Článek
První základní vize důchodové reformy vláda představila už na jaře loňského roku. Většina parametrů a změn, které tehdy byly zmíněny, se nakonec „přetavila“ i do finálního legislativního návrhu, který na začátku letošního března zveřejnil ministr Marian Jurečka.
Přibyly některé novinky, například dřívější důchod pro náročné profese nebo úlevy na sociálním pojištění pro pracující starobní důchodce, v základu ale zůstaly navrhované změny v principu stejné. Základem úspor, které mají v dalších letech zajistit finanční udržitelnost důchodů, je kontinuální zvyšování důchodového věku a zpomalení růstu budoucích důchodů.
Jde o natolik výraznou změnu, že v případě schválení ovlivní důchody na desítky let dopředu. A po fiasku s poslední důchodovou reformou, kdy se zavedl a obratem zrušil druhý pilíř, se většina odborníků i politiků shoduje na tom, že by další velká změna měla být alespoň v základu kompromisní napříč politickým spektrem.
Jednání uvízla na mrtvém bodě
Jenže zástupci vlády a opozice se během posledních měsíců nebyli schopni dohodnout na ničem. Neschopnost politiků zasednout k jednacímu stolu a vyříkat si, co je a co není průchodné, došla tak daleko, že premiér Petr Fiala otevřeně řekl, že vláda je připravena prosadit důchodovou reformu „na sílu“, tedy jen hlasy vládních poslanců. Na to reagovalo nejsilnější opoziční hnutí ANO, že v takovém případě při první vládní příležitosti provede kompletní revizi důchodů a případně schválené změny zruší.
Jediným výsledkem je nejistota lidí, kteří mají odejít do důchodu v nejbližších letech. Jaké pro ně budou platit podmínky? A kdy bude přesně vyjasněno, jaký bude jejich důchodový věk? To jsou otázky, na které v tuto chvíli lidé neznají jasnou odpověď. A po zkušenostech z roku 2023, kdy se důchodové změny schvalovaly velmi narychlo a někteří neměli dostatek času se na ně připravit, mnoho lidí předpokládá, že i v případě důchodové reformy to bude podobně.
Prezident Petr Pavel dosavadní nepřehlednost a nahodilost důchodových změn příliš nezlepšoval. Dvakrát před podpisem důchodových novel, konkrétně u snížení mimořádné valorizace důchodů i u zpřísnění předčasných důchodů, vyjádřil velké pochybnosti, následně „mlžil“ ohledně podpisu a nakonec vždy zákony podepsal. Zároveň opakovaně tvrdil, že se zapojí do jednání o důchodové reformě, ale nakonec byl v tomto ohledu pasivní.
První velká schůzka k důchodům
Nyní ale Pavel oznámil, že svolal první společnou schůzku, na které budou zástupci vlády i opozičního hnutí ANO. „Schůzky se zúčastní zástupce vlády a nejsilnější opoziční strany,“ napsal mi mluvčí prezidenta Vojtěch Šeliga s tím, že cílem jednání je „nalezení společného kompromisu“. Schůzka se uskuteční ve čtvrtek 28. března a prezident ji plánuje moderovat.
Ztratil prezident Pavel trpělivost s neschopností politiků cokoliv vyjednat a chce vzít situaci do vlastních rukou? Vycítil příležitost prosadit vlastní důchodové vize? Nebo si jen vzpomněl, že podobnou schůzku slíbil ve své informační brožuře vydané u příležitosti 100 dnů ve funkci? Nevíme.
Ať je to jakkoliv, Petr Pavel má jedinečnou příležitost napravit nepříliš srozumitelné kroky z loňského roku a projevit se jako silný vyjednavač a konstruktivní politik. Může využít váhy a reputace svého úřadu, aby politiky „dotlačil“ alespoň k základnímu kompromisu.
Buď kompromis, nebo jasný viník
Z mého pohledu je nejdůležitější, aby se ze schůzky nestala fraška, která k ničemu nepovede a nic nevyjasní. Je nutné, aby z ní vzešel alespoň jeden hmatatelný závěr. Buď jasný politický kompromis, nebo jasný viník, který jednání sabotuje. Navrhuji například následující:
- Prezident by měl politiky přimět k tomu, aby se shodli alespoň na jedné parametrické změně, která sníží budoucí výdaje na důchody a zlepší finanční udržitelnost systému v dalších letech. Tuto změnu by měli poslanci vládní koalice i hnutí ANO schválit společně, aby byla jistota, že přežije i další volební období.
- Nebo by měl prezident politiky přimět k tomu, aby se shodli na jedné či více změnách, které přinesou do důchodového systému více peněz, ať už nějakými daňovými úpravami nebo přesunem peněz z jiné části rozpočtu. Možností, jak to provést, je více, a politici by se měli shodnout, co vybrat.
- Pokud k žádné dohodě nedojde, měl by prezident jasně říct, kdo a v jaké míře jednání sabotoval a kvůli komu ke kompromisu nedošlo. V takovém případě by také měl transparentně ukázat, s čím jednotlivé strany na jednání argumentovaly, aby si lidé mohli udělat obrázek o tom, jestli opravdu chtějí konat, nebo jestli jen planě hovoří.
Zástupci vlády i hnutí ANO opakovaně tvrdí, že provedení důchodové reformy je potřeba. Liší se ale jejich pohledy na to, jak to provést. Možnosti, jak opravdu zajistit udržitelnost důchodů, jsou ale ve skutečnosti docela omezené a byly již mnohokrát prodiskutovány a propočítány na různých důchodových komisích. Takže stačí vyjádřit jasný politický postoj – co ano a co ne.
V tomto ohledu je nezbytné, aby v případě potřeby neváhal prezident Pavel lidově řečeno „bouchnout do stolu“ a tvrdě vyjednávat. Pokud se mu to nepodaří, bude to nepochybně znamenat oslabení jeho pozice. A bude to znamenat i další chaos v důchodech, protože nebude jisté, co bude platit po sněmovních volbách v roce 2025.
Zdroje: Ukončení druhého pilíře (Ministerstvo financí), informační brožura 100 dní prezidenta Petra Pavla (Hrad), přehled důchodových novel (Zákony pro lidi)
