Článek
Prezident Petr Pavel se rozhodl, že nebude házet vidle do vládního návrhu na snížení červnové valorizace, takže ho podepíše. Současně ale dodal, že má o zákonu pochybnosti a žádá, aby vše posoudil Ústavní soud. A že případně sám podnět k soudu podá.
Musím říct, že v normální době by to bylo zcela správné rozhodnutí. Prezident by se neměl stavět do role toho, kdo vykládá a interpretuje ústavu, a měl by v podobném rozhodování zůstat spíše neutrální až mírně pasivní. Měl by více vysvětlovat, diskutovat a moderovat a vše z dálky zaštiťovat autoritou a vážností svého úřadu. A samozřejmě by měl vyžadovat, aby spory o ústavnost rozhodoval Ústavní soud.
Není normální doba
Jenže v normální době se bohužel nenacházíme. Pár stovek kilometrů od našich hranic probíhá válka, která ovlivňuje naše životy. Inflace trhá rekordy a atakuje nejvyšší příčky v Evropě. Zažíváme nestabilitu v oblasti ekonomiky i energetiky a nevíme, co se bude dít v dalších letech. A co více, vláda a opozice jsou na nože, nedokážou společně diskutovat a na půdě Poslanecké sněmovny rozpoutávají další válku – válku emocí a osočování.
To všechno jsou nepříjemné okolnosti, které vyvolávají nejistotu nejen ve společnosti, ale také mezi důchodci, které i podle zákona považujeme za zvláště zranitelné. A místo toho, abychom je před stresem a nejistotou chránili, teď budou čekat zřejmě dlouhé měsíce na to, až o valorizaci rozhodnou ústavní soudci. Což je další nápor na nervy.
Za těchto mimořádných okolností měl zákon vetovat a tím reálně způsobit jeho neúčinnost, protože by nestihl vyjít ve sbírce zákonů před 22. březnem. Už jen kvůli tomu, jaké se o zákonu vedly spory, a kvůli tomu, že se na jeho správnosti či ústavnosti neshodnou ani odborníci, jak sám řekl. Volilo ho rekordních 3,3 milionů lidí, takže mohl využít síly svého mandátu k tomu, aby výjimečně vstoupil do hry a ukončil nejistotu.
Hrozí nejistota na druhou
Pokud totiž nakonec Ústavní soud rozhodne v neprospěch vládního zákona a zruší ho, vznikne opravdu velký zmatek a nejistota na druhou. Napadá mě hned několik otázek:
- Jak to bude s doplácením snížené valorizace u většiny důchodů?
- Jak by se řešila situace nízkých důchodů, které se díky fixní částce v červnu valorizují více? Budou důchodci za několik měsíců peníze státu vracet?
- Co když mezitím důchodci zemřou? Jak to bude s dědictvím?
- Zvládnou to úředníci, kteří mají vyplácení důchodů na starosti a už dnes jsou extrémně přetížení? Jak vysoké náklady by přinesla dodatečná administrativa?
- Jak velký vznikne zmatek, když mezitím politici schválí nová pravidla valorizace? Co pak bude platit?
Najednou to nebude jen věc důchodců, ale i mnoha dalších lidí, kteří budou do situace nedobrovolně zataženi.
Petr Pavel mohl situaci vyřešit tím, že by vládní a opoziční politiky dostal k jednacímu stolu a přiměl je, ať se na valorizaci domluví. Tak, aby výsledek nebyl tak sporný a nevyvolával protichůdné názory a emoce. Ostatně po smírném jednání jsem volal i v mém nedávném článku. Prezident to mohl využít jako „generálku“ k následné debatě o důchodové reformě, kterou plánuje jako prezident moderovat.
Jak ovšem chce zvládnout o úroveň složitější a komplikovanější debatu, když nedokáže vládu a opozici přimět k dohodě ani nyní? Mám pocit, že v tomto ohledu je jeho podpis tak trochu alibistický. Jako kdyby řekl: „Situace mě trápí, ale vyřešit to musí jiní. Já se zapojím až příště.“ Zachoval sice vážnost a nestrannost úřadu, ale Česku v době nejistoty příliš nepomohl.
