své politické zisky.
Co nás čeká dále?
V současné době je víceméně jasné, že politická jednání o důchodové reformě ztroskotala a dá se očekávat, že vláda prosadí její vlastní legislativní návrh silou svých vládních poslanců. Základní opatření, která mají zlepšit finanční situaci důchodového systému v dalších letech, jsou zvyšování důchodového věku a zpomalení růstu budoucích přiznávaných důchodů. Pokud vše půjde podle plánu vlády, začne účinnost reformy nabíhat postupně už od roku 2025.
A vývoj po roce 2025? Zřejmě bude hodně záležet na tom, jestli se hnutí ANO dostane do vlády a bude v ní mít rozhodující vliv. Pokud se tak nestane a u moci budou i nadále politici současné vládní koalice, je pravděpodobné, že změny přetrvají i v dalších letech.
Bude-li však hnutí ANO úspěšné, jsou reálné dva scénáře. V prvním scénáři politici dodrží své sliby, udělají kompletní revizi důchodového systému a zruší hlavní úsporné změny prosazené současnou vládou. V druhém scénáři budou spíše pasivní, udělají maximálně estetické úpravy (které zřejmě mediálně zveličí), a to hlavní nechají v platnosti s odůvodněním, že ve skutečnosti není jiná možnost a úsporné kroky jsou nutné.
Jak hodnotíte přístup hnutí ANO k debatě o důchodové reformě a jaký vývoj očekáváte? Napište mi do diskuse pod článkem, rád si přečtu váš pohled na situaci.
